U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
LIDOVÁ ARCHITEKTURA V ČESKÉ REPUBLICE
Kategorie: Architektura | Autor: ing. arch. Jan Pešta
Obraz české, moravské a slezské krajiny by nebyl úplný bez malebných vesnic a vesniček, roztroušených na horských stráních, nebo rozložených v melancholických rovinách mezi zrcadly rybníků. Podoba našich vesnic s kostelíky, kapličkami, výstavnými usedlostmi i obyčejnými chalupami je zakořeněná hluboko v našem podvědomí. Možná více, než si to vůbec dovedeme připustit. Lidové stavby, tak citlivě a přirozeně usazené v krajině, jsou totiž živou spojnicí mezi námi a našimi předky.
Podoba našeho venkova vznikala po staletí jako výsledek mnoha různorodých vlivů. Do vzhledu vesnické zástavby se promítaly místní přírodní podmínky – terén, klima i převažující způsob obživy obyvatel. Lidové stavby odrážely cit a dovednost místních řemeslníků, ale také etnickou příslušnost obyvatel a jejich zvyklosti. Svou roli sehrála i blízkost regionálních kulturních center, která byla pro stavitele i stavebníky vděčným zdrojem inspirace. Výsledkem těchto často protichůdných vlivů byly stavby nejen účelné, ale zároveň i přirozeně krásné, dokonale harmonující s krajinou. Díky různorodosti krajinných typů i etnografické pestrosti se na malém území dnešní České republiky vyvinulo nesmírné bohatsví regionálních forem venkovských sídel i lidových staveb. V Českých zemích se střetávají čtyři velké oblasti evropské lidové architektury. Na sever a západ Čech zasahuje oblast západoevropského hrázděného domu, zbývající část Čech a sever Moravy a Slezska charakterizují středoevropské roubené domy, východní pohraničí Moravy roubené domy karpatského typu a od jihu na Moravu zasahují zděné (hliněné) domy panonské. Procházíme-li regiony naší vlasti od západu na východ, od severu na jih, napočítáme neuvěřitelné množství typů lidových staveb. Často stačí ujet několik kilometrů za nejbližší les či hřeben a ráz vesnic se náhle promění. Právě v této různorodosti nemá Česká republika v Evropě srovnatelné obdoby.
LIDOVÁ ARCHITEKTURA V ČESKÉ REPUBLICE
1. Praha a okolí
2. Podblanicko, Česká Sibiř a střední Povltaví
3. Příbramsko, Březnicko a severní Písecko
4. Podbrdsko, Křivoklátsko a povodí Berounky
5. Džbán a severní Rakovnicko
6. Severozápadní Čechy
7. Polabí a dolní Pojizeří
8. Český Ráj a střední Pojizeří
9. Horní Pojizeří a západní Krkonoše
10. Horní Lužice
11. Kokořínsko, Českolipsko a České Středohoří
12. Krušné Hory
13. Severozápadní Plzeňsko, Tepelsko a Slavkovský les
14. Chebsko
15. Západní Čechy a podhůří Českého lesa
16. Plzeňsko
18. Volarsko
19. Podšumaví a Prácheňsko
20. Soběslavsko-veselská blata, Bechyňsko a Týnsko
21. Hlubocká blata, podhůří Blanského lesa a Českobudějovicko
22. Horní Povltaví a Novohradské hory
23. Jindřichohradecko, Třeboňsko a Vitorazsko
24. – 25. Železné hory a Českomoravská vysočina
26. Vysokomýtsko, Litomyšlsko, Poličsko a Svitavsko
27. Broumovsko
28. Východočeské hory a podhůří – východní Krkonoše, Broumovský výběžek, Jestřabí hory, Orlické hory, Králický Sněžník
