Zamilovali se do chalupy na první pohled. A proměnili ji v bydlení snů

Rubrika: Chaty a chalupy, Interiér, rss-feed

Když se Karla se Zdeňkem před šesti lety rozhodli strávit netradičně svatováclavský svátek mimo domov, netušili, že se vydali na cestu za domovem novým.

Jako dovolenkovou destinaci si vybrali Nové Město na Moravě. „Přišlo nám to jako exotika,“ začíná s úsměvem vyprávět Karla a pokračuje: „Při jedné procházce jsme se vydali po naučné stezce okolo kopce s nezvyklým jménem Metodka. Ohromila nás krajina dobře dochovaná z dob pasekářské kolonizace na začátku 18. století. Za čtrnáct dní jsme vyrazili do Žďárských vrchů opět a znovu nás uhranula. Do Vánoc jsme věděli, že tady chceme být často a ve svém.“

V koupelně se setkávají moderní technologie i materiály s retro prvky. Foto: Tomáš Dittrich

Koupě budoucího ráje

Na splnění přání nečekali dlouho. V květnu 2019 se v realitní inzerci objevila nabídka chalupy poblíž naučné stezky. K tomu, aby na ni kývli, jim stačily pouhé tři minuty. Stali se majiteli svažitého pozemku o rozloze 3 600 m² se starým sadem a dvěma staveními, z nichž jedno bylo obytné. Jak se ale posléze ukázalo, údajná stodola byla ve skutečnosti původní poloroubenou chalupou přestavěnou podle dendrochronologie někdy po roce 1743.

„Historicky cenná stavba však byla ve velmi špatném technickém stavu prakticky bez možnosti smysluplné rekonstrukce a cihlová chalupa byla pro nás vcelku nezajímavá, dokonce jsme se v ní necítili dobře. Ani jednou jsme v ní nepřespali, netroufli jsme si otočit vypínačem,“ vzpomíná Karla na počátky chalupaření, kdy víkend co víkend cestovali sto kilometrů ráno sem a večer domů do Hradce Králové.

Nově, ale tradičně

Technický stav nemovitosti i osobní pocity dovedly čerstvé majitele k rozhodnutí postavit chalupu novou. „Během poznávání Vysočiny jsme na okraji malebné obce Líšná zaregistrovali skupinku novostaveb chalup, které spojovaly prvky horácké architektury s příjemnou mírou individualizace, vkusné materiály a poctivé provedení. Od vlastníků jsme zjistili, že je stavěla firma Tradiční chalupy. Na nás nezvykle bez pochyb jsme ihned věděli, že tuhle firmu chceme.“

Aby nic neponechali náhodě, prohlédli si postupně v reálu její další stavby, dále dvě nově postavené dřevěnice, ale i dochovaná původní stavení ve Žďárských vrších a skanzen Veselý kopec. „Vše nás utvrdilo v tom, že na nám svěřené místo, jak ho vnímáme, nepatří moderní stavba. Natrápili jsme se nad znovu a znovu otevíraným dilematem, zda bude stavení kompletně zděné, částečně roubené, anebo roubené,“ přibližuje další kroky Karla.

Malovaná truhla, jediný kus nábytku, který se dochoval po předchozích majitelích, dnes stojí v síni. Foto: Tomáš Dittrich

V horáckém stylu

Nakonec v jejich soukromém výběru zvítězila chalupa typově vycházející ze zděného horáckého stavení z období 2. pol. 19. století.V létě roku 2020 byly zbourány původní stavby a následující léto se na půdorysu chalupy začala stavět nová. Po „zásahu shůry“ ale výstavba nabrala zpoždění. „Měli jsme s firmou podepsanou smlouvu na klíč s přesně stanovenou cenou, jenže přišla pandemie covidu-19 a ceny materiálů šly dramaticky nahoru, takže firma navýšila rozpočet o třicet procent,“ ujímá se slova Zdeněk a pokračuje: „Požadavek jsme chápali jako objektivní, ale přece jen nárůst ceny byl brutální. Následovalo náročné téměř půlroční jednání mezi námi investory a stavební firmou, které díky změně některých materiálů a způsobu financování vedlo ke snížení finální ceny za stavbu na oboustranně přijatelnou hladinu.“ Jak se říká, „něco zlého je k něčemu dobré“, novopečení stavebníci tím získali dost času na rozmyšlenou v případě volby stavebních a zařizovacích prvků, jež prospěly vzhledu chalupy, ale i rozpočtu.

