Královna na konci světa

Rubrika: Chalupy, Chaty a chalupy, rss-feed

K chalupě, jež od svých majitelů dostala královské jméno Viktoria, vede cesta jako do pohádky. Mezi téměř totožnými zahradami po ní dojdete ke dvěma bíle omítnutým stavením, před nimiž zaváháte, které je to pravé.

Není to samozřejmě náhoda, oba statky odjakživa patřily k sobě. Na chalupu Viktorii jezdila její dnešní majitelka Soňa Váňová už jako malá za babičkou, a když ji získala před lety do svého vlastnictví, snila o tom, jak statky znovu vhodným způsobem propojit. S bývalým partnerem ale nejprve zrekonstruovali chalupu pro pohodlné rodinné bydlení: „Několik let jsme v ní s rodinou žili, poté se příběh opakoval s druhou chalupou, již jsme pojmenovali Sára. Posléze jsme se do ní přestěhovali a Viktorku začali pronajímat. Dnes bydlíme jinde a pronajímáme je obě.“ Větší část chalupy, ta blíž k bráně, sestává nyní z předsíně, koupelny, kuchyně, obývacího pokoje, dvoulůžkové a třílůžkové ložnice s možností rozšíření ještě o dvě lůžka. Výminek tvoří jeden velký otevřený prostor s manželskou postelí a palandou.

Citlivě zrekonstruované průčelí směřuje do sadu. Foto: Robert Virt

Návrat v čase

Jak dokládá i do kamene ve štítové zdi stodoly vyrytý letopočet, stavba statku se datuje do roku 1850. Jedná se o uzavřenou usedlost, kde stodola určená pro povozy kopíruje cestu vedoucí dál na pole, chalupa a na ni navazující bývalá maštal stojí vpravo a mezi nimi je vjezd s dřevěnou bránou. Dvůr v protilehlé části uzavírá druhá stodola. O co více si statek uchoval dřívější půdorys, o to méně zbylo z jeho vzhledu a vybavení. Chalupa prošla někdy v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století rekonstrukcí, která odpovídala tehdejším trendům. Ve fasádě z brizolitu trůnila velká trojitá okna a komfort představovalo provizorní ústřední topení. Na Soňu a jejího muže čekala nejen spousta práce, ale i shánění materiálu a nábytku odpovídajícího době vzniku chalupy.

Obývací pokoj je bohatě prosvětlen trojicí oken vedoucích do zahrady. Foto: Robert Virt

Možné těžkopádnosti historického vybavení majitelé předešli barevným nátěrem některých kusů nábytku. Foto: Robert Virt

V kuchyni zaujme kamenný portál dveří. Foto: Robert Virt

„Chalupu jsme začali opravovat v době, kdy nám bylo něco málo přes dvacet. Měli jsme kolem sebe partu šikovných kamarádů a jasnou vizi. Jezdili jsme po okolních vesnicích a skládali si novou podobu chalupy tak, aby vše ladilo,“ vzpomíná na začátky chalupaření Soňa.

Kuchyň a sousední ložnici vyhřívají kamna bullerjanky. Foto: Robert Virt

Citlivé zásahy

Kromě částečně ubourané příčky mezi kuchyní a obývacím pokojem se k žádným „šachům“ se stěnami majitelé neuchýlili. Velkou změnou prošla pouze bývalá maštal, z níž se stal prostorný výminek s vlastním kuchyňským koutem a sociálním zařízením.
Co se týče stavebních úprav, střechy opravu nepotřebovaly. Na první zůstala eternitová krytina pocházející z některé z předchozích rekonstrukcí, na zbývajících pravděpodobně byly ještě původní tašky. Majitelé provedli nezbytné izolace proti vzlínání vlhkosti, na zdi použili sanační omítku. Fasáda dostala bílý nátěr, trojdílná okna nahradila dvojdílná, která ač větších rozměrů, stylovost chalupy nenarušují. Napomáhají tomu i šedé šambrány, které spolu se štukovou římsou a lizénami zdobí průčelí, a ve štítu dochovaný výklenek pro madonku.

