Koupelny na chalupách aneb Užijte si koupání

Rubrika: Interiér, Stavíme a opravujeme

V chalupách obvykle koupelna s teplou vodou nebývala. K jejímu zbudování však vybízely nevyužívané hospodářské prostory. Přestavba chlívku či komory na koupelnu však má svá úskalí.

Většina lidí už považuje koupelnu na chatě a chalupě za samozřejmost. I skalní příznivce mytí v potoce obvykle nakonec zlomí naléhání životního partnera, dětí či přibývajícího věku. I v té nejmenší chalupě se vždy najde místo přinejmenším na sprchový kout a se širokou nabídkou dostupných materiálů a zařizovacích předmětů stavba koupelny nakonec není až tak zásadní problém. Koupelny na chalupách se však většinou budují v prostorách nejrůznějších bývalých chlívků, komor či prádelen a tyto prostory vyžadují při rekonstrukci specifický přístup.

Chystáte-li se zbudovat koupelnu v místnosti, postavené z kamene, máte šanci získat krásný prostor s možností originálního zakomponování kamenných stěn do interiéru. Kámen v kombinaci se dřevem nebo s některými typy dlažby a dobře vybranou sanitární keramikou dokáže vytvořit neopakovatelnou atmosféru a pro rekonstruovanou chalupu jde o kombinaci více než vhodnou. Je však třeba poradit si při rekonstrukci s některými nástrahami, které využití kamenných stěn klade.

Odvlhčení a čištění

Především je důležité kamenné zdi izolovat a zamezit vzlínání vlhkosti, což se obvykle u chlévů neřešilo. Kamenné zdi bývá obtížné podřezat, a proto stavebníci přistupují k odvlhčení pomocí výkopu k základům a položení nopové fólie, která brání přístupu vlhkosti k patám stěn.

Kameny ve chlévech bývají často neomítnuté. To je sice v mnoha případech žádoucí, ale zároveň je nutné povrch kamenů pečlivě vyčistit od solí, které se na nich za léta provozu chléva vysrážely. Čištění nejlépe zvládnete ocelovým kartáčem, ať už ručním či na vrtačce. Pokud je zeď postavena z pískovce, může ho kartáč poměrně snadno poškodit, proto pracujte s citem. Očištěné kameny pak ošetřete speciální ochrannou penetrací, která je běžně dostupná v obchodech pro kutily nebo u specializovaných prodejců kamene.

Penetrace vytvoří na kameni slabý ochranný film, který jej chrání před prachem. Navrch můžeme použít bezbarvý lak (například Polacryl 355). Zvažte však, zda chcete dosáhnout lesku, nebo jen velmi jemné ochranné vrstvy, která není na první pohled vidět.

Voda a elektřina

Určité úskalí představují v případě kamenných stěn elektroinstalace a rozvody vody. Přívod vody ke koupelnovým a umyvadlovým bateriím se proto obvykle řeší rozvodem trubek po stěnách a jejich následným ukrytím do nejrůznějších sloupků či skříně, nebo jejich vedením za vanou.

Elekroinstalaci je pak zpravidla nutné umístit do spár mezi kameny a poté zakrýt spárovací hmotou. Dodatečné dekorativní spárování kamenů se ostatně často dělá na celých stěnách a pro rozvody elektrických kabelů se spára pouze prohloubí a přizpůsobí. Zásuvky je nutné do kamenů částečně zasekat. Veškeré elektroinstalace v koupelně však svěřte odborníkovi, který pak bude správně a bezpečně provedenou práci garantovat i revizní zprávou.

Ve většině případů bude nutné rovněž vyměnit, případně zbudovat okno. Pokud v bývalém chlévě či komoře okno jen měníte, je pravděpodobné, že je budete muset nechat vyrobit na míru. Dosekávat v kameni okenní otvor je poměrně pracné, byť samozřejmě proveditelné, a náročné je i jeho přizdívání. Pokud okno v místnosti vůbec není, je třeba bourat příslušný otvor v kamenné stěně s rozmyslem a trpělivě.

V každém případě se vyplatí vytvořit nejdříve otvor pro překlad, zajistit jím zeď proti případnému zhroucení a teprve potom dodělat samotný okenní otvor. Je stylové udělat přinejmenším viditelnou část překladu z masivního trámu, ovšem s dostatečnou nosností. Totéž platí v případě zárubní a dveří, které je často nutné rovněž nově instalovat.

Pokud jde o strop, můžete kombinovat kamenné stěny s klasickým omítnutým stropem, palubkovým obkladem či očištěnou cihelnou klenbou, která ve chlévech často bývá. Očištěné cihly je pak vhodné penetrovat speciálním nátěrem, případně nalakovat.

Pozor na podlahy

Podlahy se v případě rekonstrukce chlévů či komor vyplatí udělat nanejvýš důkladně. Pokud byl chlév desítky let v provozu, budou podlahy nasáklé močůvkou. Výkop podkladu do dostatečné hloubky a důkladná izolace jsou v tomto případě nezbytné.

