Lepená dlažba

Rubrika: Dílna, Jak na to, Pracovní postupy a opravy, rss-feed

Lepená dlažba je vděčný materiál na podlahu v místnosti, ale i na balkoně nebo terase. Chce to jen odhodlání, trochu zručnosti a vědět co kam použít.

Výběr dlažby

Vybírat můžete z velice široké škály druhů a rozměrů. Ale pozor, každý výrobce má svůj vzorník barev i rozměrů. A kombinace výrobků různých výrobců by mohla způsobit nepříjemné technologické komplikace.

Pro výběr bude nejdůležitější, kam dlažbu vybíráte a pro jaký provoz. Tedy, zda mají mít dlaždice vodě a nečistotě odolný povrch, zda budou vystaveny ve zvýšené míře otěru a nárazům, zda musí být odolné vůči mrazu.

Počítejte s tím, že glazované dlaždice budou mít povrch odolný vodě a nečistotám, mohou se objevovat v široké škále barev a vzorů, ale nebudou většinou vhodné do venkovního prostředí. Pokud plánujete vyšší mechanické zatížení nebo vyžadujete mrazuvzdornost, orientujte se na dlaždice slinuté. Nemají sice povrchovou glazuru, ale jejich střep je v plné hmotě probarvený, bývají tvrdé a pevné, jsou nenasákavé. Výborné vlastnosti zahrnující výhody obou předchozích druhů mají glazované slinuté dlaždice. Dnes je velmi oblíbená cihelná dlažba. Její příjemný vzhled je ale doprovázen nižší odolností proti namáhání. Můžeme použít i méně obvyklé druhy, jako benátskou dlažbu nebo aglomerovaný či přírodní štípaný kámen.

Budete-li dlažbu pokládat v exteriéru, bude důležitá co nejnižší nasákavost a s tím související mrazuvzdornost.

Před nákupem

Před nákupem si nejprve dobře proměřte plochu dlažby. Spočítejte potřebu celých dlaždic a dlaždice, které budete rozměrově upravovat pro výpočet započtěte také jako celé. Přidejte k tomu rezervu asi 10 až 15 %. Při zkracování dlaždic jistě dojde k neplánovanému poškození. Navíc je dobré mít několik dlaždic na dodatečné opravy v zásobě. Při výběru nakupujte pro jistotu celou zásobu najednou a vždy si zkontrolujte podle značení výrobce barevný odstín i výrobní dávku. Jen tak budete mít záruku, že se dlaždice povrchovou úpravou a barevností nebudou lišit.

A. Dlažba v interiéru

Jakou zvolit technologii pokládky

Dnes se většinou používá lepení na tenkou vrstvu vrstvu lepidla (speciální malty). Tato technologie je snadnější, ale lze ji použít jen tehdy, když bude podklad dokonale rovný a hladký.

Jinak budete muset podkladní beton napřed srovnat novým potěrem nebo lepit dlažbu klasickým způsobem na silnou vrstvu malty, která umožní překonat výškové rozdíly povrchu i jiná poškození.

Lepidla

Můžete vybírat z lepidel na bázi cementu. Jsou vhodná pro většinu běžných způsobů použití, vyrábějí se i odolná vůči vodě a mrazu.

Pro hladké povrchy a místa dynamicky namáhaná je možno volit lepidlo disperzní. Za vyšší pevnost ale zaplatíte vyšší cenu.

Pro zvláštní případy, například vyžadujete-li odolnost proti chemikáliím, nebo na povrch, se kterým by se jiná lepidla nespojila, můžete použít nejdražší lepidla dvousložková (reaktivní).

Příprava povrchu

Povrch, na který budete lepit dlažbu, musí být rovný, pevný a přiměřeně hladký. Nerovnosti, například otvory, praskliny nebo hrbolatý povrch je lepší napřed vyrovnat tmelem nebo samonivelační stěrkou. Lepidlo totiž dokáže překonat rozdíly nejvýše do 2 mm.

Vyskytují-li se na podlaze praskliny, bude nutné napřed odstranit jejich příčinu a pak teprve povrch srovnat. Staré vrstvy nátěrů musíte seškrábat. Podlahu s nepevným, drolivým povrchem bude lepší vyspravit alespoň penetračním nátěrem.

