Kotvení v lícových cihlách

Rubrika: Cihla a jak na ní, Jak na to, Stavíme a opravujeme, Stavíme krok za krokem

Lícové cihly mají několik předností: jsou rozměrově přesné a nepotřebují dodatečnou povrchovou úpravu. Bohužel mají i jednu špatnou vlastnost. Jsou křehké a mohou snadno prasknout.

Pokud budete chtít, do již vybudované zdi, uchytit nějaký závěs nebo jinou konstrukci, můžete se dočkat nepříjemného překvapení. Lícové cihly jsou velice choulostivé a během vrtání snadno prasknou, snáší totiž špatně rázy příklepovou vrtačkou. Celkem bez problémů vyvrtáte otvory do průměru 10 mm i se zapnutým mechanickým příklepem. Ale i v tomto případě je na místě opatrnost. U větších průměrů příklep raději vypněte a použijte více lidské síly.
V případě pneumatických vrtacích kladiv na příklep zapomeňte úplně, a to i u menších průměrů. Příraz vrtací hlavy je v tomto případě několikanásobně vyšší než u mechanických příklepových vrtaček. Nejslabší kladiva dokážou vyvinout rázovou energii 4,5 joulu, což při zdvihu 1 cm odpovídá tlaku přes 40 kg na hrot vrtáku, a to opakovaně mnohokrát za sekundu. Profesionální kladiva pak dokážou vytvořit i více než dvojnásobnou energii přírazu. To je energie, kterou lícová cihla často nedokáže absorbovat a praskne.
Ale i když vyvrtáte otvor pro hmoždinku bez úhony, nemáte ještě úplně vyhráno, zvláště u vrutů většího průměru. Při dotahování vrutu vzniká v materiálu mechanické napětí, a pokud to překročí únosnou mez, dojde k rázovému přenosu energie a prasknutí cihly. Deformační zóna, která by mohla nahromaděnou energii absorbovat, je u lícové cihly téměř nulová. Zde platí, že čím blíže je namáhaná cihla okraji, nebo rohu zdi, tím vyšší je riziko destrukce.

Jak se připravit

Než likvidovat napáchané škody, je lepší krizovým situacím předcházet. Pokud tedy víte, kde bude nějaká konstrukce ke zdi fixována, můžete si úchytné body předem připravit.
Jednou z možností je příprava otvoru pro chemickou kotvu. Dostatečně velká chemická kotva dokáže napětí v materiálu absorbovat a tím zamezit jeho prasknutí. Jenže zašroubovat vrut do chemické kotvy vyžaduje poměrně velký krouticí moment, a to může být u hodně dlouhých vrutů problém. Kombinace dlouhého vrutu a chemické kotvy může skončit ukroucením vrutu.

______________________________________________________________________

Další články Speciálu Cihla a jak na ní:

Cihlové klenby

Cihly a pálené tvárnice

Co znamenají značky na cihlách?

Staré, již použité cihly

Podlahy z půdovek

Postarejte se o cihlové zdi

Oprava stájové klenby

________________________________________________________________________
Další možností je uchycení konstrukce pomocí svorníků. Jedná se o kotvení, které snese velkou míru zatížitelnosti, a proto se používá tam, kde je nutné zavěsit těžké břemeno nebo kde se předpokládá velký tah na kotvicí bod. U tohoto způsobu kotvení odpadá mechanické napětí způsobené krouticím momentem během montáže kotevního prvku, navíc je váha již zavěšeného břemene rozložena na větší plochu. Proto se tento typ uchycení hodí i na dynamicky zatěžovaná kotvení, jako jsou například vratové panty. Nevýhodou je, že kotevní prvek zasahuje i do prostoru na druhé straně zdi, což může být problém nejen mechanický, ale i estetický.

A Závitová tyč přímo zazděná během stavby zdi. Výhodou je, že se při montáži svorník neprotáčí a není potřeba více osob během montáže. Nejprve se namontuje podložka na druhé straně zdi (tady je dřevěná, ale může to být například kovový pásek) a teprve potom kotvicí konstrukce. V případě poškození závitu však není možná jednoduchá výměna svorníku.

B Závitová tyč protažená dodatečně vyvrtaným otvorem ve zdi. Jestliže vyvrtáme větší průměr otvoru, dají se při montáži doladit drobné nepřesnosti. Při vrtání do již hotové zdi však hrozí prasknutí zdiva nebo jeho vylomení. Tento způsob je i náročný na dodržení kolmosti během vrtání. Montáž těžších břemen pak většinou vyžaduje více osob.

C Závitová tyč protažená předem zazděným pouzdrem. Výhodou je snadná dodatečná výměna svorníku. Pokud se pouzdro závitové tyče umístí už během zdění, odpadá dodatečné vrtání do zdi. Vyžaduje to však precizní a přesnou práci už během zdění a dobrou rozvahu rozložení všech kotvicích prvků. Dodatečná změna polohy kotvicích prvků není možná.

Další rizika a jak jim předcházet

U širších zdí, můžete narazit na problém mít dostatečně dlouhý vrták na provrtání zdi. K tomu u menších průměrů vrtáků hrozí vylomení zdiva na druhé straně. Tomu se dá částečně předejít vyvrtáním otvoru nejprve malého průměru a následným dokončením na požadovaný průměr vrtáním z obou stran větším vrtákem. Ale i vrták malého průměru umí vylomit poměrně velkou část zdiva, zvláště v tak křehkém materiálu, jakým jsou lícové cihly. Dalším rizikem je dodržení kolmosti dlouhého vrtáku během vrtání.
Pokud dopředu znáte rozložení jednotlivých kotvicích prvků, můžete zazdít vodicí pouzdra pro svorníkové tyče již během budování zdi. Samotná montáž kotvicího bodu je pak jednoduchá a bezpečná. O co snadnější je montáž, o to důležitější je přesnost při zazdívání vodicích pouzder.
Svorníkové tyče je pochopitelně možné zazdít také přímo bez vodicích pouzder. Ale ani to není úplně bez rizika. Při zazdívání musíte být stejně přesní jako v předchozím případě a po zazdění je na místě opatrnost, aby nedošlo k poškození závitů na svorníkové tyči, protože výměna takového svorníku je mimořádně složitá.

Text, foto a kresba: Petr Živný