Majolika – stále oblíbená keramika
Víte, co je majolika? Keramika s bílou glazurou, na které jsou namalovány rostlinné motivy, lidské postavy a zvířata, hlavně ptáci a jeleni, často i cechovní symboly, to všechno v barvách vysokého ohně – sytě modré, žluté, zelené a okrové.
Majolika pochází ze Španělska, jméno však dostala po ostrově Mallorka drobným pozměněním názvu tohoto ostrova, přes který se výrobky v polovině 15. století dopravovaly loďmi do Itálie. Oblíbená keramika se brzy začala vyrábět i tady, v provincii Ravenna ve městě Faenza.
Že vám to něco připomíná? Ano, vznikl druhý termín – fajáns. V 16. století výroba fajánsových talířů, džbánků, váz, amfor, misek zdomácněla i ve Francii, Německu, Švýcarsku, Holandsku a také na Moravě. Tady ji nejvíce ovlivnili habáni, příslušníci náboženské komunity, kteří praktikovali společné vlastnictví všeho majetku. Pro svoje přesvědčení byli všude pronásledováni a časem byli vypovězeni i odsud. Jejich umění ale jižní Moravu neopustilo. Naopak, v obci Tupesy, kde bíle glazované džbánky s květinovým dekorem v červené, žluté, modré a zelené barvě točili hrnčíři Jaroslav Úředníček a Ferdinand Petráš, vzniklo další jméno – tupeská keramika.
Majolika zůstává oblíbená i dnes, v tradičním i moderním pojetí. Například Ateliér Strnad svoje hrnečky, svícny, konvice a mísy zdobí kopretinkami nebo levandulí, samozřejmě v tradičních barvách.
Majolika – stále oblíbená keramika