Když jsou změny k lepšímu

Výstavbě se z různých důvodů nevyhnuly dílčí předělávky. Karla vzpomíná na vstřícnost firmy, když se rozhodli na poslední chvíli pro svlakové dveře. Pro ni nebyl problém je zajistit. Velkou spokojenost oba vyjadřují s ukrajinskými řemeslníky, kteří pracovali nejen pečlivě, ale sami přicházeli s různými pro chalupu přínosnými podněty. Se stavbyvedoucím panem Bukáčkem byla skvělá domluva a zvládal výborně koordinaci velkého počtu řemeslníků. Šťastnou ruku měli při volbě vlastního stavebního dozoru, pan inženýr Musílek jim pomohl s předstihem vyřešit řadu technických problémů.

Nábytkem z jasanového dřeva vyrobeným na zakázku je zařízeno celé přízemí. Foto: Tomáš Dittrich

Základem je cihla

Majitelé vsadili na léty prověřené materiály, obytná část je zděná z cihel Heluz 45, fasáda je dokončena klasickou vápennou omítkou. Jako střešní krytinu zamýšleli dvojitě ložený štípaný modřínový šindel, ale dali přednost cenově přijatelnější verzi Drdlíkova plastového šindele. Díky 30 cm silné mezikrokevní izolaci se po celou zimu v podkroví udržela teplota nad 20 °C a naopak v letních vedrech nevystoupala nad 23 °C. Střechu člení dvojice vikýřů, východní je analogií na vstup na seník, severní dopřává výhled ze čtecího koutku. Ráz tradiční chalupy dokreslují na míru vyrobená dřevěná tabulková špaletová okna. Pro lepší tepelněizolační vlastnosti mají venkovní křídla dvojité zasklení.

Ani kámen na zmar

Severní část stavení, která slouží jako dřevník a vstup do sklepa, má podobu žundru, pro Horácko typického chráněného vstupu do domu. Zužitkovali na něj kámen ze severní stěny poloroubenky, který pocházel z okolních polí. Sbíraný kámen byl použit i jako obklad na hospodářskou část, dlažbu dvora a chodníku kolem chalupy štětovanou do betonu. Vše je dílem skvělého kameníka Oleha Suslova, který trpělivě a pečlivě kameny měsíce ukládal nejenom do zdí stavení, ale i v optimálním spádu do dlažby kolem domu.

Majitelé si velmi přáli mít ve štítu niku s madonkou. Foto: Tomáš Dittrich

Přírodní materiály

V interiéru přitáhnou pozornost masivní trámy, nad nimiž se rytmicky střídají prkna překládaných stropů. Tento typ je nejen efektní na pohled, ale slibuje i lepší hlukovou a energetickou izolaci. Finální vrstvu podlahy tvoří oblíbené půdovky. Majitelé si je nechali dovézt z Anglie, neboť tam bylo možné získat ručně, nikoli strojově vyrobené, jaké jsou standardně užívané v Česku.

Originalitou se může pochlubit obklad za kuchyňskou linkou s ručně malovanou modře „vyšívanou“ kuchařkou. Ojedinělá zakázka inspirovala výrobce obkladů k zařazení nástěnných kuchařek do nabídky.