29. – 30. Východní Sudety a moravské Slezsko – Hrubý a Nízký Jeseník, Krnovsko, Opavsko a Oderské vrchy
31. – 32. Haná a moravské úvaly
33. – 35. Jižní Morava
36. Bílé Karpaty
37. Beskydy a Valašsko
38. Průmyslová oblast Ostravska
Typický klasicistní statek z Plzeňska s patrovou sýpkou a zdobenou bránou (Ejpovice u Rokycan)
Zděný statek z podšumaví s klasicistním domem, zdobenou bránou a patrovou sýpkou (Hracholusky na Prachaticku)
Jeden z nejkrásnějších domů v podhůří Blanského lesa (Radošovice mezi Netolicemi a Hlubokou)
Pošumavský roubený dům s pavláčkou ve štítu (Podzámčí u Kdyně)
Dnes již velmi vzácný patrový hrázděný dům s typickou nesymetrickou střechou z Tepelska (Kokašice)
Patrový roubený dům s bohatě zdobenou lomenicí a podstávkami z Českolipska (Chlum)
Přízemní celoroubený dům z oblasti Českého Ráje (Hlásná Lhota u Jičína)
Roubený dům východosudetského typu z oblasti Hrubého Jeseníku (Heřmanovice u Vrbna pod Pradědem)
Velký empírový dům z Broumovska s typickým vysokým štítem (Heřmánkovice u Broumova)
1. Praha a okolí. Pro srdce Čech jsou typické výstavné barokní, klasicistní a eklektické statky, ovlivněné “slohovou” architekturou.
2. Podblanicko, Česká Sibiř a střední Povltaví. V malebném zvlněném kraji se dodnes zachovala řada roubených domů s typickými špýchárky s vyřezávanými pavláčkami. Zvláštností jsou pozdně gotické lidové stavby v okolí Sedlčan.
3. Příbramsko, Březnicko a severní Písecko. Pro tuto oblast jsou dnes typické především jednotně vyhlížející klasicistní domy s typickými polovalbovými střechami. Starší roubené stavby se v kraji dochovaly jen vzácně.
4. Podbrdsko, Křivoklátsko a povodí Berounky. Pro lesnatý kraj jsou typické roubené domy s lomenicemi, někdy na vstupní straně doplněné pavláčkovitým zápražím.
5. Džbán a severní Rakovnicko. Zvláštností tohoto chmelařského kraje jsou výrazově strohé domy a hospodářské stavby, postavené z neomítaného opukového zdiva.
6. Severozápadní Čechy. V úrodném kraji severozápadně od Prahy jsou dosud hojně dochované výstavné patrové klasicistní domy. Starší hrázděná “lepenicová” architektura se dochovala jen zcela vzácně. Naopak relativně hojné jsou pozůstatky pozdně středověké zástavby v okolí Slaného a Velvar.
7. Polabí a dolní Pojizeří. Pro nejúrodnější oblast Čech jsou typické přízemní domy roubené ze štípaných dubových trámců – “trhanic”, zabalených do hliněné omazávky (“kožichu”). Obvyklé jsou i bohatě zdobené lomenice.
8. Český Ráj a střední Pojizeří. Pro celý tento region jsou typické tesařsky kvalitně provedené roubené domy s bohatě skládanými lomenicemi. Nejvýstavnější jsou patrové roubené domy v okolí Sobotky.
9. Horní Pojizeří a západní Krkonoše. Pro česky mluvící oblasti Podkrkonoší jsou dodnes typické přízemní roubené chalupy s bohatě vyřezávanými lomenicemi, postavené často na vysokých kamenných podezdívkách.
10. Horní Lužice. Pro oba výběžky, zasahující do Německa a do Polska, byly typické konstrukčně vyspělé patrové domy s roubenými světnicemi a hrázděnými patry, vynášenými podstávkami (“Umgebind”). Zejména ve Šlukovském výběžku jsou obvyklé i přízemní domy s břidlicovými štíty.