Z předsíně je přístup do kuchyně i koupelny. Foto: Robert Virt

Druhá ložnička má typicky venkovský ráz. Foto: Robert Virt

Klenutý strop zvyšuje útulnost ložnice za kuchyní. Foto: Robert Virt

K bílení používá Soňa dodnes pouze vápno. Výjimkou jsou oba kuchyňské kouty, které oživila vlastnoruční barevnou výmalbou. Nově museli položit veškeré podlahy až na dlažbu ve vstupní chodbě. V současné ložnici byl místo podlahové krytiny jen kámen a hlína. Nyní jsou podlahy dřevěné, v koupelnách je praktičtější dlažba. Kryté zádveří poskytlo prostor pro vytvoření malé terásky s posezením přístupné přímo z domu francouzskými okny.
„Občas nás přepadnou myšlenky na další a větší rekonstrukci, protože s odstupem času se samozřejmě na mnoho věcí díváme jinak, ale dům v tuto chvíli velmi dobře slouží svému účelu,“ uvažuje Soňa nad otázkou, co by se dalo v chalupě případně vylepšit, a dodává: „Myslím ale, že je to pouze otázkou času.“

Do koupelny lze vstoupit i z obývací části. Foto: Robert Virt

Vybavení jako skládanka

„Z nábytku se téměř nic se nedochovalo. Nakupovali jsme ho v různých starožitnictvích anebo přes inzeráty. Některý jsme oživili barevnými nátěry,“ vypráví Soňa. „Kameny na zápraží jsou od kamarádů a známých. Vchodová vrata jsme také museli nahradit.“
Skutečně hřejivou atmosféru starých časů navozují kachlová kamna, která Soňa s partnerem koupili z jedné hájenky: „Dlouho trvá je natopit, ale stojí to za to. Krásný je pocit do nich přikládat.“ Další vytápění obstarávají dvoje teplovzdušná kamna typu bullerjan, jedna současně vytápí kuchyň a sousední ložničku v chalupě, druhá prostor výminku. V koupelnách jsou instalovány přímotopy.

Část dekorací je v tradičním chalupářském stylu. Foto: Robert Virt

To, že se chalupa proměnila z rodinného bydlení na pronájem, dává tušit pouze větší počet lůžek, která jsou umístěna i v obývacím pokoji. Jinak si interiér dál udržuje mírně starosvětskou atmosféru okořeněnou špetkou francouzského šarmu, který mu vdechuje živá barevnost a stylová uvolněnost. Pocit útulnosti a bezpečí umocňují náladové až fantaskní obrazy od českokrumlovského malíře Ivana Straky: „Je to úžasný charismatický muž. Mám ráda jeho snovost, která se promítá do obrazů.“

Díky uzavření ze všech čtyř stran poskytuje dvorek naprosté soukromí. Foto: Robert Virt

Na krytém zápraží je umístěno venkovní sezení. Foto: Robert Virt

Zelený pokoj

Tím, že je dvůr uzavřen ze všech stran, vzbuzuje dojem obytného prostoru, jehož strop tvoří přes den modrá obloha a večer hvězdné nebe. Od vrat k domu je položena klasická dlažba ze žulových kostek. Zbývající část je zatravněná a osázená okrasnými rostlinami a keři. Nechybí ani ohniště doplněné dřevěným stolem s lavicemi. Protější otevřená stodola poskytuje místo pro hraní stolního tenisu nebo jen poležení v hamace i za méně příznivého počasí. Ve druhé stodole je uskladněna velká zásoba dřeva na topení.

Masivní dřevěná vrata nahradila nedochovaná původní. Foto: Robert Virt

Stodolou se dá vyjít do zahrady a dál do krajiny. Foto: Robert Virt

Ze dvora se vstupuje ještě do dvou sklepů: „Jeden jsme používali jako vinný a druhý na ovoce a zeleninu,“ vysvětluje Soňa.

Stodolou je možné projít na pozemky za chalupou, jež se táhnou až k lesu za kopcem. Okolí chalupy by se dalo popsat jako pohádková skutečnost. Když vyjdete po ránu do sadu, na trávě se třpytí rosa a slunce probleskuje korunami stromů. Cesta vytyčená kamennými plotovými sloupky, která vede mezi zahradami se vzrostlými ovocnými stromy a odděluje i spojuje oba statky, za nimi mizí v polích zahalených do závoje mlhy. Ač se jedná stále o součást vesnice, máte dojem, že jste se ocitli kdesi na konci světa, kde vládne poklid a ticho.

Dvůr se proměnil v odpočinkovou zónu. Foto: Robert Virt

Domov v širším slova smyslu

„Poslední roky chalupu soukromě využíváme zřídka, avšak stále na ní trávím mnoho času, obvykle jejím zútulňováním pro další hosty,“ vysvětluje Soňa, co pro ni Viktorka znamená. „Mám k ní hluboký vztah, zkrátka patří do rodiny. Mám na ní ráda celkovou atmosféru, přesněji atmosféru domova, kterou z ní stále cítím a snažím se ji uchovat. S pokorou si troufám tvrdit, že to se mi i daří, hosté se často vrací se slovy, že je to, jako se vracet domů.“