U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Kouzlo mlýna bez perutí
Kategorie: Návštěva | Autor: Iva Tvrzová
Větrných mlýnů u nás bývalo poměrně dost. V dobrém stavu a s původním vnitřním zařízením se jich však zachovalo už jen málo. Jednou z těch mála výjimek je památkově chráněný větrný mlýn v moravském Kořenci.
Stojí na malém návrší nad vesnicí a příchozímu se trochu schovává za stromy. Zdejší ,větřák’ patří k tak zvanému holandskému typu – jde o třípodlažní kamennou kruhovou stavbu s otočnou střechou s křídly (na rozdíl od mlýnů německého typu, dvoupodlažních dřevěných na čtvercovém půdorysu, které jsou otočné celé). Křídla bylo třeba natáčet kolem mlýna podle toho, ze které strany foukal potřebný vítr. Z toho důvodu se střecha i s lopatami-perutěmi posunovala na kolečkách po kolejnici kolem dokola. S tím souvisí i dva vchody na protilehlých stranách stavení, které nás překvapily. “To bylo proto,” vysvětlil nám náš průvodce pan Václav Kubeš, “že když se větrné perutě otáčely před jedním vchodem, mlynář se druhým vchodem dostal do mlýna nebo ze mlýna.”
Bohatá historie
Mlýn byl postaven v roce 1866 za prusko-rakouské války – dokladem je nález staré nábojnice z té doby, objevené při výměně podlahy. Ve své minulosti měl mlýn štěstí – ačkoliv stojí na kopci, nikdy jej nezasáhl blesk. Větrné kolo mělo původně šest perutí, po rekonstrukci a osazení nové hlavy má pouze čtyři, ale ani ty vás svým máváním nezdraví každý den. “Mohly by být příčinou zranění některých příliš zvídavých návštěvníků,” vysvětluje pan Kubeš, jehož rodině mlýn patří. O působení některých mlynářů v tomto mlýně svědčí zachované nápisy, vytesané do kamenů vnější stěny. Tak víme, že například v roce 1925 tu byl mlynářem Josef Pokorný.
V přízemí mlýna je obytná místnost, kde bydlel mlynář s mlynářkou a dětmi. Světnička není nijak velká, vešla se sem postel, stolek, kamínka, kredenc a pár poliček. Sloužila však jen přes sezonu, kdy se mlelo, jinak mlynářova rodina bydlela ve vesnici. Větší část přízemí ale zaujímal prostor s mlecím zařízením. Malým okénkem, které sem vedlo z obytné místnosti, mlynář viděl, jestli je mouka už umletá a pytel plný. V 1. patře bylo tzv. mlýnské složení s násypkou na obilí. Aby k ní byl s těžkými pytli snadnější přístup, měla podlaha dvě úrovně. V nejvyšším patře je vidět mohutné zařízení, které je vlastně ,pohonem’ při mletí obilí. Perutě mlýna otáčely horizontální hřídelí s velikým kolem o průměru asi 3 metry, kterému se říká ,tatík’. To roztáčelo pomocí převodu přes menší kolo, tzv. ,matku’, vertikální hřídel – silný dřevěný sloup, který prochází odshora dolů celým mlýnem a pohání mlecí zařízení.
Mlýn žije dál
Mouka se tu mlela až do 2. světové války, definitivně se perutě kořeneckého mlýna zastavily někdy v roce 1949. Pak objekt chátral. O deset let později naštěstí mlýn koupila rodina Doubkových, v jejímž držení je dodnes, a pustila se do opravy. Několik let ho pak využívali k rekreačnímu bydlení – od té doby je v přízemí veliký stůl, v patře přibyly postele. Pak ale koupili dole pod návrším stodolu, přestavěli ji a k rekreačním pobytům teď slouží ona.
Majitelé se o mlýn vzorně starají. V roce 1995 dostal novou šindelovou střechu. Ale i jen udržovat v pořádku kamenné zdivo dá pěkně zabrat. Původní mlýnské zařízení interiéru je dnes doplněno o různé nářadí a náčiní, které se dříve na venkově používalo. Je to poučná prohlídka zvláště pro mladého městského člověka. Kdo z vás pozná česáček na borůvky, vochlici na len, máselnici, nástroje pro sedláře a podobně?
Louku kolem stavení částečně ohraničuje zídka z vyrovnaných kamenů, je tu i jednoduchý stůl a lavice pro odpočinek. Z trávy sem tam vykukují kameny, některé s vytesaným ornamentem. Hned u vstupu na pozemek je jeden se stylizovaným dubovým listem. Vypadá, že tu stojí od nepaměti. “Ale ne, ten je symbolem současných majitelů, Doubkových,” dozvídáme se.
Mlýn je na požádání přístupný, zasvěcený výklad vám podá třeba i nejmladší z rodiny, patnáctiletý Vašek. A po návštěvě si můžete lámat hlavu hádankou, co stálo dřív: osm metrů vysoký dřevěný sloup-hřídel, kolem kterého pak postavili kamenné stěny, nebo kamenná budova, do které nějak dostali dřevěný sloup? Ani náš průvodce to nevěděl…
***
1 Mlýn je zasazen do příjemné krajiny Českomoravské vrchoviny
2 Na střeše mlýna je vidět tzv. hlava, na které ale chybějí perutě
3 Svědectví o působení jednoho z mlynářů
4 Stylizovaný dubový list vytesaný v kameni je symbolem současných majitelů
1 Do obytné světničky mlynáře a jeho rodiny se muselo vejít vše potřebné
2 Zařízení světnice není asi původní, ale odpovídá duchu doby
3 Skromný prostor ale působí útulně
4 Velký stůl v přízemí je tu od doby, kdy mlýn sloužil k rekreaci
5 Detail, který potěší oko
1 V přízemí můžeme obdivovat mohutnost svislé hřídele, procházející celým mlýnem. Tady také padala do pytlů už umletá mouka
2 V patře je uprostřed svislá hřídel, za ní kruhový dřevěný lub kryjící mlýnské kameny – sem se sypalo obilí; aby to šlo pohodlněji, podlaha má dvě úrovně. Veliká truhla vlevo je moučnice
3 V nejvyšším patře je dobře vidět, že otočná střecha sedí na kolečkách na kolejnici. Dřevěná kola ,tatík’ a ,matka’ převádějí sílu z roztočených větrných perutí na svislou hřídel, procházející celým mlýnem a pohánějící mlecí zařízení
FOTO PAVEL VESELÝ
