U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Kolik stojí kůň
Kategorie: Hospodaření | Autor: Marie Rubešová
Kdo má rád venkov, kdo víkend neprosedí, ale vyrazí také na výlet v okolí chaty nebo chalupy, nemá jistě daleko ani ke zvířatům. Kůň patří k nejkrásnějším.
Chcete-li si koně pořídit „domů“, počítejte s tím, že nebude domácím mazlíčkem. Nelze ho přecpávat dobrotami, ale je třeba se o něj starat podle „koňských“ pravidel. Pak se může stát naší radostí a dokonce naplněním života.
Co s ním budeme dělat?
To je otázka, kterou bychom si měli položit úplně na začátku. Od toho se totiž odvíjí celý další postup. V první řadě to, na koho se při koupi obrátit. Do tak důležité a dokonce nebezpečné akce, jakou je nákup koně, bychom se neměli pouštět sami. Nebojte se, nepůjde o život ani o zdraví, ale můžete naletět obchodníkům, kteří koníčka vychválí, nechají si dobře zaplatit – a vy budete teprve po čase s rozčarováním objevovat, co všechno vám o něm neřekli.
Směrů využití koně, které by mohly chataře a chalupáře zajímat, je několik. Buď na něm chceme jezdit po okolních pláních a sami koníčka ustájit a starat se o něj, nebo ho využívat podobně, ale umístit ho v nějaké blízké stáji za úplatu. Ve druhém případě samozřejmě záleží také na tom, zda půjde o sport pouze rekreační, nebo hodláme v rodině vychovat jezdce – šampiona.
A jak se najde vhodný poradce? Stačí sledovat dění v okolí. V každé lokalitě, která nabízí dostatek píce, je bezpochyby nějaká stáj a organizují se různé závody či přehlídky. Právě tam je možné pohovořit s některým z organizátorů a získat potřebné informace. Jistější ovšem je obrátit se na Svaz chovatelů českého teplokrevníka, který má v každém kraji inspektora, popřípadě na příslušné oddělení některého hřebčince či stanice produkující speciální plemena. Nabídky se objevují také například v časopise Jezdectví. I v tom případě by měl mít kupec s sebou poradce.
K této problematice ještě připomínku opravdového znalce chovu koní, bývalého ředitele Zemského hřebčince v Písku ing. Josefa Šilhy: „Není moudré myslet si, že stačí koně koupit a sednout si na něj. Jde také o znalost jeho potřeb, zvyků a zlozvyků a o bezpečnost při jízdě i ve stáji. Vyplatí se nejdřív se naučit jezdit, poznat, jak se s koněm zachází – a pak teprve přikročit ke koupi.“
Kůň není levným koníčkem
Podle směru využití koně se pohybuje také jeho cena. Půlroční hříbě českého teplokrevníka přijde zhruba na 10 – 15 tisíc korun. K ježdění jen tak pro radost však je lepší klidný starší kůň, třeba i po zranění (při chovu mu třeba soused šlápne na nohu a je vyřazen z tréninku). Takového lze koupit už za 20 tisíc Kč. Běžně se ceny koní se základním výcvikem pohybují podle kvality rodičů a stáří od 25 do 90 tisíc korun. V další kategorii, tedy u těch, kteří mají předpoklady závodit, už cena stoupá k 90 až 150 tisícům korun. A za špičkového sportovního koně musí chovatel zaplatit 500 tisíc i víc.
Ať už se chystáme jezdit jen rekreačně, nebo počítáme s tím, že někdo z rodiny bude závodit, měli bychom do nutných nákladů připočítat i sedlo (min. 5 tis. Kč), uzdu s udidlem (3 tis. Kč), ohlávku a vodítko (1 tis. Kč). Závodní koníček by měl mít kamaše a bandáže, které chrání nohy koně před poraněním a jsou oporou a ochranou šlach (1500 Kč). Pořiďte mu také pokrývku jako ochranu před zimou (má se však použít, jen když se kůň vysloveně třese zimou) a před deštěm (nesmí být vlhká, nebo přijít na mokrou srst). Ta stojí 2 tisíce korun.
