U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Kudy k radosti (nebo strasti)
Kategorie: Aktuálně | Autor: Helena Čechová
Už v průběhu prosincových večerů ještě dost vzdálených konci ročního magického data se tu ozve rána jako z děla, onde vyletí světlice, jinde se k obloze vznese hrozen prskavek. Tyto vizuální a sluchové efekty jsou jakousi generálkou na masovou světelnou show, bez které si mnozí lidé nedokáží oslavu Silvestra vůbec představit. Po Silvestru je to už horší, protože rok co rok se druhý den na televizních obrazovkách objevuje úplně jiná přehlídka, která nemá s veselostí naprosto nic společného: otřesné záběry poranění, zapříčiněných neopatrným zacházením s efektní pyrotechnickou technikou se střídají s výpověďmi zraněných lidí iošetřujících lékařů. Ten, kdo by o těchto smutných případech mohl hodně vyprávět, je primář kliniky popálenin pražské Fakultní nemocnice na Vinohradech MUDr. Ludomír Brož, jemuž patří naše dnešní otázky. Bývaly doby, že kdo si chtěl na Silvestra “pořádně bouchnout” musel si “svou hračičku” vyrobit pokoutně sám. Dnes se na každém rohu prodává nepřeberné množství všelijakých dělbuchů a světlic, které jsou vyrobeny v renomované továrně, a každý tak může postupovat přesně podle návodu. Mohlo by se zdát, že je to pro lidi bezpečnější. Je tomu tak? Mám dojem, že případů popálenin vzniklých při silvestrovských ohňostrojích naopak přibylo. Dříve takhle bujaře slavila Silvestr jen hrstka lidí. Dneska se nabízí tato technika třeba i v samoobsluze s potravinami. Kdejaký kluk si ji může koupit. Ale jsou to přece výrobky profesionální kvality. To nestačí. Nikdy totiž nemohu mít u žádného výrobku jistotu, že bude fungovat přesně podle návodu. To mluvím obecně o všech věcech technického charakteru. Proto k nim přece také dostáváme záruční listy. Teprve v případě jejich používání odhalíme, že mají třeba nějakou závadu. V případě různých světlic a ohňostrojů ale chybu můžeme zjistit jen poprvé a také naposledy. Jsou například takové druhy, které pracují na principu doutnáku a mají bouchat v určitých intervalech. Může se však stát, že se doutnák obrazně řečeno někde zasekne a má zpoždění. Interval výbojů tedy nemusí být pravidelný a zvídavý člověk se jde podívat, co se s tím děje. A hned je tu reálné nebezpečí, že se mu něco stane. Existují i varianty, kdy se pyrotechnický výrobek zapaluje přímo v ruce a poté se odhazuje. Tady zase hraje roli lidská mrštnost, pohotovost, rychlá reakce. Ne každý ji má. Zvlášť po nějaké vypité skleničce. Jaké věkové skupiny jsou nejvíce ohroženy? Převažují mladí a ještě mladší. V pubertě se takové věci dělají hlavně z furiantství. Právě mladí lidé začínají svého “silvestra” už dávno před ním, třeba tak, že Mikulášům z hecu zapalují vousy. Vlastní pyrotechniku si zkoušejí nanečisto vlastně od momentu, když si nějaký takový výrobek koupí. Ale na kliniku se nám dostává i dost dětí ve věku od pěti do deseti let. Tam zase hraje roli jejich zvědavost. Všechno si chtějí osahat a vidět pěkně zblízka. I když, pravda, přivezli nám jednou dědečka, který se k nám dostal proto, že se snažil ukázat vnukům, jak pečlivě se musí s těmito materiály zacházet. Obecně lze říci, že typicky silvestrovských úrazů ubývá po věku třiceti let. Ale jsou případy, že se k nám dostanou i ti, kteří sami s žádnou rachejtlí nemanipulovali. Nezapomínejme, že tyto střely létají a pokud je špatně nasměrujeme, můžeme zranit druhého člověka. S jakým nejvážnějším případem jste se ve své praxi setkal? S člověkem, který si do pouzdra od filmu dal nějakou prapodivnou výbušnou směs. Zástřely z ní měl na celé přední straně těla a dostaly se mu i do očí, takže přišel částečně o zrak. Pokud se někomu něco podobného stane, jak má postupovat? Samozřejmě volat nejbližší první pomoc v místě bydliště a pak už vše záleží na vyjádření konkrétního lékaře. Existují tři specializovaná pracoviště na popáleniny: v Brně – Bohunicích, v Ostravě a u nás v Praze ve Vinohradské nemocnici. Tato pracoviště zajišťují péči o jakékoli popáleniny rozsáhlé inerozsáhlé, ale závažné svou lokalizací, například obličej, krk, ruce, genitál. Pokud se jedná o poškození hybných částí těla, jako jsou třeba prsty (bez popálení), pečuje o pacienty klinika plastické chirurgie. Může si pacient nemocnici vybrat? V prvním okamžiku těžko, protože potřebuje okamžité ošetření. Faktem však je, že pokud se dostane do nemocnice, kde nejsou dobře vybaveni, může se léčba protáhnout. Za příklad, který ale nesouvisí se Silvestrem, mohu uvést dívku, kterou léčili na okresním pracovišti osm týdnů a když se dostala k nám, propustili jsme ji zhojenou za deset dnů. Děláte zázraky? To ne, ale jsme specializované pracoviště, a proto jsme vybaveni patřičnou technikou, která je velmi drahá. Malá nemocnice si ji nemůže dovolit, protože by ji použila třeba jen dvakrát do roka, zatímco my ji používáme i šestkrát denně. Tím je samozřejmě dána ivětší zručnost lékařů. Co je pravdy na tom, že se lidem na popáleniny transplantuje prasečí kůže? Do jisté míry to pravda je. Používáme ji na dočasné biologické pokrytí, aby se rána nevysušovala a aby z těla neubývala tekutina. Říká se tomu xenotransplantát. Když zjistíme, že xenotransplantát splnil svou funkci, přistupujeme k transplantaci kůže vlastní. U malých dětí, aby to nemělo příliš velké kosmetické následky, používáme hlavně kůži z hýždí, u dospělých třeba ze stehna nebo z paže, ale pokud jde o rozsáhlé popáleniny, musíme brát odkud to jde, třeba i z vlasaté části hlavy. Nechceme vám kazit závěr roku ani Silvestra, který bude letos asi ještě pompéznější než kdy jindy. Vždyť ten nástup dvojky a tří nul za ní určitě nenechá nikoho v klidu. Přesto bych osobně chtěla na Nový rok v televizi slyšet zprávu asi následujícího znění: Vážení diváci, omlouváme se, že naše zpravodajství je poněkud kratší. Vybouchnul nám totiž jeden příspěvek, protože nevybouchlo to, co bouchalo každý rok, takže tentokrát žádný ze služby konajících lékařů kliniky popálenin nám neměl co říct. Ve zbývajícím čase vám pustíme něco málo reklam.
