Krkonošská Poudačka

V zimě je v Krkonoších nejpěkněji. Zrovna napadlo sněhu až po pás, když jsme se vydali k Šárce a Evertjanovi trochu „pobejt a popoudať vo tej jejich chalupě“.

Před čtyřmi lety tady bylo vidět hroutící se roubení…

Navzdory krásnému názvu Poudačka, který chaloupka dostala, krkonošským nářečím bychom si dohromady moc nepopovídali. Evertjan van Veen pochází z Nizozemí a česky umí jenom pár frází, jeho žena Šárka je proto zvyklá hodně mluvit v angličtině.

Chalupu Pohádku jsme poprvé navštívili uprostřed léta a nyní jsme se přesvědčili, že i pod sněhem je pohádkově krásná

Rozjeli jsme se k nim už potřetí. Poprvé jsme představili roubenou chalupu Pohádku, podruhé nás chalupáři pozvali, když dokončili přestavbu stodoly Bajky. Její interiér zařídili tak trochu v loveckém stylu – zvolili robustní nábytek z kulatiny, na komínovém tělesu trůní jelení hlava a od stropu visí lustr z paroží.
Šárka tehdy upozorňovala, že mají v plánu zachránit malou polorozpadlou roubenku, kolem níž vede cesta k nim. Třetí pozvání proto nepřekvapilo.

Neúnavní chalupáři

Obě chalupy – Pohádka i Poudačka – leží vysoko ve stráni. Když jsme konečně vyšlapali bílou cestou až nahoru, Evertjan bral do ruky lopatu, že odhází sníh ode dveří koupelny. „Dobrý den, jak se máte?“ zahlaholil česky a pozval nás dovnitř.

Dominantou světnice je otevřený krb

Šárka honem narovnala polínka ke krbu a hned na úvod vystřelila: „Mám pro vás překvapení! Koupili jsme boudu v Úpě! Nejdříve jsme chtěli něco v Pasekách, protože se nám tam líbí, ale upřímně – já o další chalupě nechtěla ani slyšet. A manžel – že bychom si měli pořídit něco na důchod. Naše stodola jeho představy o loveckém zámečku nesplňuje. Byli jsme se v Úpě na jeden podívat, ale byl moc velký, čtyřpatrový, utopený v údolí. Když jsme odtamtud odjížděli, zahlédli jsme ve stráni boudu na prodej. Koupili jsme ji v květnu. Tím jsme opět odstartovali kolotoč, který začíná stavebním povolením. Přestavba tentokrát nepůjde tak rychle, musíme nejdříve našetřit nějaké peníze.“

Ještě jsem se nevzpamatovala a Šárka pokračovala: „Proč jsme si pořídili další chalupu? Za prvé nás to baví. Za druhé, tady jsme se vyučili a věřím, že už víme, co a jak. Chalupaření je naším koníčkem. Co bychom jinak dělali? Nijak nesportujeme, lyžování opravdu nepočítám…“

Okna jsou původní. Protože promrzají, chalupářka dává do meziokenního prostoru polštářky ušité z kanafasu

Mezitím se dřevo v krbu rozhořelo, Šárka postavila na čaj a my se konečně rozhlédli po chalupě Poudačce.

První zima s miminkem

Tuhle chalupu měli v oku od samého začátku. Chodili za majitelem a ptali se: „Nechcete ji prodat?“ Odpověď byla pokaždé záporná. „Ne, že bychom potřebovali další chalupu, ale viděli jsme, že se o ni nikdo moc nestará, a báli jsme se, že případný nový majitel malé roztomilé stavení strhne a postaví něco velkého. A k nám jinudy než kolem téhle chaloupky cesta nevede,“ vysvětluje Šárka. „Pana majitele jsme nakonec na jaře roku dva tisíce devět přesvědčili.“

V plánu bylo chalupu rychle a jednoduše opravit a pak pronajímat. Ani jedno nevyšlo. Rekonstrukce byla ve výsledku náročnější. „Ukázalo se, že boční stěna se bortí. Museli jsme přikoupit pozemek, abychom mohli odkopat svah na severní straně a udělat drenáž, a kamenný chlév kompletně zbořit a znovu od základů vystavět.“ Chalupáři situace využili a tuto část oproti původnímu stavu mírně rozšířili. Na sever vyrostl přístřešek na dřevo a ke koupelně a sauně, které vznikly místo chléva, nechali venku přistavět terasu.

