Kotvení ve svahu
Někdy není jiná možnost než postavit pergolu, terasu či kůlnu ve svahu. Taková stavba však vyžaduje důkladné ukotvení v terénu, aby nám ze svahu neujela.
Založení a ukotvení menších zahradních staveb do svahu se nijak výrazně neliší od zakládání podobných staveb na rovině. Z logických důvodů je však dobré ukotvit stavbu důkladněji, protože svažitý terén klade na konstrukci zvýšené nároky. Kvalitní kotvení vyžadují zvláště sloupky a piloty v části stavby, která jde směrem „ze svahu“, protože právě tam jsou tyto části konstrukce nejvíce zatěžovány.
Menší zahradní stavby se nejčastěji kotví na betonové patky. Základový rošt terasy či pergoly se někdy ukládá i na betonové dlaždice, usazené volně do terénu. U staveb ve svahu však tuto variantu obvykle není možné zvolit.
Poměrně náročným, ale důkladným založením stavby je betonová základová deska. Někdy to však může být ideální řešení. Potřebujete-li například zajistit horní část svahu proti sesuvu, bude betonová deska zároveň základem pro opěrnou zídku z betonu či tvárnic pro ztracené bednění.
Stavbu se v každém případě vyplatí ukotvit důkladně, protože kromě nerovnoměrného (oproti stavbě na rovině) rozložení hmotnosti může být zátěžovým faktorem i nestabilní podloží, působení spodní vody, vytrvalé deště, jarní tání či další okolnosti, které mohou mít vliv na pohyb půdy ve svahu.
Rozhodnete-li se tedy použít betonové patky v kombinaci s některými z pozinkovaných kotvicích prvků, zabetonujte je do nezámrzné hloubky alespoň 80 centimetrů. To přispěje ke stabilizování stavby i v případě, že by se půda na svahu přece jen dala do pohybu. K hloubení děr pro zabetonování patek můžete využít i zemní vrták.
Kotvicí prvky
Zvláště u staveb ve svahu je velmi důležité zabránit postupnému uhnívání dřeva. Při použití obvyklého materiálu pro stavbu pergol či teras (tzn. především smrkové či borovicové dřevo) by nosné sloupky a trámy neměly být v kontaktu s hlínou, jinak dříve nebo později uhnijí i při sebedůkladnější ochraně různými nátěry. Proto se používají pozinkované kotvicí prvky, které dřevo od hlíny oddělí.
Lehkou stavbu, jakou je například jednoduchý přístřešek na dřevo či plot, lze i ve svahu kotvit na zatloukací pozinkované trny. Velikost trnu je uzpůsobena pro sloupky o šířce 7 x 7 nebo 9 x 9 centimetrů, délka trnu je 70 centimetrů. Tento typ kotvicí patky se do terénu zatlouká, není tedy nutné betonovat. Trn není vhodný do kamenitého terénu.
Další možností jsou kotvicí úchyty, které se k podkladu upevní na šrouby, nebo závitové tyče za použití chemické kotvy. Takto lze upevnit nosné sloupky například k vybetonované základové desce.
Další typy kotvicích prvků se usazují do patky při betonování. Do betonu se zapouští buď navařená roxorová tyč, nebo ještě stabilnější pozinkované H-profily, jejichž spodní část je také zasazena do těla betonové patky. Mezi dvě strany nadzemní části profilu lze pak velmi pevně uchytit spodní stranu dřevěné stojky. Nejčastěji nabízené H-profily jsou rovněž uzpůsobeny na sedmi- a devíticentimetrovou šířku sloupků.
U všech zmíněných profilů je při zatloukání, šroubování i zapouštění do betonu velmi důležité hlídat jejich přesné svislé i vodorovné vyrovnání a také to, aby základny pro nosné sloupky byly ve stejné výšce (horizontální rovině). Jen při dokonalém vyrovnání zajistíte stabilitu stavby a zvýšíte i její odolnost vůči větru.
Zemní vruty
Zajímavou alternativou k obvyklým kotvicím prvkům jsou zemní vruty. Nevyžadují betonáž, ale na rozdíl od zatloukacích patek se do terénu šroubují. Tím lze dosáhnout mnohem pevnější a stabilnější ukotvení, takže zemní vruty lze použít i u těžších a náročnějších staveb a obejít se přitom bez betonování.
Pro ukotvení pergoly se nejčastěji používají zemní vruty s ukončením U, na které se upevňují základové trámky. Podle výrobce se v případě použití zemních vrutů sníží náklady, ale také časová náročnost stavby. Na zavrtání čtyř vrutů je potřeba zhruba dvacet minut. Při kotvení ve svahu lze navíc využít možnosti nezavrtávat vruty v celé délce závitu.
foto: Autor a archiv firem