Kování na dveřích
Kování čili kliky, zámky, závěsy a zástrče jsou svojí velikostí jen malou částí dveří. Jenomže téměř vždy jejich opticky velmi výraznou součástí, protože viditelně vyčnívají z jejich povrchu.
Ozdobné kování je součástí dveřního závěsu
Právě proto je důležité, aby kování bylo vhodně esteticky navrženo a ladilo s požadavky architektonické povahy. Dveřní kliky musí také splňovat základní ergonomické předpoklady (snadnost obsluhy rukou i pro osobu slabší tělesné stavby). My se zaměříme na kování dveří vhodného do chat a chalup. Zcela tedy vynecháme pestrou nabídku moderního luxusního kování z broušeného titanu, chromu nebo hliníku a pomineme i typické panelákové „kování“ z bakelitu.
Klasické dozické klíče jsou z období 1920 až 1930
Je vždy vhodné podívat se, v jakém slohu je chalupa stavěná, aby i kování dveří odpovídalo tomuto stylu. Tvar a materiál kování by měl ladit nejen se dveřmi, ale s celým interiérem. V podhorských vesnicích, které byly chudší, převládaly železné kované kliky, většinou hladké a jednoduché. Když měl chalupník větší grunt, nechal si udělat i zdobnější kování, v němž převládala dražší mosaz. Obecně lze říci, že jednoduché kování měli chudší chalupníci, zatímco majetnější statkáři si pořizovali bohatěji zdobené kování.
Klika jako třešnička
Klika je takovou třešničkou na dortu, ale to neznamená, že čím výraznější a ozdobnější, tím pro každé dveře lepší. Pravidlem je, že na jednoduché dveře nepatří kliky příliš zdobné. Na chalupu jsou vhodné spíš ty dělené s rozetou (štítky nejsou v celku, ale zvlášť rozeta pro kliku a zvlášť pro zámek), jejich nevýhodou je o trochu složitější montáž, ale to by nás odradit nemělo.
Na dveřích chudších chalupníků bylo kování většinou jednodušší
Ve starších chalupách převládaly na dveřích jednoduché hladké mosazné kliky, které byly účelově řešeny bez ozdobných prvků. Případně se používal hranatý typ zvaný „stará Vídeň“ s fazetkou (ozdobným profilem).
Petr Vaňásek, který se profesně věnuje opravám starého kování a výrobě jeho přesných replik, nám prozradil postup při restaurování kovaných klik. Doporučuje odstranit všechny nátěry až na čistý kovový materiál. Poté použít základní nátěr, třeba olejový nebo fermežový. Dnes je trendem, že čím rychleji barvy schnou, tím lepší. Jenomže je to naopak, čím barvy déle zasychají, tím jsou kvalitnější. Navrch je dobré použít kovářskou čerň s grafitovým práškem, která se po zaschnutí vykartáčuje, a kov tím získá našedlý matný povrch. Kování by se nemělo natírat bezbarvým lakem. Dnes to lidé často dělají, ale po půl roce lak odprýská. Když se kování vyleští jen v přírodním provedení, dostane patinu a postupně získává nazlátlý barevný odstín.
Zámky a klíče
Nejčastějšími zámky ve starých chalupách byly tzv. „myšáky“ se zástrčí, malou mosaznou rozetkou a jednoduchým klíčem, kterým se dveře otevíraly místo kliky. Zámky se klasicky zadlabávaly do dveří, ale byly i takové, které byly instalovány přímo na stěnu dveří (většinou do tenčích dveří), tzv. kapsový systém.
Různé jednoduché druhy krytek na klíčové dírky vhodné na chalupu
Staré původní zámky mají větší rozteč (vzdálenost udávaná v milimetrech od středu otvoru kliky k ose otáčení klíčem), než jaká by měla být podle stávajích evropských norem 90, 88 a 70 mm. Takže chcete-li obnovit použitelnost rozbitého starého zámku a přitom zachovat jeho originalitu, musíte někdy rozteč upravit podle původních rozměrů. Když funkci starého zámku již uspokojivě obnovit nelze, je možné udělat zcela nový zámek podle tvaru původního s přesnou kopií originálu rozteče.
Dveřní pant je zavěšen na kovaný tzv. trn
I u zámků dveří platí, že malé detaily dělají velké celky. Staré zámky se spojovaly kovanými hřebíky a vruty s rovnými nuty (zářezy pro šroubovák). Dnes se často chybně připevňuje starý zámek moderními křížovými vruty, což samozřejmě nemůže odpovídat původnímu stylu.
K zámku patří samozřejmě klíče. Do zámků chalup se dělaly klasicky kované klíče buď na systém labyrintový, tzn., že klíč byl profilovaný a v zámku je podle toho vybroušený profil, nebo na systém stavítek, kdy v klíči jsou různé zářezy rozdílné výšky a síly, a ty nadzvedávají stavítka, která posouvají závoru zámku. Takové klíče se používají dodnes a říkáme jim dozické.
TEXT: PETR PETŘÍČEK
FOTO: IVAN POLTAVEC
Kování na dveřích
Kování na dveřích
