Kuchyňské poličky
Police je jedním z nejstarších kusů nábytku v našem obydlí. Využít se dá kdekoliv, největší uplatnění ale určitě najde v kuchyni.
Police může být jednoduchým drobným bytovým doplňkem, ale také rozměrným a složitěji tvarovaným kouskem nábytku s celou soustavou poliček, háčků, držáků a zásuvek. V kuchyni našich babiček byly nejrůznější police a poličky velice oblíbené. Jednoduché delší police plnily roli kuchyňského nábytku, kde našlo místo jak běžné nádobí, tak potraviny. Menší, ozdobně vyřezávané poličky, kombinované často s háčky na zavěšení hrnečků a s malými zásuvkami na drobnosti nebo cennější předměty, byly většinou určené pro lepší nádobí.
Police v dnešní kuchyni
I dnes se často horní kuchyňské skříňky nahrazují policemi. Ty mohou pokrývat stěnu nad pracovní plochou v několika řadách, aby bylo vše potřebné při ruce. Jedna dlouhá police také může obíhat, samozřejmě v dostatečné a současně dostupné výšce, třeba celou místnost. Police se mnohdy doplňují kovovými háčky nebo dřevěnými kolíky na zavěšení lehčího nádobí a náčiní. Pro upevnění polic na stěnu poslouží nejrůzněji tvarované kovové nebo dřevěné konzolky.
Poličky se kombinují i s uzavřenými skříňkami – mohou s nimi tvořit celek, nebo vyplňují prostor mezi dvěma samostatnými skříňkami, často se jimi řada horních kuchyňských skříněk také ukončuje.
Niky
Pro jednoduché police se dají dobře využít i menší či větší niky. Tyto výklenky ve stěně vznikaly v chalupách záměrně, aby sloužily pro ukládání věcí, stejnou úlohu mohou hrát i dnes. Velkou niku získáme také po zaslepení nepoužívaného dveřního či okenního otvoru.
Police se objevují i na méně přístupných místech – třeba nad oknem, kde mohou být součástí záclonových tyčí. Nebo je zavěsíme ze stropu v místě, kde budou tvořit v místnosti jakýsi předěl, například mezi kuchyňskou a obytnou částí světnice. Tady vystavíme nádobí nebo předměty, které budou spíš na okrasu než k běžnému používání.
Parádní poličky
Jsou ozdobou každé místnosti. Kombinují více způsobů ukládání: police, háčky, zásuvky, prostor s dvířky. Existuje mnoho variant, jedna hezčí než druhá. Takové poličky vždy sloužily pro uložení a vystavení parádnějšího keramického, skleněného nebo kovového nádobí. Často je ještě zdobí vyřezávané okraje.
Místo pro koření
Některé poličky se dělaly přesně na míru porcelánovým nebo keramickým kořenkám a dózám na potraviny. Vněkterých chalupách se dochovaly v kompletním stavu, a mohou tak nejen zdobit kuchyni, ale i dál sloužit svému účelu.
Do speciálních poliček s otvory se zas ukládaly drobné předměty, jako lžíce, vařečky, kvedlačky a další kuchyňské náčiní.
Police nejen dřevěné
Nejběžnějším materiálem pro výrobu polic bylo dřevo, jehož povrch se upravoval voskem nebo barevnými nátěry. Police se daly i vyzdít, v některých krajinách zas byly oblíbené subtilní police kovové nebo ty, které kombinovaly dřevo a kov.
TEXT: IVA TVRZOVÁ
FOTO: PAVEL VESELÝ, MARIE VOTAVOVÁ, PETR ZHOŘ, JAROSLAV HEJZLAR A ARCHIV