Makarov

Je to docela malá obec ležící v členité krajině Prácheňska, 9 km jihozápadně od Strakonic. Silnice vinoucí se místy v ostrých zatáčkách mezi lesy a poli se jí po okraji dotýká, klidná vesnička se svažuje na náves tvořenou křižovatkou cest.

Obec Makarov se nachází v okrese Strakonice v Jihočeském kraji. Patří k městysu Pracejovice, od něhož je vzdálena 4,5 km po silnici. Za humny pramení Stružný potok, který se vlévá do Novosedelského potoka, jehož vody se po necelých 2 kilometrech míchají s Otavou.

Na jedné straně je vzdálené šumavské pohoří a na druhé teče Otava, jejíž tok se do Strakonic zklidňuje a pak nespoutaně pokračuje k severu, až ke Zvíkovskému Podhradí, aby se její vody vlily do Vltavy. Vesnička leží stranou všech hlavních tahů, v partii, kde se střídají údolíčka a návrší a kde není moc velkých sídel. Je situována do údolí chráněného ze tří stran zalesněnými kopci, s otevřeným výhledem severovýchodním směrem.

Vesnička je nevelká a u domu čp. 23, přibližně v centru, terén stoupá. Foto: Martina Lžičařová

Štít domu čp. 3 se pyšní volutami, ve vrcholu je motiv božího oka a v kasulovém otvoru je namalován sv. Jan Nepomucký. Foto: Martina Lžičařová

Z dávných dob do současnosti

Zdejší území bylo poprvé osídleno na přelomu 2. a 1. tisíciletí před Kristem. Je velice pravděpodobné, že tehdejší lidé žili i v okolí Pracejovic, kam Makarov dnes patří, při středním toku Otavy. V prvním století před Kristem zde nepochybně přebývali příslušníci keltského kmene Bójů, kteří již znali hrnčířský kruh a k leštění keramických výrobků používali tuhu z blízkých ložisek. Své mrtvé pohřbívali do mohyl. Po vpádu Germánů do Čech se Pracejovicko vylidňuje a noví obyvatelé, Slované, sem přicházejí až v osmém či devátém století a zakládají hradiště v nedalekých Sousedovicích.

Usedlost čp. 18 se nachází v horní části návsi. Má krásný křídlový štít s božím okem. Foto: Martina Lžičařová

První písemná zmínka je listina z roku 1233, na které je uveden Makarov v majetku kláštera sv. Jiří, a dále listina datovaná rokem 1243, podle níž Bolemila, manželka Bavora ze Strakonic, darovala johanitskému řádu kromě několika vsí i peníze, za které johanité koupili Makarov. Bavorové ze Strakonic patřili k nejbohatší šlechtě tehdejších Čech, protože se právě na řece Otavě rýžovalo zlato.

Kaplička je situována na malou travnatou vyvýšeninu ve středu obce. Foto: Martina Lžičařová

V roce 1251 byl Makarov věnován, spolu s jinými, svými majiteli řádu maltézskému, a to chrámu a špitálu ve Strakonicích a v Horažďovicích. V r. 1921 se stala obec samostatnou odloučením od obce Pracejovice. V r.1964 došlo ke sloučení obcí Pracejovice, Drachkov a Makarov. V r. 1969 začal prodej pozemků v blízkosti Makarova pro výstavbu rekreačních chat a v současné době je v chatové oblasti Mladiny v údolí Stružného potoka 29 chat.

Bývalý hostinec s křídlovým štítem ozdobeným dvěma polokruhovými okénky, mezi nimiž je srdíčko, vypadá opuštěně, ale má novou střechu a oplechování. Foto: Martina Lžičařová

Dům čp. 11 se opravuje. Snad majitelé zachrání i polorozpadlou sýpku s křídlovým štítem a kapličkovou nikou. Foto: Martina Lžičařová

Zbytky jihočeské lidové architektury

Půdorys vesnice se přizpůsobuje terénu. Nadmořská výška dosahuje 460 až 510 m n. m. Jádrem je nevelká náves, která leží ve svahu pod kapličkou. Na statcích a domcích, které se v Makarově vyskytují, se odráží, že jsou na rozhraní jihočeského zděného domu a domu Volyňska. Staví se z kamene a cihel a mnohé budovy z druhé poloviny 19. století mají křídlové štíty.

Jedním z nejvýznamnějších a památkově chráněných je zemědělská usedlost čp. 18. Dochovala se bez větších rušivých zásahů, specifické jsou přístavby přilepené ke stodole, kolně a severně zvenku k budově chlévů. Dva hlavní trakty, obytné a hospodářské stavení a stodola jsou postaveny do tvaru hokejky, kolna je soliterní. Usedlost pochází z r. 1863. Obytný dům má volutový štít členěný pilastry. V nejhořejší části je boží oko a pod ním malovaný obraz. Nepravidelný dvůr je vymezen obytným stavením, chlévy, stodolou, kolnou, vstupní bránou, kamennou ohradní zdí a plotem z keramických tvarovek postaveným v místě zbořené sousední usedlosti.

Na střeše čp. 29 jsou staré bobrovky a mohutný komín, za ním stojí čp. 28 s malovaným soklem. Foto: Martina Lžičařová

Památkovou ochranu má také čp. 18 v západní části návsi. Dobře udržovaná zemědělská usedlost z r. 1863 si zachovala autentický výraz, původní uspořádání objektů a dispozici v obytném stavení. Průčelí obytné budovy zdobí křídlový štít s motivem božího oka. Na dům navazuje segmentová brána.

Hodnotná je i sýpka u usedlosti čp. 11, bohužel je zdevastovaná, ač obytný trakt je v dobré kondici. Vesnici dotvářejí chalupy a domky, u nich stojí četná hospodářská stavení. V Makarově se díky malé výstavbě v druhé polovině 20. století zachoval soubor lidových staveb v téměř nezměněné podobě. Až v současnosti se některé stavby modernizují. Na střechách vznikají vikýře, v zahradách se objevují bazény, ale hmota vesnice zůstává.

Na mnoha domech je datace vypovídající o době vzniku ve 20. století, ale zdejší domy jsou o sto let starší, ve 20. století se jen přestavovaly. Foto: Martina Lžičařová

Když se řekne

Prácheňsko

Historický kraj, který existoval od 13. století a zhruba odpovídá povodí Otavy. I dnes je toto označení živé, tvoří jej přibližně okresy Písek, Strakonice a část okresů Prachatice, Klatovy a Příbram. Sídlem kraje bylo město Písek.

Rýžoviště

Nedaleko řeky Otavy u Pracejovic v přírodní rezervaci Bažantnice u Pracejovic se nalézá rozsáhlý rýžovnický areál. Dochovaly se skupiny sejpů, což jsou 1 až 1,5 m vysoké kupy vysypaného materiálu, které vznikly při rýžování zlata, a částečně zaplavené struhy a jámy. Zůstaly tu ještě po Keltech od 2. století před naším letopočtem a později po starých Slovanech v raném středověku, kteří zde také cenný kov těžili.

Text a foto: Martina Lžičařová

Makarov