U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
LÉČÍ, ALE MOHOU I ZABÍJET
Kategorie: Volný čas | Autor: Marie Rubešová
Existují lidé, kteří pokud nedostanou v ordinaci lék, ale „jen“ nějaké doporučení, cítí se být ošizeni. Jde často o ty dříve narozené, trávící v čekárnách přede dveřmi ordinací nejvíc času.
Právě oni a všichni, kteří se seniorskému věku blíží, by měli věnovat velkou pozornost výsledkům studie o vhodnosti léků předepisovaných lidem nad 65 let. Odehrála se na poli mezinárodním a spolu s lékařskými týmy a pacienty z Dánska, Finska, Islandu, Itálie, Nizozemska, Norska a Velké Británie na ní spolupracovali i naši odborníci a senioři.
Organizmus se mění
Některé léky, které jsou běžně předepisovány, mohou totiž s přibývajícím věkem pacientovi méně vyhovovat a dokonce být, jak studie potvrdila, při pravidelném užívání značně nebezpečné. Organizmus seniorů totiž funguje jinak než organizmus lidí mladých i těch ve středním věku. Zpomaluje se například zažívání. Zbytky léků se podstatně déle odbourávají a hůře vylučují. Situaci zhoršuje fakt, že někteří senioři již mají také oslabená játra a ledviny. Pokud se určitý lék užívá denně, jeho účinná látka se logicky začne v těle staršího člověka hromadit a objeví se vedlejší účinky a komplikace. Většinou se dosud diagnostikovaly a léčily jako samostatný problém.
Také mozek reaguje ve vyšším věku na mnohé léky citlivěji. Může se po nich zhoršovat paměť, docházet k poruše koordinace pohybů, anebo po požití uklidňujících léků k většímu útlumu, než je záhodno. To zase přispívá k častějším pádům a zlomeninám, které starého člověka mnohdy upoutají na lůžko. A dostane další porci léků proti bolestem, jejichž účinné látky se v organizmu hromadí…
Které léky jsou nevhodné
Studie sledovala účinky několika desítek vytipovaných léků. K těm nevhodným pro seniory patří například diazepam. Z těla člověka středního věku se vyloučí za 24 hodin, staršímu to však trvá 50 až 100 hodin. Dále jde o ticlopidin, pentoxifylin, amiodarn v dlouhodobé léčbě, digoxin v dávce nad 0,125 mg/den u pacientů bez arytmií, chlordiazepoxid, fluoxetin v denním dávkování, piroxicam a další. Informovala o tom profesorka MUDr. Eva Topinková, CSc., přednostka Geriatrické kliniky pražské Všeobecné fakultní nemocnice, která se podílela na vypracování uvedené studie.
„Byly zaznamenány rozdíly v užívání nevhodných léčiv mezi Českou republikou (41 % uživatelů nevhodných léčiv) a západoevropskými zeměmi (průměr 15 %). Například v Dánsku, kde předepisování léčiv kontroluje Národní institut zdraví, užívalo nevhodná léčiva jen asi 5,8 procenta seniorů,“ konkretizovala paní profesorka.
Roli v jejich častém předepisování u nás hrála neznalost, nedostatečná informovanost lékařů o problematice geriatrie, neúčinnost kontrolních mechanizmů i sociální a ekonomické faktory.
Víc zájmu na obou stranách
Podmínkou toho, aby se uvedené skutečnosti staly minulostí, však zřejmě není jen okamžitá reakce lékařů, kteří by měli dostat seznam nevhodných léků a přestat je seniorům předepisovat. V mnoha případech chybí znalosti a zájem na obou stranách. Zjistilo se totiž, že v Česku užívají starší muži pravidelně denně v průměru čtyři léky a ženy čtyři až šest. A jejich lékaři zřejmě nevědí, že si téměř každý druhý kupuje navíc sám léky, které se mohou nevhodně ovlivňovat s těmi, které má na předpis.
Jde o čísla průměrná. Na jednom konci jsou tedy jistě dobří lékaři a rozumně uvažující senioři, kteří si nejdřív pečlivě pročtou příbalové letáky a zajímají se o nežádoucí účinky léků. Na druhém jsou tací, co denně pojídají 20 i více léků – a často ani nevědí na co… A lékaře nezajímá, že interakce některých může být velmi škodlivá. „Já napíšu recept každému. Nechci, aby si na mě někdo stěžoval,“ přiznal jeden z těch, kteří odpovídali loni v anketě časopisu Výběr na otázku, co jim dělá ve vztahu s pacienty nejvíc starostí.
Nic nového pod sluncem
Již zhruba před 10 lety se na stránkách prestižního amerického lékařského časopisu Journal od America Medical Association objevily zneklidňující poznatky, že v důsledku nežádoucích reakcí na léky zemře možná větší množství lidí než například na zápal plic nebo dokonce na cukrovku. Vedoucí prací na této studii dr. Bruce Pomaranze z torontské univerzity samozřejmě varoval, že by tyto poznatky neměly vést k tomu, aby se lidé bránili užívání životně důležitých léků. „Je však třeba dosáhnout obecně větší informovanosti o potenciálních problémech, které mohou braní některých léků provázet.“
Jeho slova bychom si měli vzít k srdci i my. Stejně jako ta, která vyřkla už před sto lety anglická zdravotnice E. G. Whiteová (1827 – 1915). „Když přijde nemoc, mnoho lidí se nechce zabývat náročným hledáním příčin svého onemocnění. Starají se hlavně o to, jak se zbavit bolesti a nepříjemností. Žádají lékaře o lék, který by odstranil následky jejich nesprávného jednání. Nepřemýšlejí však o tom, jak změnit své nezdravé návyky. Nedostaví-li se okamžitě úleva, zkoušejí jiný lék a pak další. Užíváním škodlivých léků si mnozí lidé způsobují celoživotní onemocnění. Maří se mnoho životů, které mohly být zachráněny aplikací přírodních léčebných prostředků. Jedy obsažené v mnoha lécích vytvářejí návyky a závislosti, které ničí tělesný i duševní život.“
Popisy k obrázkům
Autor fotografií: KRESBA JIŘÍ NOVÁK