Nakonec celou podlahu omyjete od všech starých i nových nečistot, mastnoty a prachu.
Dnešní lepidla umožní lepit obklady nejen na beton, ale na staré dřevěné, dřevotřískové a jiné podlahy z aglomerovaných desek – bude ale vhodné, aby dlažba neodpadávala – volit lepidlo, které si zachovává trvalou pružnost a překonává tak možná chvění a průhyb podkladu. Na prkenou podlahu bude také lepší napřed položit dřevotřískové desky alespoň 22 mm silné a dobře je k podkladu přišroubovat.

Samonivelační stěrkové hmoty (řídká hmota, která vytvoří rovnou hladinu a zatvrdne) a penetrační nátěry (zpevňující povrch) se prodávají hotové. Může nám ale posloužit i nátěr připravený z naředěného lepicího tmelu.

Rozvržení práce

Přesné měření a plánování ještě před počátkem práce nám ušetří mnoho námahy a nesnází.
Úplně nejdříve si změříme výšku podlahy v místnosti, ve které budeme pokládat dlažbu a srovnáme ji s místnostmi navazujícími. Nejvhodnější je, použít dlouhou rovnou lať a vodováhu. Po srovnání do vodorovnosti odečteme rozdíl. Pokud bude odpovídat tloušťce dlaždice a podkladní vrstvy – lepidla, je vše v pořádku. Bude-li větší, můžeme rozdíl vyrovnat podkladní mazaninou nebo vrstvou ze samonivelační stěrkové hmoty. V opačném případě budeme muset rozdíl úrovní řešit výškou prahu nebo schůdkem.

Pokládka dlaždic

Pokládku začneme od středu místnosti. Měřit můžeme, po započtení šíře spár mezi dlaždicemi, svinovacím metrem, motouzem nebo jednoduše položením dvou na sebe kolmých řad dlaždic na sucho. Budeme se snažit, aby dlaždice zbývající po obou bočních stranách u stěn místnosti měly stejnou šíři. Je vhodné, aby krajové dlaždice nebylo nutno řezat na úzké proužky. Díly menší než 1/3 či 1/4 se velmi špatně řežou. Dlažbu naplánujeme tak, aby řada u vstupu do místnosti byla z celých dlaždic.
Pokud nejsou stěny naší místnosti rovnoběžné, nebo budeme obkládat výrazný prvek, například krb, komín, schodiště, nebo budeme vytvářet v dlažbě složitější dekorativní vzory, bude nejlepší začít s měřením od vstupu do místnosti, obkládaného prvku nebo středu našeho dekoru.

Před vlastní pokládkou vedeme středem místnosti (nebo od zvoleného výchozího místa) linku, od které začínáme s kladením dlažby. Může postačit napnutý motouz, čára křídou na podlaze, nejlepší ale bude, vyznačíme-li si tuto linii dlouhou rovnou latí přitlučenou k podlaze několika hřebíky.
Lepení bude nejvhodnější započít od předposlední řady u protilehlé stěny a pokračovat směrem ke vstupu. Musíme si uvědomit, že na první řadě mimořádně záleží. Obzvláště dbáme na její kolmost k vodící lati. Dlaždice po stranách u stěn, které se budou muset rozměrově upravovat, nyní vynecháme, doděláme je později. Po zavadnutí lepidla u již položených dlaždic odstraníme naši vodící lať a dokončíme stejným způsobem druhou polovinu místnosti.

