Kovářova růže nikdy nezvadne

Radotínská růže je nosným symbolem firmy. Foto: Karolína Erbesová, Hefaistos

Řemeslo staré tisíce let se neustále vyvíjí. Jedním z těch, kteří do něj vkládají notnou dávku kreativity, je mladý talentovaný umělec Lubomír Dobrovolný. Už za svůj maturitní projekt získal mezinárodní ocenění.

Je radost dívat se mu pod ruce, když hbitě vytahuje z výhně budoucí kovanou růži a rychle opracovává jednotlivé lístečky. Lubomír Dobrovolný je oceňovaným kovářem, designérem a hlavně kreativním nadšencem. Ruce na mnoha místech se stopami popálení, oteklé, přesto jemné. I to je nutné pro práci kováře, fyzická síla, mrštnost, ale i jemné zacházení a cit pro detail a také odolnost před horkem. Při své práci se pořádně zapotí. U výhně rozpálené na 1200 stupňů stráví denně až osm hodin. „Nejvíc jsem se ale zapotil asi před deseti minutami, než jste přišla,“ směje se na úvod našeho setkání.

Lubomír dobrovolný získal ocenění i v mezinárodní soutěži. Foto: Karolína Erbesová, Hefaistos

Maturitní výrobek

Lubomír mě přivítal v malé kovářské dílně v centru Prahy, kam si může přijít zkusit ukovat nějakou drobnost kdokoliv z ulice. Jeho sem však, s nadsázkou řečeno, přivedl osud. Od malička ho bavilo něco tvořit. Chtěl se stát designérem, ale otec ho nasměroval ke kovařině. „Chtěl, abych se nejdříve naučil nějaké řemeslo. Navíc děda byl zámečník, tak mě nasměroval,“ usmívá se při vzpomínce, kdy se rozhodlo o jeho budoucí cestě.

Kurzy zážitkového kování milují děti i dospělí. Foto: Karolína Erbesová, Hefaistos

Chcete si vyzkoušet práci kováře? Máte možnost. Foto: Karolína Erbesová, Hefaistos

Už při studiích designu a zpracování kovů v Luhačovicích měl možnost podniknout pracovní stáže do zahraničí, což sám rád uvítal. A tam se díval pod ruce italským, německým nebo rakouským kovářům. Za svou maturitní práci, kovaný zrcadlový rám, pak získal prvenství na mezinárodním festivalu uměleckých kovářů Hefaiston.

„Festival založil Ilja Běhal, ke kterému jsem se jezdil učit, společně s Milanem Dubským, majitelem firmy Hefaistos, pro kterou právě teď pracuji. Já jsem ještě pak vystudoval sochařství, dva semestry architektury a nakonec jsem zakončil studia jako Bc. v oboru design nábytku. Když jsem se poohlížel po zaměstnání, odešel jsem do Prahy a shodou okolností jsem skončil právě u kovářské a zámečnické výroby,“ vypráví, jak se uzavírá pomyslný kruh.

Nože, růže a mnoho dalšího

Firmě, která loni oslavila třicet let na trhu a patří mezi přední české výrobce, přináší spoustu nových nápadů. Jedním z posledních jsou například originální kuchyňské nože. „Popravdě, výroba nože je pro mě jedna z nejtěžších, protože nejsem nožíř. Ale mám ji nejradši, protože právě kuchyňský nůž jsem navrhoval. Chtěl jsem, aby se odlišoval od jiných, dělal jsem si rešerše všech kovaných nožů a snažil se vymyslet něco jiného,“ říká. A tak vytvořil hranatý nůž kubistického tvaru, navíc s gravírovanou grafikou.

