U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Lilie
Kategorie: Chatař & chalupář – kouzlo zahrady – cibuloviny | Autor: ing. Ivan Dvořák
Původ jejich botanického názvu hledejme v řeckém slově leirce, což znamená bledý, něžný. Špatným odposlechem se z leirion, jak je ve starém Řecku zvali, stalo lilium.
Podle řecké báje soupeřila bohyně lásky Afrodité s lilií o své prvenství mezi kráskami. To byla lilie ještě celá bílá. Bohyně, aby ji zahanbila a vyřadila z boje, vložila do květu žluté prašníky a čnělku s bliznou. Tím jí možná snížila ohodnocení ve vlastních očích, pro nás jí však dala možnost generativně se množit a šířit i mimo ráj. Do té doby se nejspíše mezi bohy množila jen dělením cibulí. A její pyl je dodnes – díky Afroditě – používán ke zkrášlování, tedy při výrobě kosmetiky.
Domácí druhy lilií
Dnes známe mnohem více lilií než Řekové a Římané. Je to kolem stovky druhů. Rostou v mírném pásmu severní polokoule, jen výjimečně jinde. U nás je doma
lilie zlatohlavá, vysoká až 150 cm. Roste v listnatých hájích na substrátech bohatých vápníkem. Kvete v červnu a červenci. Květenství má i více než patnáct květů oranžové barvy s tmavými skvrnami. Květy jsou otevřené, květní plátky ohnuté ke stopce, výrazně vynikají tyčinky a blizna. Pyl nepříjemně barví, květ stejně tak voní. V zahradách se pěstuje i její bělokvětá forma bez teček.
Spolu s ní vítá vápník v substrátu i lilie bělostná (Lilium candidum), u nás rovněž hojně pěstovaná. Má ráda slunné stanoviště, kde se nedrží voda. Používá se ve šlechtění. Čistý druh možná roste v botanických zahradách. A v Malé Asii, odkud pochází. Zajímavá z hlediska množení je také lilie cibulkonosná (Lilium bulbiferum), množící se nejen semeny a dělením cibulí, ale též drobnými cibulkami, které vyrůstají na květním stvolu.
Podmínky pěstování
Pro pěstování je důležité vědět, jak se vlastně zakoupená lilie jmenuje. Ne jméno odrůdy, ale druhu či z jakého křížení pochází. Běžně dostupné snesou půdu neutrální s určitým obsahem vápence, vyžadují drenáž pod cibulí a neuléhavou zem nad ní. Ty z obchodu se sází většinou na jaře, na podzim jen potomstvo L. candidum a čerstvě vykopané lilie od souseda. Koupíme-li lilie do začátku září, vysadíme je také ihned. Ostatní uskladníme do hoblin nebo rašeliny do sklepa s teplotou 1 až 3 °C, nebo je dáme do ledničky. Před výsadbou namoříme obecně vhodným Fundazolem. Cibule se sázejí dva a půl až třikrát tak hluboko, jak jsou vysoké. Tedy 8 cm vysoká cibule musí mít spodek 23 až 24 cm pod povrchem; pod ní by mělo být zhruba 2 cm hrubého písku, zlomků květináčů nebo kamínků, sloužících jako drenáž.
Škůdci a choroby
Lilie trpí virózami. Zvláště citlivé jsou na několik virů přenášených mšicemi. Viditelným příznakem jsou skvrnité a zkroucené listy. Jakmile se objeví a rostliny slábnou, měly by jít ze zahrady. Nemoc se totiž přenáší na další pomocí savého hmyzu i nůžkami, jimiž květy stříháme do vázy (řezací plochu bychom měli vždy po uříznutí nebo ustřihnutí jedné lilie dezinfikovat). Přenašeči viróz jsou L. lancifolium a některé z jeho kříženců, přitom sami nevykazují žádné příznaky. Měli bychom je pěstovat dál od ostatních, abychom nebezpečí snížili na minimum.
V mokrých letech a ve vlhkých bezvětrných podmínkách může působit problémy plíseň šedá. V lokalitách s dobrou drenáží se jí však nemusíme tolik bát. Pomůže i postřik používaný proti houbám rodu Botrytis. Ze škůdců je třeba zmínit se o chřestovníčku liliovém a jeho žravých larvách, které dovedou ohryzat stonky a květy ještě v poupatech.
***
Kam lilie sázet?
Některé lilie lze pěstovat solitérně, sluší jim to i v nádobách na terasách a nádvořích, ale více jim vyhovuje trvalkový záhon, kde jsou jejich cibule alespoň částečně zastíněny. Vhodné je i stanoviště mezi nízkými keři. Můžeme sem použít druhy s velkými květy, například lilie japonské (L. auratum), lilii královskou (L. regale) a hybridní kultivary. Lilie s menšími květy však jsou do těchto směsí vhodnější. Lilie jsou také znamenitými doprovodnými rostlinami růží. Několik menších může přidat letní barvy skalce v době, kdy většina alpinek odkvétá. Kdo by měl zájem pěstovat lilie nad rámec těch běžně dostupných, musí ke každé nastudovat všechnu dostupnou literaturu. Jinak může přijít vlastním přičiněním o těžko dostupné a ne právně levné cibulky
Nároky na půdu
Pokud jde o kyselost půdy, nároky jednotlivých druhů lilií se poněkud liší.
Vápnomilné jsou lilie zlatohlavá (L. martagon) i lilie bělostná (L. candidum).
Neutrální půdu potřebují lilie s nevyhraněným vztahem k vápníku (L. bulbiferum, L.x maculatum, L. croceum a většina běžných odrůd). Bez vápníku se obejde a slabě kyselou půdu potřebuje L. auratum, L. speciosum, L. davidii a odrůdy z nich vzniklé. Vlhčí a kyselejší půdy než je běžné, vyžadují z Ameriky pocházející druhy, jako jsou L. pardalinum, L. humboldtii a jejich potomstvo zvané Dellingham hybridy.
Popisy k obrázkům
Autor fotografií: foto: Zdeněk Prchlík, Martina Lžičařová, Martin Mašín, Jiřina Sedláková, Jitka Čeřovská
