U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Lipoví strejci
Kategorie: Volný čas | Autor: Iva Tvrzová
Koníčků má pan Štumpf na rozdávání: tím největším je turistika s partou stejně nadšených kamarádů, hned za ní následuje vaření – příjemné prý na něm je, že výsledek je velmi rychle vidět. Třetím v pořadí je práce na chalupě a tím čtvrtým řezbářství. A právě to nás za Janem Štumpfem přivedlo.
Poprvé jsem se potkala s jeho vyřezávanými postavičkami před několika lety na vánoční výstavě. Byli to dřevění čerti, pojatí ale jinak, než jsem dosud viděla. Žádní strašliví nebo přihlouplí pekelníci. Byli to takoví čertí strejci, s trochu unavenými lidskými rysy ve tváři, jen ty rohy a ocas měli navíc. I další vyřezávané plastiky pana Štumpfa vám budou připadat lidsky blízké, ať se jedná o postavy světské, pohádkové nebo svaté. Anděl hrající na kytaru má stejné zaujetí ve tváři jako váš bratranec, když pěje s kytarou, zadumaný mnich vám možná připomene vzdáleného strýce a pantátové s kozou – ti jako by z oka vypadli vašemu dědovi a sousedovi venku na lavičce!
Práce se dřevem mě baví
“První plastiky jsem si zkusil udělat před mnoha lety, po návštěvě skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm, kde mě zaujaly vyřezávané dřevěné sošky. Víc jsem se ale tomuto koníčku začal věnovat až po roce 1990,” říká pan Štumpf, který se dřevem rád pracuje celý život i na chalupě. Kromě toho také občas maluje a má blízko i k hudbě – nejen jako pracovník orchestru činohry Národního divadla, ale provozuje ji aktivně i sám.
Zajímalo mě, kde hledá pro své figurky předlohu. Nejsou to prý portréty skutečných lidí, postavy jsou stylizované, snad jen některé detaily jsou odkoukané v reálu. Inspiraci nachází pan Štumpf spíš v ilustracích malířů, jako je Adolf Born nebo Karel Franta.
Kvůli technice práce se dřevem si sice přečetl nějaké knížky, ale moc se jimi neřídí. Spíš využívá své zkušenosti, získané při výrobě nábytku na chalupě.
Od špalku k detailům
K vyřezávání se nejvíc hodí lipové dřevo, které je měkké a dobře se s ním pracuje. Základní tvar figury většinou udělá pan Štumpf na chalupě pilou, detailně ji pak opracovává v dílničce, kterou má zařízenou v předsíni pražského bytu. Plastiky jsou řezané v celku, ale detaily dělá zvlášť: zobáky ptáků, nohy, ocas. “Aby zahnuté nohy ptáků nebo ocasy čertů byly pevné, nemohou být vyřezány z kusu rovně rostlého dřeva, to by se rozpadly. Je na ně potřeba najít v lese správně zakřivenou větev,” prozrazuje řezbář. Části se navrtají a spojí s tělem kolíčkem a lepidlem. Divíte se, proč ovečka a koza mají tak dlouhou huňatou srst? Tuhle ,dlouhosrstou rasu’ si vymyslel pan Štumpf, aby nebylo vidět spojení nohou s tělem.
Jak taková zhruba čtyřiceticentimetrová plastika čerta, pantáty nebo anděla vzniká? A jak dlouho? “Vydržím u toho vždycky tak dvě hodiny. Při velikosti figur je to brzy pro ruce namáhavé. Práce je zábavnější, když má tělo už hlavní obrysy a dělám detaily a obličej. Po dlátech přijde na řadu ještě smirkový papír a pak povrchová úprava. Používám jedno až dvě mořidla – světlý ořech, případně přidám oranž. Intenzivnější odstín se získá slabším ředěním vodou. Detaily namaluji temperou. Na konečnou úpravu používám pastu na parkety. Plastika tak zůstane stejná po mnoho let. Stačí z ní stírat prach,” prozradil pan Štumpf své tajemství. “Na jedné postavě je odhadem osmdesát až sto hodin práce,” počítá.
Dosud se pod rukama šikovného řezbáře zrodilo na padesát až sedmdesát plastik. Dříve jich dělal tak deset za rok, v poslední době to je míň. “Vyřezávám hlavně sobě pro radost. Něco jsem dělal pro kamarády, občas mi o něco řeknou známí.”
K vidění jsou na výstavách
Plastiky různých světských, svatých a pohádkových postaviček modřanského řezbáře jste už mohli vidět na několika vánočních a jedné velikonoční výstavě. Před čtyřmi lety je nabídl na výstavu do muzea v Jílovém u Prahy. Líbily se. Pak ho oslovil organizátor známých vánočních výstav, pan Lukavec z Bonsai servisu Praha, a od roku 2001 se vyřezávané plastiky Jana Štumpfa objevují na pražské výstavě pravidelně. “Oslovili mě taky z muzea v Přešticích, kde jsem měl pár věcí o Velikonocích a teď pět na vánoční výstavě,” doplňuje výčet řezbář.
“Láká mě vyřezat nějaké velké sochy,” svěřuje nám na závěr našeho povídání své přání. A těší se, až bude mít na svého koníčka víc času, že si je splní.
1 Jan Štumpf ukazuje, že najít správně zakroucený ocas není jen tak
2 Tři komedianti
3 Pantátové s kozou
4 Postavičku “věčného kluka” a jeho psa nazval autor Úžas
5 Čert vypadá, že ho lidi už pěkně nudí
FOTO PAVEL VESELÝ
