Krásky okenních parapetů
Na okenních parapetech můžeme pěstovat řadu pokojových rostlin. Na oknech orientovaných na sever, případně na východ, dominují už několik desetiletí saintpaulie neboli africké fialky.

Polominiatura Rob’s Antique Rose s poloplnými stříbřitě růžovými řasenými květy se stříbřitě zelenými okraji. Listy jsou zespodu červené
Tuto nenáročnou rostlinu s květy fialovými, růžovými nebo bílými pěstovaly už naše prababičky. V současnosti existuje několik desítek tisíc odrůd a „fialky“ se staly přímo sběratelskou vášní.
Pár slov z historie
Pro svět tyto rostliny objevil baron Walter von Saint Paul Illaire (diplomat zastupující německé zájmy v provincii Usambara) v roce 1892. Saint Paul je poslal Hermannu Wendlandovi, řediteli Královské botanické zahrady v Herrenhausenu, který je jako první popsal a zařadil do čeledi podpětovitých (Gesneriaceae). Pojmenoval je rodovým názvem Saintpaulia na počest nálezce.
Již v následujícím roce byly vystavovány na Mezinárodní zahradnické výstavě v belgickém Gentu, kde doslova zazářily. V témže roce začal Friedrich Benary v Erfurtu množit africké fialky a nabízet je zákazníkům po celém světě. Věnoval se též šlechtění nových odrůd. V roce 1898 se objevila na trhu červenofialová odrůda, o něco později bílá, purpurová a další.
Botanické fialky
Existují dvě desítky botanických druhů. Přírodní areál celé poloviny botanických saintpaulií se nachází ve Východní Usambaře, horském masívu na severovýchodě Tanzánie. Rostou zde stíněny horskými tropickými lesy, v rozsedlinách skal, v roklích, v dosahu vodopádů a podél zastíněných břehů řek. Jsou životně závislé na stromech, které je chrání před spalujícím tropickým sluncem. Tyto lesy však prošly obdobím velmi intenzivní a nevybíravé těžby. V letech 1954 – 1978 došlo ke zničení poloviny lesů v této oblasti a s nimi zmizely i druhy rostlin a živočichů, které nerostou a nežijí nikde jinde na světě. Saintpaulie mezi ně rovněž patří. V roce 1984 byla saintpaulie vyhlášena společně s dalšími jedenácti rostlinami za jeden z nejohroženějších druhů světa.
Fialkové šílenství
Zatímco v Evropě vznikaly nové odrůdy, dostala se ve dvacátých letech 20. století jedna z nich do Spojených států. Stala se významným mezníkem v historii pokojových rostlin tohoto kontinentu. Tehdy kalifornská firma Armacost & Royston dovezla semena z Německa od Benaryho firmy a také z Anglie. Během dalších dvaceti let se zájem o africké fialky rozrostl do obřích rozměrů. Začaly vznikat kluby a společnosti amatérských pěstitelů. V roce 1946 vznikla African Violet Society of America (AVSA) – dosud největší společnost zaměřená na tuto pokojovou rostlinu. Sdružuje amatérské i obchodní pěstitele celého světa. Má své pobočky v mnoha zemích.
Začátkem 50. let nastal masový zájem o pěstování saintpaulií v Rusku. Desítky špičkových šlechtitelů obohatily sortiment fialek a kluby vznikly snad ve všech větších městech Ruska i některých bývalých svazových republikách. Africké fialky zaujaly velké množství lidí na celém světě. Poptávka podnítila šlechtění v mnoha zemích. Dnes se jejich počet odhaduje přes 20 000 odrůd.
V České republice existuje klub jediný. Koncem roku 2006 vznikla při Českém zahrádkářském svazu specializovaná organizace Saintpaulia, která je otevřena novým zájemcům. Na webových stránkách klubu můžete najít informace o výstavách, burzách, setkáních, nabídku rostlin k prodeji i rady, jak fialky ošetřovat.
