Nevšední jehličnany: Zkusíte je?

Blahočet působí jako z jiného světa, na zahradě k sobě přitáhne pozornost. Foto: Shutterstock

Přidají výsadbě na zajímavosti, ale u venkovských chalup s nimi musíme pracovat citlivě, aby v zahradě nepůsobily nepatřičně. Naopak u chat a srubů můžou některé druhy dokreslit iluzi divočiny.

Kromě sběratelské vášně, kdy chce mít zahrádkář ve své zelené sbírce vzácnější či až raritnější druhy jehličnanů, je k jejich pořízení i důvod v podobě pěstebních nároků. Některým svědčí slunečné stanoviště, jiným nevadí ani mrazy v horských oblastech, což ne každý jehličnan ustojí. Svůj podíl má i vzhled stromu, který může ozvláštnit skupinovou výsadbu či přitáhnout pozornost jako nevšední solitér.

Hlavotis

Pomalu rostoucí jehličnan Cephalotaxus harringtonia, česky nazývaný pro tvar plodů také tisová švestka, pochází z Asie, ale kdysi se vyskytoval i v Evropě. Rod tvoří jedenáct druhů a jako příbuzný nám známého tisu dobře zapadne i do českých zahrad. Jeho hlavní devízou jsou jehlice mnohem delší, než je ujehličnanů běžné, což jej činí vzhledově efektnějším. Kultivary dosahují výšky zpravidla od 1 do 3 metrů. Tvar stromu je sloupovitý, husté větve rostou vzpřímeně.

Nejčastěji pěstovaný kultivar ‘Fastigiata’ dorůstá 3 metrů do výšky a 1 až 1,5 metru do šířky. Listy až 5 cm dlouhé a 3 mm široké, na líci leskle tmavě zelené až černozelené, jsou spirálovitě uspořádané namísto pro tisy typické dvouřadé úpravy, větvičky tak působí jako kartáče.

Kultivar ‘Korean Gold’jeúzce vzpřímený. Rašící jehlice jsou, jak název napovídá, žluté, postupně přecházejí do zeleného zbarvení.

Hlavotisu vyhovuje slunečné nebo lehce zastíněné stanoviště. Půdu vyžaduje hlubší, mírně či středně vlhkou, může být zásaditá i kyselá. Mrazuvzdorný je do –27 °C. Nepotřebuje výchovný řez.

Jedlovec kanadský má i svou nízkou převislou formu. Foto: Shutterstock

Pajehličník

Ve své japonské domovině jehličnan Sciadopitys verticillata dorůstá do 10metrové výšky, ale v našich podmínkách se jeho růst zastavuje zhruba ve 2,5 metru a stejného rozměru dosahuje základna. Roční přírůstky bývají pouhých 6 až 8 cm. Tvar má symetricky kuželovitý, je ale třeba počítat s tím, že do něj dorůstá několik let. Dlouhé jehlice rostoucí ve svazcích jsou měkké, dužnaté, temně zelené a nápadně lesklé. Mladé mají jasně žlutou barvu. Přes zimu získává jehličí nahnědlý ochranný odstín.

Nejvíce stromu svědčí světlé místo s částečným zastíněním v poledních hodinách. Co se týče nároků na půdu, měla by být stále vlhká, ale současně dobře odvodněná, s neutrální či lehce kyselou reakcí. Řez se u něj nedoporučuje. Je plně mrazuvzdorný do –29 °C.

Dlouhé jehlice a kónický tvar dělají pajehličník atraktivním. Foto: Shutterstock

Jedlovec kanadský

Bez nadsázky ho lze označit jako rodový strom. Pokud ho na zahradě vysadíme, bude kolem něj pobíhat ještě mnoho generací, neboť se dožívá více než 500 let. Impozantní jehličnan Tsuga canadensis z čeledi borovicovitých pochází z východních částí USA, dorůstá výšky 15 m a šířky 7 m. Terminál stromu, stejně jako větve, je částečně svěšený, větve rostou nepravidelně. Toho bylo využito při šlechtění kultivarů, které mají nízký široký tvar.

Jedlovec je vhodný zejména do chladnějších oblastí, ale na slunečnéanebopolostinné stanoviště. Velmi dobře zakořeňuje, prakticky se nevyvrací. Propustná, trvale vlhčí půda by měla mít neutrální či mírně kyselou reakci.

Plody hlavotisu, kterým se říká tisová švestka, jsou jedlé, jejich pecka je však jedovatá. Foto: Shutterstock

Blahočet čilský

Živoucí fosilie z dob dinosaurůaraukarie chilská přezdívaná opičí smrk (Araucaria araucana) je nevšední, původem jihoamerická dřevina, jejíž zvláštností je jak samotný tvar s řidším pravidelným větvením, tak listy připomínající dračí šupiny a tvořící dlouhé kroutící se větve a v pravidelných rozestupech pokrývající i kmen. Roste velmi pomalu, v našich podmínkách může dosáhnout 5 metrů.

I když je mrazuvzdornost blahočetu udávána do –23 °C, aby přežil české zimy, potřebuje teplé chráněné stanoviště a zejména v mládí ochranu před mrazy zakrytím spodní části kmínku například listím a větví rákosovou rohoží nebo více vrstvami bílé netkané textilie. Vyhovuje mu kyprá hlinitá humózní půda s dobrou drenáží, ale spokojí se i s jiným typem zeminy. V období vegetačního klidu ale nesmí být půda zamokřená, aby nedošlo k hnití kořenů.

Pro blahočet jsou charakteristické široké šupinovitě rostoucí jehlice. Foto: Shutterstock

Text: Zuzana Ottová, foto: Shutterstock

Nevšední jehličnany: Zkusíte je?