Lepidlo nanášíme na podlahu v plné ploše stěrkou a její zubovou stranou ho srovnáme. Velikost zubů stěrky závisí na velikosti lepených dlaždic, na běžné rozměry 15 cm stačí zuby do 6 mm, větší volíme na dlaždice přes 20 cm. Dlaždice přikládáme mírně zešikma na lepidlem opatřenou podlahu, přitiskneme je a přiklepneme. Dbáme, aby dlaždice ležela ve vrstvě lepidla alespoň 60 až 80 % plochy. Jinak by se mohla později vyvracet nebo lámat. Rovinnost plochy stále kontrolujeme vodováhou a dlaždice sklepáváme přes lať paličkou. Spáry mezi dlaždičkami vymezíme vymezovacími křížky nebo alespoň dřevěnými špalíčky. Křížky nám práci většinou velmi usnadní, pokud se však vyskytnou v dlažbě rozměrové odchylky, musíme je bez ohledu na křížky ručně vyrovnat. U běžných rozměrů dlaždic necháváme spáry 2 až 3 mm, při větších rozměrech spáry můžeme zvětšit až na 10 mm.
Okrajové dlaždice v bocích, které jsme předtím vynechali, doděláme po zatvrdutí lepidla. Rozměr každé dlaždice měříme zvlášť. Uřízneme potřebný kus, zadní stranu dlaždice namázneme zubovou stěrkou lepidlem a přitiskneme na podklad. Snažíme se i v rozích dodržovat stejnou pravidelnou spáru mezi jednotlivými dlaždicemi. Pokud nejsou stěny ideálně souběžné, musíme šířku lepených proužků dlaždic průběžně upravovat. Podobně jako boční dlaždice doplníme i řadu protilehlou vstupu do místnosti.

Pokud se na povrch dlaždice dostane lepidlo, raději ho ihned otřeme, později to jde špatně.
Spoj dlažby a stěny bývá většinou vytvořen soklem ze zkrácených dlaždic nebo speciálních k tomu určených tvarovek. Dbejte, aby spáry dlažby v ploše a dlaždic soklu na sebe navazovaly.

Řezání dlaždic

Zcela jistě budeme muset některé dlaždice řezat nebo v nich dokonce vyrobit otvory pro instalační potrubí.

Řezání běžných dlaždic se provádí tak, že se vhodným nástrojem nařízne povrch dlaždice a přes pevnou hranu se z dlaždice odřezávaný kousek mírným tlakem odlomí. Potřebujeme-li odříznout zvláště úzký proužek, bude vhodné dlaždici naříznout (ztenčit) i z rubové strany.
V nejnutnějším případě můžeme pro řezání dlaždic použít ruční pružinovou řezačku. Lepších výsledků ale zaručeně dosáhneme s kvalitní velkou řezačkou na dlaždice. Pokud budeme pokládat slinutou dlažbu, bude vhodná na složitější řezy speciální pila s diamantovám kotoučem. Bude-li řezaný okraj dlaždice po nalepení viditelný, můžeme jej ještě zabrousit úhlovou bruskou nebo brusným kamenem.

Jednoduché zkrácení dlaždice provedeme na řezačce. Potřebujeme-li dlaždici zkrátit o tak malý kousek, že jej nelze odlomit, odštípáme jej po naříznutí kleštěmi.
Potřebujeme-li vyříznout z boku obdélníkový otvor, bude lepší, nařízneme-li dlaždici pilkou dvěma rovnoběžnými řezy. Konce obou řezů spojíme dalším řezem a odřezaný obdélník odlomíme. Dobrým pomocníkem se nám může stát úhlová bruska se speciálním kotoučem na řezání dlaždic. Můžeme s ní provést výřezy z krajů dlaždic, ale při troše pečlivosti i složitější práce.

Podobně postupujeme u otvoru ve tvaru L. Pokud potřebujeme vytvořit v kraji dlaždice zaoblený výřez, bude vhodné povrch ve správném tvaru opět ručně naříznout a přebytečný materiál odštípat kleštěmi.

Složitější je výroba otvorů v ploše dlaždice. Malý otvor vyvrtáme vrtákem do zdiva. Vrtáme s vypnutým příklepem. Aby nám vrták po hladkém povrchu neujížděl, uděláme si v místě vrtu opatrně znamínko důlčíkem. Nebo místo přelepíme lepicí páskou a tužkou si vyznačíme místo vrtu a vrtáme přes tuto pásku. Na větší otvory je nejvhodnější použití speciálního vykružovacího vrtáku s diamantovým břitem. Nemáme-li ho, můžeme si pomoci tak, že vyvrtáme jeden otvor malým vrtákem a zvětšíme jej na potřebný rozměr pilkou. Nebo obvod potřebného otvoru obvrtáme menším vrtákem více vrty a ty pak propojíme sekáčkem a zbytek vylomíme.