11. Kokořínsko, Českolipsko a České Středohoří. V mnoha vesnicích, obývaných dnes převážně rekreanty, se dodnes zachovala řada velkých krásných patrových roubených domů s typickými podstávkami a skládanými lomenicemi nebo břidlicovými štíty. Mladší zástavbu vesnic tvoří neméně výstavné zděné patrové klasicistní a eklektické domy.
12. Krušné Hory. Kdysi obvyklé rozložité patrové domy s roubenými či hrázděnými patry, svisle obedněnými, jsou dnes již v kraji poměrně vzácné.
13. Severozápadní Plzeňsko, Tepelsko a Slavkovský les. Tradiční oblast hrázděné architektury s velkými patrovými domy, často s nesymetrickou střechou. Mladší domy jsou zděné, rovněž patrové. Celá oblast byla postižena v období socialismu hlubokou devastací.
14. Chebsko. Výstavné chebské statky s typickými domy, kolnami a sýpkami, patří k nejvýstavnějším a nejnáročnějším příkladům západoevropské hrázděné architektury. Do dnešního dne se jich bohužel dochovalo již jen několik, většina těchto skvostných staveb zanikla po druhé světové válce.
15. Západní Čechy a podhůří Českého lesa. Starší roubené domy s hrázděnými či bedněnými štíty se dochovaly již jen vzácně. V celém rozlehlém regionu dnes převažují mladé zděné statky z přelomu 19. a 20. století, s bohatě řešenými průčelími.
16. Plzeňsko. Pro okolí západočeské metropole jsou typické klasicistní statky s typickými krásnými bránami a sýpkami.
17. Pošumaví a Chodsko. Pro celou rozlehlou oblast Šumavy z obou stran bývalé národnostní hranice jsou typické rozložité roubené domy se širokými štíty, často doplněnými pavláčkou nebo zvoničkou. V oblasti Chodska se dochovaly také poslední pozdně středověké “špýcharové” domy (s napojenou patrovou sýpkou).
18. Volarsko. Zvláštností centrální Šumavy zejména v okolí Volar jsou rozložité domy alpského typu, s pavlačemi ve štítech. Do české části Šumavy zasahují z jižního Bavorska.
19. Podšumaví a Prácheňsko. Pro celý rozlehlý region jsou typické malebné zděné usedlosti s domy, bránami a sýpkami, někdy ozdobenými “kulisovitými” štíty. Nejkrásnější v okolí Vlachova Březí tvořil známý lidový zednický mistr Jakub Bursa. Vzácně se v kraji objevují i pozdně středověké stavby.
20. Soběslavsko-veselská blata, Bechyňsko a Týnsko. Snad nejznámější oblast jihočeské “blatské” architektury lze ve skutečnosti dále dělit na množství drobných regionů v okruhu působnosti jednotlivých mistrů. Pro zdejší domy a zejména sýpky je typická velmi bohatá štuková výzdoba štítů, čerpající inspiraci z mnoha různých zdrojů.
21. Hlubocká blata, podhůří Blanského lesa a Českobudějovicko. Druhá slavná oblast jihočeské zděné architektury se od předchozí odlišuje především větší střídmostí štukové výzdoby. Charakteristickým rysem jsou zejména ploché “kulisovité” štíty se “zavěšenými” volutami. Zcela odlišný ráz mají vesnice v kraji zvaném Kouty mezi Českými Budějovicemi a Českým Krumlovem, v nichž se dosud dochovala řada pozdně středověkých dvorců.
22. Horní Povltaví a Novohradské hory. V tomto vysoko položeném, dnes řídce osídleném kraji nás asi nejvíce překvapí obrovské patrové čtyřboké dvorce, nazývané “Vierkant” nebo “Vierkathoff”. Do zdejších původně německy mluvících oblastí přesahují ze sousedního Horního Rakouska. Přestože většina pochází až z období klasicismu, některé mají starší pozdně středověká jádra.