Zhlaví trámů zdobí původní řezby. Chalupáři při rekonstrukci zvolili nátěr švédskou červení od Sadolinu

Veškerých stavebních prací se ujal, tak jako u rekonstrukce Pohádky a Bajky, pan Dattel z Jilemnice. Zatímco řemeslníci brousili trámy, opravovali štít a obkládali podkroví, Šárka bydlela ve vedlejší chalupě a starala se o miminko.
Lara se narodila v říjnu a její maminka říká, že jí bylo dvanáct týdnů a už ji vozila na sáňkách ve fusaku. „Byly strašné mrazy, ale potřebovala jsem na řemeslníky dohlédnout, dohodnout se s panem Dattlem, jaký bude nový komín, a sehnat akumulačky a sporák,“ vyjmenovává energická chalupářka.

Představu o topidlech do Poudačky měla jasnou. Obojí mělo mít zelené kachle. „Snažila jsem se přesvědčit oba výrobce, aby použili kachle toho druhého – aby ve výsledku byla akumulační kamna i kuchyňský sporák v jednotném stylu. Obě strany však byly neústupné. Nezbývalo než vybrat kachle co nejpodobnější, na první pohled rozdíl vidět není,“ ukazuje Šárka na pěkně sladěná tělesa. Dominantním ve světnici je ale otevřený krb. V české chalupě je to netypický prvek, podobný však nechali vystavět i v první chalupě Pohádce a nemohou si ho vynachválit.

Ve dvou se to lépe táhne

Díky rekonstrukci bude tahle chaloupka zase nějakých pár desítek let Krkonoše zdobit. Šárka a Evertjan zachovali původní roubenou obytnou část se štítem i původní okna, také v interiéru to dýchá starými časy.

V koupelně jsou stěny obloženy drásanými prkny z pily v Jilemnici

Koupelna a sauna, které vznikly místo chléva, voní obklady z drásaného dřeva, na podlahách jsou buď prkna, nebo půdovky. Podkroví, kde bývalo uskladněno harampádí, je dnes zatepleno a nabízí útulný prostor pro přespání hostů. „Víte, že jsem tady ještě nespala?“ přiznává majitelka. „Přes zimu jsme v Pohádce a jak se oteplí a zmizí sníh a bláto, stěhujeme se dál do zahrady a bydlíme ve stodole.“

Pronájem zatím pustili z hlavy. „Když máte partu kamarádů v jedné nebo druhé chalupě, brzy zjistíte, kolik času zabere jenom povlékat postele. I na velký úklid dojde jen dvakrát ročně. Vždycky, když má přijet tchyně,“ směje se. „Ve dvou běháme s hadrem a myjeme okna. Manžel je hodně výkonný, pracuje víc než já!“

Ve třech půjde všechno ještě líp

Obstarat tři obytná stavení není jen tak. A nezapomeňme, že k nim patří i nemalé pozemky. K chalupě Pohádce a stodole Bajce dvanáct tisíc čtverečních metrů, další pěkný kus i s pravým horským potůčkem přibyl u Poudačky. A na všech pořád roste tráva.

Na krbové římse stojí jeden z mnoha Krakonošů, které má Šárka ve sbírce

„Manžel má traktůrek, já sekačku s pojezdem. Čtyři hodiny chodíme a sekáme. Od května do září každý druhý víkend. Když se narodila Lara, tak jsem ji při sekání měla zavěšenou na popruzích. Moc se těším, až vyroste a dostane svou vlastní sekačku. Laru musíme vychovat tak, aby si to tady zamilovala,“ uvědomuje si Šárka Svobodová.

Uvidíme, co budoucnost přinese. Zatím nezbývá než popřát Šárce a Evertjanovi, aby se jim sen o loveckém zámečku se zvoničkou konečně splnil. Ostatně, ti dva, vlastně tři, svému snu už vyšli vstříc.

TEXT: MARTINA LŽIČAŘOVÁ
FOTO: PETR ŽIVNÝ

Krkonošská Poudačka