Spárování

Se spárováním můžeme započít až po zatvrdnutí lepidla. Spáry mezi dlaždicemi vyplníme speciálním spárovacím tmelem. Prodává se v různých barvách, ale dáme pozor na bílou a světlé, které se na podlahu nehodí, neboť se snadno špiní.
Nanášíme jej pružnou stěrkou a pohybem (raději vícekrát) kolmo na spáry jej zatlačíme a zatřeme do spár. Po zavadnutí přebytky tmelu setřeme s plochy vlhkou houbou nebo hadrem a tmel ve spárách uhladíme speciálním hladítkem nebo například jen běžnou dřevěnou tužkou s gumou na konci či v případě širší spáry kouskem hadice.
Ovšem spáru, kde by hrozilo vydrolování tmelu spárujeme odolným pružným silikonovým tmelem.

V případě podlahy půjde například o dilatační spáru, kterou je vhodné udělat, pokud šíře místnosti přesahuje 4 m, nebo na styku soklu a dlažby, zvláště, má-li místnost podlahové vytápění. Tmel nanášíme aplikační pistolí z kartuše. Je vhodné si její hrot seříznout v úhlu 45 stupňů a udělat jen takový otvor, abychom vymáčkli zrovna potřebné možství. Do spáry z pistole naneseme tmel. Pak jej navlhčeným prstem uhladíme (případně setřeme přebytky).

Zvláštní vzory a materiály

Místo běžného kladení dlaždic souběžně se stěnami můžeme zvolit dlažbu diagonální nebo vytvářet i jiné originální vzory. Některé systémy mají pro tyto účely i speciální tvarové prvky. Musíme však počítat s tím, že taková pokládka je náročnější na přesnost, dlažba bývá dřažší i spotřeba materiálu často vzroste. Takovéto složitější vzory je dobře si předem naplánovat a rozkreslit. Použijeme-li cihlovou dlažbu, budeme zvláště opatrní, abychom příliš neznečistili její povrch. Snadno se zanáší. Po vyspárování jej pečlivě očistíme a naimpregnujeme k tomu určeným přípravkem.

Lepení na silnou vrstvu malty

Při lepení dlažby na silnou vrstvu malty plánujeme základní rozvržení dlažby stejně jako při použití lepidla. Povrch podkladu musí být pevný, tuto technologii nelze použít při pokládce na starou prkenou podlahu a jiné nestabilní podklady. Pro práci používáme dobrou cementovou maltu. Rozprostřeme ji v ploše, srovnáme latí do vodorovna. Malta by měla být mírně tuhá, aby se v ní dlaždice neutopily. Po uložení dlaždici srovnáme, nejlépe vodováhou. Mírné rozdíly sklepneme paličkou přes položenou lať. Vrstva malty by měla být asi 20 až 30 mm silná. Jinak dodržujeme stejná pravidla jako při lepení na tenkou vrstvu.

B. Dlažba lepená v exteriéru

Její technologie je v zásadě stejná jako při lepení dlažby v místnosti. Musíme však volit dlažbu, která je mrazuvzdorná a lepit a spárovat mrazuvzdornými materiály.
Lepená dlažba v exterieru je vhodná jako nášlapný povrch balkonů, teras a schodišť. Pro plochy v terénu volíme jiné materiály a technologie.

Lepená dlažba v žádném případě nenahradí vodotěsnou izolaci. Pokud tedy pokládáme dlažbu balkonu či terasy, musí být dříve provedena kvalitní vodotěsná izolace a její ochranná vrstva. Teprve na ni můžeme položit svou dlažbu.
Musíme také dbát, aby se nám dešťová voda nehromadila u stěn, nezatékala a netvořila kaluže. Proto bude vhodné, aby naše dlažba měla povrch mírně skloněný od budovy a byl zajištěn i odvod vody.

Při plánování pokládky v tomto případě dbáme, aby zakončení na okrajích balkonu nebo terasy byla tvořena nejlépe k tomu určenými tvarovkami nebo alespoň celými dlaždicemi.