U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Lesní cvrček
Kategorie: Volný čas | Autor: Jan Rys
Cvrččí koncert na mezi v polích je všeobecně známou a populární zvukovou kulisou letního dne, kterou zná snad každý. Ale cvrčci v lese – to je představa málo známá.
Z celkem dvou tisíc na světě existujících druhů cvrčků žijí u nás pouze tři: cvrček polní, cvrček lesní a cvrček domácí. Velmi známý a oblíbený je cvrček polní. Pár lidí zná i cvrčka domácího, protože jim v bytě rušil noční klid. Cvrčka lesního, přestože žije hojně ve všech listnatých i smíšených lesích a vůbec není vzácný, mimo entomologů zná málokdo. Je to pozoruhodné – zvláště při houbaření by si ho mohl kdekdo všimnout, když člověku doslova pod nohou rychle běží skrýt se do hrabanky suchého listí nebo uskakuje stranou do trsu bylin. Je více než o polovinu menší než jeho polní bratr. Na téměř černém válečkovitém těle zahlédneme jen krátká křídla, která nemůže k létání použít, protože ho nevynesou do vzduchu. Sameček je má sice o trochu větší než samička, ovšem jen proto, aby s nimi mohl hlasitěji stridulovat. Cvrčci bývají s oblibou přirovnáváni k houslistům, a ne náhodou. Jedno křídlo totiž mají za housle a druhé za smyčec. Vzájemným třením je rozezní a vzniká zvuk. Rychlost a délka tření při různém tlaku umožňuje muzikantovi vyluzovat prý až pět set rozličných zvuků. Sameček cvrčka lesního však není nijak zdatným hudebníkem, umí jen nehlučný měkký cvrkot, který se v lese snadno přeslechne. Posloucháme-li jeho rytmiku, připomíná spíše šifrovanou zprávu morzeovkou. Chceme-li odhalit původce zvuku, těžko se nám to daří – směr i jeho vzdálenost nelze nikdy dobře postihnout. Můžeme se ale naučit rozlišovat jeho dvě varianty modulace. Poněkud pronikavější slouží k přivábení samičky, která touží po milostných hrátkách. Dostaví-li se do blízkosti, galán hned sníží hlasitost a začne ji okouzlovat i bavit jakousi jemnou zpěvohrou dotyky tykadel. Cvrčice jeho namlouvacímu ceremoniálu naslouchá koleny. Skutečně, má totiž v holeni každé nohy předního páru sluchové bubínky – uši. Když je samečkovou produkcí oslněna, chce být oplodněna. Vyleze mu na záda a dojde ke kopulaci. Vzápětí se rozcházejí a za pár dní samička klade vajíčka, ze kterých se ještě téhož roku líhnou nymfy. Žijí až do pozdní jeseně, kdy zalézají do půdy pod spadané listí, aby zdárně přezimovaly. Entomologové se domnívají, že tak činí i dospělí cvrčci lesní, ale na jaře pravidelně nacházejí jen malé nymfy. Jako potrava slouží cvrčkům části rostlin a drobní živočichové.
Popisy k obrázkům
Cvrčící sameček
Samička
Autor fotografií: FOTO AUTOR