Růže na podporu Ukrajiny. Foto: Karolína Erbesová, Hefaistos

Vlajkovou lodí Hefaistosu je však Radotínská růže, která získala i chráněnou známku. Těch se zde vyrobí nejvíc. Momentálně hlavně ve dvou barvách – modré a žluté – na podporu ukrajinských přátel. „Taková růže vám nikdy nezvadne,“ říká. Rád však pracuje i na kované sošce, například v podobě divočáka, labutě apod. „Rád hledám zkratky a ty se tady hezky uplatní. Je těžké si představit, jak přesně vytvořit třeba hlavu koně. Je potřeba vymyslet zkratku. Typická nejznámější zkratka je prasátko, které představuje obdélník, trojúhelník, křížky,“ vysvětluje. Jakožto designér si však troufne i na výrobu lustru.
Mě ale zaujaly hlavně krásné a přitom praktické věci využitelné na chalupě, jako jsou věšáky, zvoničky, klepadla či škrabadla na boty. Zajímavě působí také kovaná čísla popisná. Zájem mají lidé o svícny nebo kované brány a ploty. „Chalupáři jsou takovými mými typickými klienty. Jsou to lidé, kteří znají hodnotu ruční práce, chtějí něco hezkého, přírodního, přitom věc, která je přežije a zůstane zde po generace.“

Zvony, zvonky, zvonečky. Každý chalupář je tady jako v ráji. Foto: Karolína Erbesová, Hefaistos

Když létají kladiva

Právě materiál je to, co ho na kovařině tak fascinuje. „Když chcete opracovat dřevo, vezmete ho do ruky, řežete pilkou a při práci si ho můžete osahat. Kov je daleko tajemnější. Také ho uřežete pilkou, ale pak už si na něj při práci nemůžete sáhnout a přidržet ho rukou. To by po vytažení z výhně na kovadlině ani nebylo možné.“

Ví, co to je, spálit se. „Popálené ruce mám pořád. Ale když hodně pracuju, ztvrdnou mi dlaně a pak to pálí míň,“ směje se. A v humorné atmosféře ještě zůstaneme. Kovařina je sice náročná práce, vždyť i nejmenší hřebík musí sedmdesátkrát obouchat kladivem, než ho dostane do finální podoby, zároveň mu však nahrazuje posilovnu a umožňuje vybít vztek. „Já jsem ale klidný, nevztekám se. Ovšem když mě něco hodně naštve a bouchnou saze, tak potom lítají kladiva,“ směje se.

Tipněte si, kolikrát musí kovář udeřit kladívkem, než opracuje materiál… Foto: Karolína Erbesová, Hefaistos

Těšení na další zakázky

Na kovařině má rád možnost zpracování beze zbytků. „V současnosti je trendem upcyklace, tedy využití již vyhozené věci k jinému účelu,“ říká a ukazuje mi, jak ze zbytků vznikla měsíční květina. „Vyráběl jsem zátku s růžovým květem. Ze zátky mi zbyla kulička, z růže pak stonek. A tak jsem na stonek připevnil kuličku, vytvořil lístky a máme měsíčnici.“

Práci si rozkládá tak, aby ráno podle skici mohl kovat a ke konci směny už jen finalizoval povrchovou úpravu, leštil, čistil barvil a lakoval. Například jedna růže mu zabere celkem asi dvě hodiny i s barevnou patinou. Za den jich bez povrchové úpravy zvládne až deset. „Vůbec nejtěžší jsou asi plastiky. Nedávno chtěl zákazník hlavu medvěda, tak to dalo zabrat.“ Jeho výrobky se dostaly do celého světa. Mnoho zákazníků má v Izraeli. Momentálně se však nejvíc těší na novinku, kterou po něm vyžadují chalupáři, kovanou zahrádku na okenní parapet.

Umělecké kovářství se vrací do centra Prahy. Jako za starých časů. Foto: Karolína Erbesová, Hefaistos

Ke své práci i k ohni samotnému přistupuje s velkou pokorou. Ačkoliv pracuje ve firmě Hefaistos, což je bůh ohně, sám se za boha ohně rozhodně nepovažuje: „Když sáhnu do ohně, uvědomím si, jak jsem smrtelný,“ dodává s tím, jak je rád, že se kovářské řemeslo po vzoru světových metropolí vrací i do centra Prahy.

Text: Michala Jendruchová
Foto: Karolína Erbesová, Hefaistos

Kovářova růže nikdy nezvadne