Kvítka na vidličku
Už jste si někdy zobli nějakého kvítku? Ne, nemáme na mysli laty černého bezu v těstíčku ani plněné cuketové květy, ale kvítka rostlin, která obyčejně dáváme jen do váziček – fialky, sedmikrásky, lichořeřišnice, chrpy, mateřídoušky, růže, heřmánku, macešky… Je jich celá řada.
Kvítka na vidličku
Nebojte se, nejde o nějakou novou „bio“ módu, jedlé květy se objevovaly na talířích už dávno. V Číně a Japonsku se dokonce některé druhy chryzantém či kamélií konzumují tisíce let, v Evropě zas byla jedlá kvítka součástí obložených mís na královských a šlechtických tabulích. Vlastně je zvláštní, že se pozornost k živým květům jako kulinářské záležitosti obrací až v posledních letech. Že by pestré barvy okvětních lístků jedlíky odrazovaly? Přitom nad čaji, které běžně připravujeme z květů heřmánku, lípy, ibišku, jasmínu, máty a dalších, se nikdo nepozastaví.
V západní Evropě se již balené jedlé květy ve svazcích či krabičkách prodávají vedle čerstvé chlazené zeleniny, lze tedy předpokládat, že tento trend dorazí i k nám. Než se tak stane, zkuste si sami přizdobit zeleninový salát sedmikráskou z trávníku před domem nebo plátky z aksamitníku ze zahrádky. Letním salátům bude slušet i maceška či obyčejná chrpa. A nezapomeňte ochutnat fialu – chutná jako ředkvička!
Kvítka na vidličku