Místa dost pro všechny

Přízemí je rozděleno chodbou navazující na předsíň, napravo se nachází velkoryse pojatá světnice s kuchyňským koutem, jídelnou a odpočinkovou zónou, vlevo vedou dveře na WC, do koupelny a do manželské ložnice. V patře se nacházejí pokoje dospělých dcer, které tak mají soukromí, ať už přijedou na návštěvu samy, nebo s partnery. Vlastní království tu má také malá vnučka. K pohodlí přispívá i hygienické zázemí. Prostor nad hospodářskou částí zvaný kulišárna (slovní hříčka s anglickým slovem cool) využívá vnučka ke hrám, dcery ke cvičení jógy a celá rodina ke společenským setkáním. Naproti schodišti se pod šikminou střechy usídlil čtecí koutek s pohodlným křesílkem, do něhož Karla usedá, když si z příruční knihovny vybere některou z oblíbených knih anebo chce sledovat pomalu plynoucí život v akváriu.

Nad sadem a zahradou bdí patronka zahradníků svatá Dorota. Foto: Tomáš Dittrich

Dva světy

Interiér majitelé pojali ve dvou stylech: „Přízemí jsme se rozhodli ladit jakoby s doteky domácnosti od poloviny 19. století. Po majitelích se z té doby jako jediný předmět dochovala truhla zdobená archaickým horáckým dekorem stylizovaných květů v buclatém džbánečku. Nechali jsme ji ošetřit u restaurátora a postavili v síni.“ Veškeré nábytkové vybavení z masivu vyrobila na zakázku firma Tradiční nábytek. Chlebovka, truhla, koutnice a šestiboká skříň jsou z dílny v České Skalici. Podkroví je zařízeno soudobě, zčásti nábytkem z předchozího domu zkombinovaným s kousky v industriálním stylu.

Topení vzhůru nohama

Vytápění a ohřev vody obstarává tepelné čerpadlo země–voda, se kterým jsou majitelé velmi spokojeni včetně finančních úspor. Za energii platí třetinu ceny, již platili v hradeckém domě vytápěném plynovým kotlem v kombinaci podlahového a radiátorového topení. V obou patrech instalovali podlahové vytápění, srdcem domova jsou ale akumulační kachlová kamna. Postavil je mistr kamnářského cechu pan Miško. Kachle nechali vyrobit jako repliky několika starobylých kachlů, které našli v původní chalupě. Topeniště se obsluhuje netradičně ze síně, kde je blízko pro dříví v žundru a kde není riziko ušpinění světnice. Na dno topeniště se narovnají polena, na ně se položí třísky a podpálí se. Hranička prohořívá směrem dolů a nepřikládá se. Spalování řídí automatická regulace hoření. Díky sálavému teplu z hypokaustu v kachlových kamnech se ve světnici a síni po dobu zhruba 48 hodin zvýší teplota o 2 až 3,5 °C. Poté se zatopí znovu.

Předzahrádka obehnaná tyčkovým plotem je jako z dob prababiček. Foto: Tomáš Dittrich

Zahrada splývá s krajinou

Kromě předzahrádky lemované tyčkovým plotem není pozemek oplocený. Naproti chalupě obnovili majitelé sad, vysázeli polokmeny hrušní, jabloní, třešní, višeň, švestky, ořešáky, podél pak jedlé jeřáby, oskeruši a kdouloň. Nyní zkouší ještě muchovníky. Louku sekají bubnovou sekačkou pouze dvakrát za rok, aby v ní zůstala pestrá skladba rostlin. Pitnou vodu berou z nové vrtané studny. Dešťová voda svedená do podzemní nádrže napájí zahradní vodovod.

„Zajímá nás péče o ovocné stromy a krajinu. Přemýšlíme o udržitelném chovu včel, který se zaměřuje na opylování, nikoliv na vysoké výnosy medu, kdy nektar ubírají ostatnímu hmyzu.“

Věrni na věky

„Trvalý pobyt jsme plánovali možná na důchod, ale nešlo odolat. Od července 2023, kdy byla chalupa hotová, jsem se z ní s pejsky a kočkami už nehnula. Manžel za mnou dojížděl na víkend, ale když se v prosinci v nedalekém městě uvolnila ordinace, tak se pro nás oba stal Hradec Králové minulostí. Věříme, že tady už zůstaneme natrvalo,“ zakončuje vyprávění Karla.