U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Letem světem o víně
Kategorie: Zajímavosti | Autor: JA
ZAJÍMAVOST
Jako všechny velké vynálezy lidstva i víno prý vzniklo drobným historickým nedopatřením. Bájnému perskému králi Jamshidovi, velikému milovníkovi hroznového vína, se jednou dostal na stůl zkyslý hrozen. Král poručil, aby na nádobku, v níž byl uložen, napsali “jed”. Jedna z jeho favoritek, která chtěla ukončit svůj smutný život, její obsah zkonzumovala, místo smrti ji však ovládla euforie. Užaslý král i jeho dvůr ochutnali “jed” rovněž – a nalezli v něm zalíbení. Nedávné objevy, prokazující, že první vinice vznikly sedm tisíc let před naším letopočtem v nížinách na pobřeží Černého moře, chráněných vysokým horským hřebenem Kavkazu, potvrzují zase legendy o vinné haluzce, kterou po povodni zasadil praotec Noe na hoře Ararat. Ať tak či tak, víno dnes k lidstvu neodmyslitelně patří a v průběhu tisíciletí prošlo jak jeho pěstování tak i ošetřování zajímavým vývojem. Prvními nádobami na víno byly kožené měchy, v nichž se však víno, nechráněné proti teplu a přístupu kyslíku, často měnilo na ocet. Gruzínci proto vymysleli amforu z pálené hlíny, která měla tvar nafouklého měchu dole zašpičatělého, aby ji bylo možno zabodnout do země. Hrdlo uzavřeli dubovou zátkou a celou amforu zahrnuli hlínou. V takovéto nádobě víno vydrželo velice dlouho. Amfory nejrůznějších tvarů i materiálů pak přetrvaly až do pátého století po Kristu, kdy je – pro uchovávání a přepravu vína – nahradily sudy. Ani pak ovšem nezmizely, byly dál používány k jeho servírování. Ve 12. a 13. století začali psát novou kapitolu v dějinách vína Benátčané. Přiváděli si z křížových výprav do Orientu skláře, kteří se usazovali na ostrově Murano, skýtajícím jemný a bílý písek, ideální materiál pro výrobu jemného skla. Krásu sklenic a karaf, vyráběných z benátského skla, dodnes dosvědčují obrazy velkých mistrů té doby, Tintoreta či Veronese. V 17. století převzali po Italech historickou štafetu Angličané nejen jako pěstitelé a obchodníci, ale především jako konzumenti dobrých vín. Ti brzy poznali, že tento lahodný mok se nejlépe uchovává v láhvích, zavedli tedy jejich průmyslovou výrobu. A protože královská vyhláška zakazovala (v zájmu zachování lesů) těžit pro proces tavení skla dřevo, začali používat uhlí. Takto vyrobené sklo bylo tmavé, zelené či hnědé, což, jak se ukázalo, bylo vlastně vínu v něm uchovávaném velice ku prospěchu. Láhve se zprvu podobaly klasickým měchům či amforám, postupně se ovšem jejich tvar měnil a zušlechťoval do podoby, jakou známe dnes. První láhve se uzavíraly kouskem dřeva, omotaným koudelí, nebo kolíčkem, obtočeným látkou, namočenou v oleji. Odtud byl však už jen krůček k zátce a vývrtce (inspirované kleštěmi na vytahování kulí z historických kanónů!) I s těmito drobnými předměty každodenní potřeby si ovšem dokázali lidé pohrát a vytvořit z nich malá půvabná mistrovská dílka.