Snadné pěstování
Velkou předností afrických fialek je snadné pěstování i množení. Lze je celoročně pěstovat při pokojové teplotě. Kromě krátkého vegetačního klidu kvetou téměř po celý rok. Jejich něžné a křehké květy se objevují brzy na jaře a s krátkými přestávkami kvetou až do poloviny zimy. Mohou být pěstovány na okenních parapetech i pod umělým osvětlením.
K základním zásadám pěstování patří rozptýlené světlo (nikdy přímé slunce!), propustný substrát a velmi střídmá zálivka odstátou vodou. Nemusíme zalévat do misky, lépe je opatrně zalévat do květináče, abychom nezasáhli střed rostliny. Přihnojujeme jen slabými dávkami podobně jako orchideje. Množíme listovými řízky a dceřinými rostlinami. Řízky necháme kořenit ve vodě, agroperlitu nebo přímo v substrátu.
Nekonečná variabilita?
Květy fialek nejsou zdaleka jen fialové, růžové a bílé, ale mohou být jedno až tříbarevné. Častý je jinak zbarvený okraj, očko nebo tzv. otisky palce – skvrny na jednotlivých korunních plátcích. Pojmenování „fantasy“ znamená u fialek drobné skvrnky či jemné stříkání tmavou barvou na světlejším podkladu, například na růžovém modré či fialové skvrnky. Květy se dále dělí podle velikosti a hlavně podle tvaru. Nestačí dělení na květ jednoduchý, poloplný a plný. Květy se dělí na květ prostý, který připomíná květ naší violky či macešky, kulatý, hvězdovitý, zvonkovitý, vosí – kdy je pět protáhlých korunních plátků hluboce rozděleno. Okraje květů mohou být různě zvlněné až třepenité. Také listy jsou nejrůznějšího tvaru i barvy. Nejběžnější je jednoduchý kulatý, dále protáhlý, prošívaný – na povrchu jsou vytvořeny plastické polštářky ohraničené jednotlivými žilkami – připomíná prošívanou deku, list typu „girl“ je zpravidla kulatý, po okraji výrazně oble zoubkovaný a na přechodu čepele v řapík světlejší s mírnou prohlubní, zvlněný, zoubkovaný, prolamovaný jako okraj krepového papíru, lžicovitý, zřásněný, složený – čepel má na bázi ještě další dva listovité výrůstky.
Listy mají různé odstíny zelené barvy. Na spodní straně mohou být bílozelené nebo s odstínem nachové barvy. Velmi oblíbené jsou odrůdy pestrolisté. Nejčastější je kombinace zelené a bílé či smetanové, méně častá s růžovou až nachovou barvou. Byly popsány čtyři typy pestrolistosti (spontánní, srdéčková, Tommie Lou, mozaikovitá).
Nesmíme zapomenout ani na celkový vzhled rostlin. Co se velikosti týče, dělí se na mikrominiatury (růžice s průměrem do 6 cm), miniatury (6 – 15 cm), polominiatury (15 – 20 cm), standardy (20 – 40 cm) a velké (40 – 60 cm). Kromě běžných růžic jsou oblíbené také rostliny převislé, které netvoří růžice, ale olistěnou lodyhu.
Chiméry
Jsou zvláštní kapitolou. Vznikají srůstem dvou různých pletiv. Jejich květy (u některých odrůd i listy – listové chiméry) mají charakteristicky zbarvený květ. Každý z pěti korunních plátků má uprostřed proužek jiné barvy. Několik chimér se v našich obchodech běžně prodává. Jejich cena bývá podstatně vyšší než u ostatních fialek. Nelze je množit snadno listovým řízkem. S největší pravděpodobností by nám vyrostl jeden z rodičů, který poskytl pletivo pro vznik chiméry. Pro množení se používají dceřiné rostliny, kterých se však samovolně tvoří žalostně málo, nebo řízky z květních stvolů s palístky. *
TEXT A FOTO: JAN STANZEL