Lepidla na dřevo

Rubrika: Dílna, Materiály, Nářadí a vybavení, Pracovní postupy a opravy, rss-feed

Spojování dřeva lepením patří mezi tradiční a prověřené způsoby montáže dřevěných výrobků a konstrukcí. Ať už zvolíte jakýkoli typ lepidla, vyplatí se dodržovat osvědčené truhlářské postupy.

Tradičně se v truhlářství užívala živočišná glutinová lepidla neboli kostní či kožní klih. Stále je používají například restaurátoři nebo výrobci hudebních nástrojů. Prodává se v granulích nebo tabulkách, které se působením tepla rozpustí do tekuté konzistence a poté se na dřevo nanášejí štětcem. Problém klihu může být jeho nízká odolnost vůči vlhku a také nestabilní chování pod vlivem tepla, takže mohou spoje za nepříznivých podmínek časem povolovat (rozklíží se). Předchází se tomu nanesením formalínu (vodního roztoku formaldehydu) na jednu z lepených styčných ploch.

Glutinová lepidla vykazují velmi dobrou lepivost, jsou pružná, světlé barvy, zdravotně nezávadná, jednosložková. Rozpouštějí se v teplé vodě ohřáté na 60 až 80 °C, vaření je ale znehodnocuje. Rozpouštění trvá dvě až tři hodiny. Aby se lepidlo nepřipalovalo na dně nádoby, rozpouští se ve dvojité nádobě (klihovaru).

Lepicí glutinový roztok je nutnén nanášet vždy teplý 40 až 50 °C, při nižší teplotě rosolovatí, špatně se roztírá a má nedostatečnou smáčivost. Ani lepené dřevo nesmí mít teplotu nižší než 20 °C, obdobná teplota by měla být i v místnosti, kde se s klihem pracuje.
Lepené spoje musí být k sobě přitisknuté pod tlakem tři až čtyři hodiny. Slepený spoj, při němž bylo použito živočišných klihů, není odolný vůči vodě, zvýšené teplotě ani mikroorganizmům. Většinou se však tento nedostatek nepociťuje, lepená spára je totiž obalena dřevem, které brání působení nepříznivým vnějším vlivům. Nedostatky glutinových lepidel lze ve značné míře omezit aplikací formalínu (vodního roztoku formaldehydu).

Lepení spárovky či laťovky vyžaduje dostatečně velké truhlářské svěrky. Foto Shutterstock

PVAC lepidla

Moderním standardem jsou při práci s dřevem především polyvinylacetátové disperzce, označované jako PVAC lepidla. Mívají obvykle krémově bílou barvu, po zaschnutí však zprůhlední, takže i případné stopy lepidla na dřevě nejsou vidět. Tato lepidla jsou jednosložková, nehořlavá, neprodukují jedovaté výpary, před zaschnutím lze jejich přebytky snadno sestřít vlhkým hadrem a najdete mezi nimi i rychle schnoucí vodovzdorná lepidla. Mezi PVAC lepidla patří například Ponal Standard, Ponal Express či Ponal Super 3, nebo Kleiberit 303, Dispercoll, Duvilax či Herkules.

Před použitím se PVAC lepidla nijak neupravují. Po nanesení na plochu je nechejte asi dvacet sekund vsakovat do dřeva. Ne však déle, protože pokud se doba příliš prodlužuje, snižuje se lepivost. Dostatečně pevný spoj vyžaduje zalisování po dobu dvou hodin. Pokud však nebude ve spoji napětí nebo není nutné s lepeným výrobkem pohybovat, stačí lisovat 15 minut.

Pro nanášení lepidla na hrany se nejlépe hodí štětec. Foto Shutterstock

Kaseinová lepidla

Jsou tak trochu „fajnšmekrovskou“ záležitostí a mají je v oblibě především restaurátoři nábytku a milovníci starých truhlářských technologií a postupů. Základem kaseinového lepidla je odtučněný, vysušený a na prášek rozemletý tvaroh, který se mísí s páleným práškovým vápnem a potaší nebo hydroxidem sodným. Hmotnostní poměry jednotlivých složek jsou: 75 % kaseinu, 20 % vápna a 5 % potaše nebo hydroxidu sodného. Dobře promíchaná směs se rozpouští ve vlažné vodě v poměru 1 objemový díl prášku a 2 díly vody. Roztok má barvu i konzistenci smetany. Lepidlo má velmi dobrou lepivost, pružnost, nanášet a lepit s ním lze i za nízkých teplot (až do + 5 °C). Lisovací doba je delší (nejméně 5 h). Spoj odolává vodě a zvýšené teplotě, méně mikroorganismům.

Pro lepení menších předmětů jsou praktické i rychloupínací svěrky z plastů. Foto Shutterstock

Epoxidová lepidla

Dvousložková epoxidová lepidla se u dřeva zpravidla užívají pro velmi namáhané spoje, případně pro lepení spojů dřevěných výrobků a konstrukcí, určených pro použití v exteriéru. U epoxidových lepidel je důležitá správná viskozita, aby řídká hmota příliš rychle nevsákla do dřeva. Viskozitu lze u některých lepidel upravit rozpouštědly.
Epoxidy snesou velkou zátěž ve smyku a v tahu, ale nejsou pružné. Můžeme s nimi lepit všechny tvrdé materiály, jako jsou kovy, plasty, dřevo či sklo. Samozřejmě lepí i kombinace těchto materiálů.