23. Jindřichohradecko, Třeboňsko a Vitorazsko. Na rozdíl od jiných oblastí jižních Čech jsou usedlosti v tomto regionu velmi strohé, často téměř bez výzdoby. Obvyklé je podélně orientované křídlo s nízkým patrem nad vjezdem do dvora.
24. – 25. Železné hory a Českomoravská vysočina. Roubené i zděné domy mají jednoduché bedněné štíty nebo lomenice s typickými valbičkami a “podlomením”. Řada horáckých domů se dochovala zejména v oblasti Žďárských vrchů.
26. Vysokomýtsko, Litomyšlsko, Poličsko a Svitavsko. V tomto kraji na pomezí Čech a Moravy se dodnes dochovala řada mohutných roubených domů s vysokými světnicemi, svědčícími o jejich velkém stáří. Tvary lomenic a “podlomení” přecházejí z jižněji položených oblastí Vysočiny.
27. Broumovsko. V odlehlém Broumovském výběžku dodnes stojí řada pozoruhodných empírových dvorců s vysokými strmými střechami a mimořádně náročnou a slohově čistou výzdobou průčelí.
28. Východočeské hory a podhůří. Pro rozlehlou oblast od východních Krkonoš přes Broumovský výběžek, Jestřabí hory, Orlické hory až po Králický Sněžník jsou typické lidové stavby, patřící k okruhu tzv. východosudetského domu. Domy jsou přízemní, roubené i zděné, se strmými střechami a štíty buď skládanými do jednoduchých “slezských” lomenic, nebo pokrytými šindelem.
29. – 30. Východní Sudety a moravské Slezsko – Hrubý a Nízký Jeseník, Krnovsko, Opavsko a Oderské vrchy. Pro tento rozlehlý, převážně hornatý a lesnatý region jsou typické opět domy tzv. východosudetského typu – přízemní roubené i zděné, se strmými vysokými střechami. Štíty s nízkým podlomením bývají buď skládané do podoby jednoduchých lomenic, nebo obkládané břidlicí, případně omítané s jednoduchou výzdobou.
31. – 32. Haná a moravské úvaly. Pro úrodné roviny v širším pásu okolo řeky Moravy a jejích přítoků jsou typické velké podélně orientované “hanácké” statky s úhlovou dispozicí. Nad síní bývala buď patrová sýpka (“výška”), jindy před síň předstupuje mohutný přístavek s otevřeným portikem v přízemí a komorou v patře – tzv. “žudr”. Častá jsou i sloupová či arkádová zápraží – “záspí” ve dvorech.
33. – 35. Jižní Morava. Pro zástavbu vesnic na jižní Moravě jsou typické podélně orientované usedlosti s vjezdy a různě ztvárněnými fasádami. V některých regionech na jihovýchodní Moravě se objevuje tzv. “žudro”, drobný přístavek kryjící vstup (pozor, neplést hanácký “žudr” a jihomoravské “žudro”). Typickým doplňkem krajiny jsou zejména vinné lisovny (“búdy”) a sklepy, které obvykle vytvářejí na kraji vesnic rozsáhlé čtvrti, tzv. “sklepní ulice”. Obvyklým stavebním materiálem jsou nepálené cihly.
36. Bílé Karpaty. Pro chudý kopcovitý kraj je typické tzv. kopaničářské osídlení – rozptýlené usedlosti nebo shluky usedlostí. Domy (dnes již velmi vzácné) byly typově velmi archaické, roubené, s doškovými střechami.
37. Beskydy a Valašsko. V horských oblastech Beskyd se dodnes dochovala řada přízemních domů, sroubených z kuláčů, s typickými lomenicemi s “podlomením” a “kuklou”.
38. Průmyslová oblast Ostravska. Pro aglomeraci na pomezí Moravy a Slezska jsou typické dělnické a hornické kolonie, tvořené často velmi skromnými, jednotně řešenými domky.
FOTO A KRESBY JAN PEŠTA, ROMAN ABUŠINOV, IVAN TICHÝ A VÁCLAV NOVÁK
