U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
KONEC SVĚTA v srdci Evropy
Kategorie: Návštěva | Autor:
Pro titulek jsme si vypůjčili název jednoho filmu režisérky Olgy Sommerové. Proč? Tady, na České Sibiři, se její film odehrává a tady má také chalupu.
Kdy k chalupě v tomto drsném, ale zároveň krásném, turizmem ani průmyslem dosud nezasaženém kraji, přišla? “Bylo to před třemi lety. Nepočítala jsem s tím, že si koupím chalupu, ale když jsem ji viděla, neodolala jsem. Místo mě nadchlo, věřím dokonce, že jsou tady dobré geopatogenní zóny. Jsem ve zdejším starodávném kraji šťastná. Člověku se skoro zdá divné, že něco takového v dnešním civilizovaném jednadvacátém století ještě existuje. Říkám si, že jsem dítko Štěstěny, že tu můžu být.”
Život šitý na míru
“Několikrát mě napadlo, že bych tady chtěla žít trvale. Je mi už přes padesát, a to člověk zatouží přiblížit se přírodě. Když je mladý, v Praze narozený, tak s tím jen koketuje, ale když je starší, zjišťuje, že je za ta léta městem už tak zajedovatělej, že potřebuje být blíž přírodě, tedy něčemu přirozenému. Za celý svůj pražský intelektuální život jsem se umění jakožto výtvoru člověka nasytila dost, tak si teď s chutí užívám přírodu, výtvor boží. Musela jsem městským životem projít, abych v druhé půli svého bytí zjistila, že život na venkově je šitý na míru člověka. Ještě než jsem koupila chalupu, měla jsem plán natočit v sousedním kraji, na Sedlčansku, film. A pak jsem začala jezdit sem a poznávala se s místními lidmi. Nakonec jsem film přenesla sem, na Českou Sibiř. Jmenuje se Konec světa v srdci Evropy a točila jsem ho skoro dva roky. Během té doby jsem navazovala vztahy s místními lidmi, což mě těšilo a těší dodnes.”
Žádné velké přestavby
Když Olga Sommerová chalupu koupila, byl dům úplně prázdný, nemuselo se nic vyklízet. Bylo ale třeba udělat novou elektriku, omítky, podlahy, zavést vodu. “A musela jsem mít koupelnu a záchod, protože to je základ existence,” prozrazuje své požadavky na bydlení majitelka. Dům je kamenný, byl sice trochu vlhký, ale střecha byla naštěstí v pořádku. Chalupa má jen dvě místnosti, což je prý tak akorát, takže nebylo mnoho práce. “Z části stáje jsme udělali koupelnu. Chtěla jsem, aby to šlo všechno rychle, protože mi už není třicet. Tak jsem přestavby hnala pod tlakem. Hlavní práce dělali řemeslníci, něco jsme zvládli sami. Chtěla jsem, aby chalupa zůstala venkovská, proto jsem ji celou zařizovala věcmi nakoupenými v bazarech, na blešácích, v antikvách – a bylo to šup šup.”
Pobyt na venkově by měl být rozjímáním
Jezdí sem o víkendech a v létě je tady pořád. Dá se sem jezdit i v zimě, protože v hlavní místnosti, která má 27 m2 a ve které je všechno – kuchyň, jídelna, ložnice i pracovna – jsou teplovzdušná kamna ,bullerjan’, která ji rychle vytopí. Na zimu se ale musí vypustit voda z domu, takže se pro ni chodí k pumpě. “Koupila jsem si taky, poprvé v životě, zimní pneumatiky – když chci jezdit na Českou Sibiř,” svěřuje se režisérka. Jezdí na chalupu odpočívat, nebo tu taky pracuje? “Odpočívat chci, ale moc to neumím, takže pracuju – mám tady počítač a píšu. Co se týká péče o stavení a zahradu – nechci jim otročit, protože život je krátký a už mi moc nezbývá. Když má člověk dvě domácnosti, jednu pražskou a jednu venkovskou, nedělal by potom nic jiného, než jen uklízel. Nechci to tady mít napucovaný, každý čtvereční metr upravený. Ale samozřejmě nějaká práce je pořád, stačí jenom sekat trávník a přece jen mít pár kytek. A taky musí být nějaké koření a petržel, salát a kopr – ale tím moje zahradničení končí.” Takže klid? Paní Olga se směje: “Ale ne, pořád pracuju a s někým komunikuju, vůbec to neznamená, že se zavřu před světem. Tady pořád cirkulujou vesnický děti, psi, kočky, sousedi.” A co Vánoce na chalupě? “Vánoce trávím v Praze, je to pohodlnější. Na venkově mě baví hlavně letní sezona, cítím se svobodná, protože když pak nastanou listopadové plískanice, je člověku ouzko. To pak zapomenu na nějaké návraty k přírodě, i když vím, že zima je krásná – tady bývá všude plno sněhu. Já se radši schoulím do teplého pražského činžáku,” konstatuje pragmaticky Olga Sommerová.
Výlet do minulosti a budoucnosti
Vesnice byla založena ve 14. století panem Čečkem, proto se jmenuje Čečkov. Chalupa stojí na jejím konci, téměř na poli, a je tu proto pěkná zemina, což majitelku těší. Stavení je z roku 1929 a není naštěstí zničené žádnými přestavbami. Tady bydlela, ještě s rodiči, paní Kolmanová, která teď žije v domě naproti. “Jednou jsem ji pozvala a ona mi říkala, kde co měli a jak tu žili.” A plány do budoucna? “Konkrétní plány nemám. Ale kdybych tu chtěla žít trvale, využila bych velkou půdu. Zatím mi vyhovuje, že to jede na malej plyn. Například topím jen dřevem, které mi přiveze kamarád dřevorubec. Těší mě, že můžu žít skromně – považuju tento způsob za nejlepší životní cestu,” uzavírá naše povídání režisérka Olga Sommerová. Petr Zhoř a Iva Tvrzová
Foto 1 – Chalupa si zachovává venkovský ráz
Foto 2 – Detail ze vstupní síně – citlivá ruka režisérky je patrná na každém kroku
Foto 3 – Prostorná vstupní síň nabízí úložné prostory, pohodlnou lavici i oku milé drobnosti
Foto 4 – Bílou fasádu oživují azurově modré nátěry dveří a oken. Na zápraží je příjemné posezení
Foto 5 – ,Jídelna’ a ,ložnice’ v jedné části velkého pokoje
Foto 6 – S venkovským oknem ladí vyšívaná záclona
Foto 7 – V dalším rohu velké místnosti je umístěna kuchyň. Nechybí nic pro snadnou přípravu pokrmů
Foto 8 – Olga Sommerová při práci
Foto 9 – Pohled na dům a zděný dřevník
Foto 10 – V letní zahradě v klidu přírody se dá odpočívat