Seno a stáj
Pokud majitel neinvestuje do výstavby nebo úpravy vlastní stáje (měla by být suchá a dobře větratelná), musí počítat se 3 – 4 tis. Kč na ustájení, krmení a základní péči (ve stáji jezdeckého oddílu a při pomoci s přípravou sena postačí i 2 tis.). Výcvik a trénink na slušné úrovni přijde na dalších 160 – 180 Kč denně, dohromady tedy 8 – 9 tisíc korun za měsíc. A pokud potřebujete svého koníčka někam přepravit (bude jistě stačit menší vozík pro dva koně), zaplatíte za cestu i s řidičem 16 – 20 Kč za kilometr (podle ceny benzinu či nafty).
Uvedenými čísly samozřejmě nechceme nadšence odradit. Proto jsme se také zeptali majitele dvou koníků, které ustájil doma ve staré maštali, co takový chov obnáší. „Pro koně je nejdůležitější seno, optimálně dlouhé luční. Potřebují je pro správné fungování trávicího ústrojí – a také proto, že žvýkáním stráví spoustu času a nenudí se. Jeden kůň sežere za rok asi 35 metráků sena (100 kg stojí zhruba 150 Kč. Záleží samozřejmě i na tom, kolik má pastvy. Jádra sežere kůň, který neběhá, asi 3 metráky ročně. Zvíře v tréninku samozřejmě několikrát víc. Nejlepší je oves nebo ječmen, které zaručují dostatek vlákniny. Za metrák platíme kolem 250 korun. Samozřejmě musí kůň denně dostat taky 5 – 8 litrů čisté čerstvé vody.
Okování stojí do tisícovky a zase podle toho, kolik kůň běhá, se kove jednou až dvakrát do měsíce. Odčervení stojí 300 Kč a podniká se jednou dvakrát ročně. Zhruba na tisícovku přijdou vitaminy. A v případě potřeby zaplatíme další peníze u veterináře. Za péči nic nepočítám, protože se o koně staráme sami, tak do těch našich dvou ročně investuju zhruba 22 tisíc korun.“
Pozor na zlozvyky
A nakonec pár slov o zlozvycích, které by nás měly zajímat nejen při koupi koně, ale také jako chovatele. Pokud totiž koníčkovi nedopřejeme dostatek pohybu a další náležitosti, můžeme u něj sami některé zlozvyky vychovat, a tím narušit jeho celkovou spokojenost i zdravotní stav.
Mezi zlozvyky, nebo přesněji stereotypní chování, patří tzv. klkání. To se kůň zavěsí zuby za nějaký předmět, otevře tlamu i hrdlo a vydá podivný zvuk. Z nedostatku rozumné činnosti může i začít kousat. Při dostatku pastvy, sena, pohybu a společnosti se to však nestává. Dalším typem stereotypního chování je pravidelné přešlapování na předních nohách, obvykle na jednom místě (říká se tomu hodinaření nebo tkalcování), při němž si kůň může způsobit poranění karpů, tj. předních kolen, nebo chození dokola v boxu (takovým koňům se lidově říká hvězdáři).
Pokud se koně nudí a chtějí na sebe upozornit, může se u nich vyvinout další zlozvyk a to je kopání zadní nohou proti zdi nebo hrazení boxu (zvuk se jim líbí, a tak činnost stále opakují). Mohou dokonce sami sebe zraňovat (koušou a štípou se zejména do slabiny). Někteří chovatelé tyto zlozvyky pokládají za defekt koňské osobnosti, etologové však soudí, že jde o následek problematického prostředí. Pokud tedy nemůžeme zaručit koni výběh, kvalitní krmení (bylo zjištěno, že výskyt zlozvyků se výrazně zvýšil u koní, kteří dostávali méně než 6,8 kg píce denně) a společnost (samotný kůň ve stáji není šťastný), dejme raději svého koníčka do stáje, kde se mu toho dostane.
Asociace svazu chovatelů koní ČR
www.aschk.cz
Svaz chovatelů českého teplokrevníka
www.schct.cz nebo www.equichannel.cz
Českomoravská společnost chovatelů
www.cmsch.cz
Jezdecké oddíly a kluby
katalog.seznam.cz
Popisy k obrázkům
Nad vrátky boxů bývají jen mřížky, aby na sebe koně mohli vidět
Fríský kůň bývá chloubou chovatelů
Chovatelka Naďa Tupá se svými miláčky
Autor fotografií: FOTO MARTN MAŠÍN
