U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Malé jehličnany pro venkovské zahrádky
Kategorie: Zahrada | Autor: ing. Petr Pasečný
II.
Dnes pokračujeme v představování menších stálezelených neopadavých jehličnanů, zvaných konifery. Připomeňme jen, že by se neměly stát jedinou složkou kompozice venkovských zahrádek. Jsou víceméně statickým prvkem, který se až na jarní rašení barevně nemění.
Kinformacím o vhodných varietách jedlí a cypřišků, které jsme přinesli v minulém čísle, dnes přidáme charakteristiky méně vzrůstných chvojníků, jalovců, modřínů a druhu mikrobiota. Není samozřejmě možné zmínit se o každém z kultivarů patřících k těmto skupinám. Uvádíme opět průřez těmi hezkými a ne příliš náročnými na pěstování.
Chvojník (Ephedra)
Botanicky patří stejně jako jehličnany k rostlinám nahosemenným. Jsou to nízké, jen 0,2 – 0,4 m vysoké husté metlovité keříky, podobné přesličkám. Větvičky jsou lysé, bez listů, zelené až šedomodré. Na vhodném stanovišti vytvoří po letech větší porost. Vyžaduje hodně slunce, tepla a suchou propustnou půdu. Nejčastěji se pěstují Ephedra distachya a E. equisetina.
Jalovec (Juniperus)
Rod jalovec zahrnuje jak druhy vyloženě plazivé, tak i rozložité, široce kuželovité a úzce sloupovité. Jsou to světlomilné dřeviny, které nejsou na půdy zvlášť náročné. Vyhovují jim průměrné zahradní půdy, spíše lehčí, s obsahem vápníku. Jalovce jsou převážně otužilé a většinou odolné vůči znečištěnému prostředí.
K úplně nízkým, plazivým, plošně se rozrůstajícím druhům patří hlavně kultivary Juniperus horizontalis, které většinou nepřesahují výšku 0,1 – 0,2 m. K nejvýznamnějším patří kultivary ‘Bar Harbour’, ‘Blue Chip’, ‘Blue Moon’, ‘Glauca’, ‘Plumosa’, ‘Prostrata’ a ‘Wiltonii’. Jsou převážně modrošedé až šedozelené.
Vyšší, široce rozložitě rostoucí kultivary jsou např. mezi Juniperus sabina. Zhruba 0,5 m výšky dosahují např. ‘Blue Danube, ‘Cupressifolia’, ‘Femina’, ‘Tamariscifolia’ a další. Stejné výšky dorůstá i Juniperus squamata ‘Blue Star’, který je stříbřitě modrý a ploše kulovitý.
Vzrůstnější, široce rozkladitě rostoucí jalovce jsou např. kultivary Juniperus chinensis. Po letech dosahují až výšky 1 – 2 m a jsou velice působivé. Kultivar ‘Pfitzeriana’ je svěže zelený, ‘Hetzii’ je modrošedý, ‘Old Gold’ zlatožlutý.
Sloupovité druhy jsou svým vertikálním charakterem růstu vhodným zpestřením a doplňkem jalovců rostoucích ploše až rozložitě. Jsou to např. Juniperus chinensis ‘Stricta’, stříbřitě modrozelený, vysoký až 2 m, J. communis ‘Hibernica’, modrozelený, pichlavý, úzký, až 4 m vysoký, nebo J. virginiana ‘Skyrocket’, který je šedomodrý, velmi úzký, vysoký 3 – 4 m.
Dekorativní solitérou mohou být i druhy rostoucí převisle až téměř záclonovitě. Do chráněných poloh je vhodný např. Juniperus rigida ‘Pendula’, který je svěže zelený, nebo také J. communis ‘Horstmann’, který je řidší, stříbřitě zelený a otužilejší.
Modřín (Larix)
Klasický druh Larix decidua je běžný vysoký lesní strom. Má však i kultivar ‘Repens’, který roste úplně poléhavě a nepřesáhne výšku 0,5 m. Pokud jej budeme vyvazovat k opoře, můžeme dosáhnout za pár let výšky potřebné pro náš záměr a z původní poléhavé dřeviny se stane dřevina převislá. Její výhony mají totiž stále tendenci růst směrem dolů. Proto bývá někdy nazýván ‘Pendula’ = převislý. Na půdu není náročný, i když rašelina mu v každém případě prospěje. Lépe roste v lesních oblastech s vyšší vlhkostí vzduchu.
Mikrobiota (Microbiota)
Jediný známý druh – M. decussata pochází z jihovýchodní Sibiře. Je to nízký široce rozložitý jehličnan, který ve vhodných podmínkách dosáhne po letech průměru až 3 m. Dorůstá jen výšky 0,3 m. Jeho barva je v létě svěže zelená, v zimě bronzově hnědá, což může u laika vzbudit dojem, že odumřel, zmrzl. Je to na-opak dřevina otužilá, která vyžaduje vlhčí, ale propustné půdy a slunné stanoviště.
J. squamata ‘Blue Star’
J. rigida ‘Pendula’
J. chinensis ‘Old Gold’
Larix decidua ‘Repens’
E. equisetina
J. sabina ‘Tamariscifolia’
J. horizontalis ‘Blue Moon’
Microbiota decussata
FOTO AUTOR