Pokud se rozhodnete pokrýt podlahu pálenými glazovanými dlaždicemi, půdovkami nebo kameny, je dobré zvážit podlahové vytápění. Mimo jiné i proto, aby radiátory zbytečně nenarušovaly kamenné stěny. Je však samozřejmě možné vybrat vhodné topné těleso či koupelnový nástěnný radiátor, které s kamenem dobře souznějí.

S přírodním kamenem je možné velmi působivě kombinovat dřevo. Ovšem za dodržení určitých zásad. Je třeba počítat s tím, že dřevo bude v koupelně vystaveno zvýšenému působení vlhkosti. Ať už je použijete na podlahu nebo částečný obklad stěn, je nutné vliv vlhkosti co nejvíce omezit jeho povrchovou úpravou. Není bezpodmínečně nutné používat dřevo s hloubkovou impregnací, ale bezpochyby tím nic nezkazíte.

Rozhodně však dřevo velmi pečlivě opatřete olejem nebo speciálními laky. K ošetření dřeva v koupelně se i tak budete muset čas od času vracet, protože i při sebelepší povrchové úpravě bude ve vlhkém prostředí pracovat. Odborníci nedoporučují kombinovat v koupelnách dřevěnou podlahu s podlahovým vytápěním.

Použití exotických dřev s vysokou tvrdostí, hustotou a se zvýšenou odolností proti vlhku je rovněž vhodné a koupelně to téměř ve všech případech sluší. V takovém případě je ale třeba počítat s výrazným zvýšením nákladů.

Zajímavým materiálem pro použití v koupelně je i gletovaný (kletovaný) beton. Vytvoří se zaprašováním položeného udusaného vlhkého betonu cementem a uhlazováním ocelovým hladítkem. Hotový povrch je odolný vůči vodě a vytváří dokonale hladkou plochu. Dříve se používal například na podlahy prádelen a některým koupelnám může stále slušet.

Pro inspiraci

Hliněné omítky v koupelně

Při použití hliněné omítky v koupelně jde v podstatě o výrobu domácího „marockého štuku”. Cílem je dosáhnout pevné a odolné struktury omítky. Jemná omítka se proto musí smíchat s vápnem, které se přidává ve chvíli, kdy už je omítka smíchaná s vodou. Doporučený poměr je 10 dílů jemné omítky a 4 díly vápenného hydrátu. Používá-li se vápno hašené, tak stačí 2 a půl dílu.

Stěny v chalupě ze slaměných panelů jsou opatřeny pískovojílovým štukem a hliněnou omítkou nejen v obytných místnostech, ale i v koupelně. Vzhledem k tomu, že tady nechybí okno, mohl i strop být ze dřeva

Takto připravenou směs lze hned začít nanášet na navhlčený podklad. Pro hliněnou omítku není rozhodující, na jaký druh zdiva ji nanášíme. Může to být hrubá hliněná či vápenocementová omítka, ale dobře drží také na pálených i nepálených cihlách; na betonové tvárnice je třeba nanést stavební lepidlo s perlinkou a následně použít hliněnou penetraci.
Pro nanášení jsou vhodná hladítka z měkké oceli, dřeva a plastu. Omítka se nanáší ve dvou vrstvách. Jakmile první vrstva zavadne, už je třeba začít s nanášením druhé. Hliněné omítky hodně sají vodu, a tak mohou ztvrdnout dříve, než bychom potřebovali. Ale je možné povrch navlhčit a pokračovat v práci. Omítá-li se větší plocha stěny, je vhodné pracovat ve dvojici, kdy jeden omítku nanáší a druhý uhlazuje. Vyhlazení druhé vrstvy, která je finální, bude tak preciznější.
Pro hlazení hliněných omítek jsou ideální měkká ocelová hladítka. Po nanesení finální vrstvy je třeba počkat na její zavadnutí a potom celý povrch zahladit. Po krátké přestávce se povrch opět navlhčí a omítka znovu zahladí.
To se opakuje celkem pětkrát, dokud nevznikne hladký povrch. Ale pozor, omítka se nesmí hladit „na sucho”. Na povrchu by vznikly šmouhy, které už není možné odstranit.
Po dokončení hlazení se čeká do druhého dne, kdy je možné začít s tzv. Marseillským mýdlem, což je historicky osvědčené přírodní mýdlo vyráběné z rostlinných olejů. Na hliněný povrch se natírá celkem třikrát a každý nátěr je nutné vyleštit. K natírání se hodí jemný štětec, pro leštění se nejlépe osvědčil obyčejný igelitový pytlík. Při natírání Marseillským mýdlem se omítka nesmí rozmočit. Na štětec stačí nabrat malé množství mýdla, které díky olejové bázi překryje poměrně velkou plochu. Mýdlo povrch omítky uzavře a chrání proti odstřikující vodě. Pokud bychom na ni ovšem pustili silný proud vody, rozmočí se.

TEXT: RICHARD GURYČA A TOMÁŠ SVOBODA
FOTO: MARTIN MAŠÍN, PAVEL VESELÝ, FRANTIŠEK VAŇÁSEK, PETR ZHOŘ A ARCHIV
www.hlinenydum.cz