Dokonalé zafixování po dobu vyzrávání spoje je pro některé typy lepidel na dřevo nezbytné. Foto Shutterstock

Pevně zafixujte

Před vlastním lepením sestavte jednotlivé součásti zamýšleného dřevěného výrobku „na sucho“ a mějte po ruce všechny nástroje a pomůcky, které budete k lepení potřebovat. Při samotném lepení byste se už neměli zdržovat hledáním štětce, špachtle či chybějícího kusu dřeva, protože je nutné pracovat rychle a bez zbytečných prostojů.

Připravte si rovněž truhlářské svěrky či ztužidla nebo jiné pomůcky, kterými bude možné lepený spoj pevně zafixovat. Mějte po ruce i hadřík nebo houbičku na setření lepidla, které se po pevném sevření spojů dostane na povrch dřeva. Je nutné předejít vsáknutí lepidla do povrchu dřeva zvláště v případě, že se chystáte nechat dřevo bez povrchového nátěru barvou a budete ho natírat pouze bezbarvým lakem nebo lazurou. Skvrny vsáklého lepidla by mohly způsobit na povrchu nalakovaného dřeva barevné fleky. Někteří truhláři nechávají přebytečnou vrstvu lepidla na dřevě zaschnout a pak ji odstraní ostrým dlátem nebo škrabkou.

Dávkovač na tubě či kartuši je pro lepení menších spojů dřeva rovněž praktický. Foto Shutterstock

Snadné lepení nábytku

Vhodný typ lepidla je nutné vybrat i na rychlou a pokud možno trvanlivou opravu nábytku. Zvláště pro opravy zahradního nábytku se hodí vypěňovací lepidlo na bázi polyuretanu (např. BISON PU MAX). Toto lepidlo, reaguje s vlhkostí dřeva i vzduchu a nabývá na objemu. Nárůst je po vytvrzení 10 až 12%. Lepidlo naneseme do praskliny na jednu stranu spoje. Pomocí dřevěné třísky lepidlo ve spoji rovnoměrně rozetřeme. Lepené plochy přiložíme k sobě a stáhneme. Bez fixace se lepené plochy roztáhnou a spoj bude viditelný.
Potřebnou vlhkost můžeme dřevu dodat tak, že před lepením spoj lehce postříkáme vodou z rozprašovače. Takto dodaná vlhkost urychlí reakci lepidla.

Důležité je včasné odříznutí přebytečného lepidla, které nabývá na objemu a za 24 hodin je plně vytvrzené. To znamená, že po této době přebytečné lepidlo, které vypění ze spoje, úplně ztvrdne a jeho odstranění je velmi obtížné – poškodili bychom pravděpodobně i opravovaný kus nábytku. Proto asi po 3 až 4 hodinách ostrým řezákem odřízneme přebytečné lepidlo. Jakmile zařízneme řezákem do lepidla, nesmí být uvnitř ještě lepkavé a táhnout se. Řez musí být podobný, jako když řežete molitan. Lepený spoj odolává vlhkosti i trvalému působení vody.

PU lepidly lze lepit i velmi namáhané spoje, které jsou i trvale vystaveny působení vlhkosti (ohýbaný venkovní nábytek, starožitný nábytek, apod.). Připravte si před vlastním lepením dostatečné množství svorek, upínáků a jiných pomůcek pro přesnou fixaci. Každé místo, které přesně nedosedne, bude po vytvrzení vyplněno lepidlem. Spoj už tedy nebudete moci nijak upravovat.

Foto Shutterstock

Postup lepení

-Lepidlo na dřevo se nanáší štětcem v rovnoměrné vrstvě na celý povrch lepeného spoje. Jakmile spoj sesadíte k sobě, můžete přebytečné vytlačené lepidlo setřít vlhkým hadříkem.

-Oba díly lepeného spoje je nutné co nejdříve stisknout k sobě pod dostatečným tlakem. Právě proto je důležité mít při lepení vše po ruce včetně odřezků, kterými můžete podložit čelisti sklíčidel a chránit tak povrch lepeného výrobku.

-Truhlářské svěrky a ztužidla se vyrábějí v řadě velikostí a variant a pro rychlé lepení jsou praktické například ty, které lze ovládat jednou rukou. Poslouží přinejmenším k dočasnému upnutí složitějších konstrukcí, když je budete potřebovat při lepení sestavit co nejrychleji dohromady.

-U rámových konstrukcí (např. při sesazení dveří, pracovních desek stolů apod.) použijte dvojici stahováků, aby byl při lepení zajištěný rovnoměrný tlak. To je důležité pro zachování pravoúhlých hran, které vyžadují působení tlaku v rovnoběžných směrech.

-Pomocí úhelníku zkontrolujte pravoúhlost i při sestavení „na sucho“ ještě před lepením a případné nepřesnosti odstraňte ještě před tím, než začnete lepit.

-Pravoúhlost lze zkontrolovat změřením úhlopříček lepené desky. Pokud je jeden roh pravoúhlý a úhlopříčky jsou shodně dlouhé, je dokonale pravoúhlá i celá deska.