Kolem Zemské brány
Dnešní putování za lidovou architekturou nás zavede do oblasti na samé hranici České republiky a Polska, do východní části Orlických hor.
Horská chalupa č. e. 100 malebně položená na prudkém svahu má již mladší vaznicový krov a sedlovou střechu s bedněným „půlštokem“
V minulosti byla hranice zemí Koruny české trochu posunutá: bývalé Kladské hrabství za Orlickými horami bylo až do roku 1742 jedním z historických krajů Čech. Oblast Kladska, „vykousnutá“ z naší severní hranice, připadla Polsku až v roce 1945, územní spor se ale vedl ještě dvě desetiletí.
Hraniční řeka Divoká Orlice na svém horním toku protéká mělkou kotlinou Orlického Záhoří již za hlavním hřebenem Orlických hor, avšak směrem k jihovýchodu klesá do stále hlubšího údolí, z něhož se na obě strany – českou i polskou – odvíjejí kolmá údolíčka s jednotlivými vesnicemi. Pod Bartošovicemi se říčka ostře zalomí k jihozápadu, opustí státní hranici a po cestě malebnou kamennou soutěskou tzv. Zemské brány zamíří směrem do vnitrozemí.
Osídlení v povodí horního toku Divoké Orlice bylo vždy nepočetné a tento stav prohloubil ještě zánik (nebo zdecimování) některých sídel na obou stranách hranice. Zdejší vesnice vznikaly v době vrcholného až pozdního středověku. Osadníky sem přivádělo nejenom chudé zemědělství, ale i rozvíjející se sklářství. Původní obyvatelstvo mluvilo německy, jak dokládají nejstarší názvy vesnic.
Dům č. e. 18 v Bartošovicích se šindelovým štítem
Pro německou kolonizaci horských oblastí jsou typické půdorysy sídel, které patří mezi tzv. údolní lánové vesnice. Mezi ně náleží např. Neratov (původně Bärenwald) nebo Bartošovice (Batzdorf). Další sídla pak vznikala ještě v raném novověku. Od druhé poloviny 16. století byla dřevaři a skláři osídlena oblast dnešního Orlického Záhoří, původně samostatné osady Bedřichovka, Černá Voda, Jadrná, Kunštát, Trčkov a Zelenka.
Přes nepříznivý poválečný osud, na němž se podepsal nejen odsun zdejších obyvatel, ale i územní spory a dočasné uzavření hranice s Polskem, se v celé oblasti na horním toku Divoké Orlice dochovala řada pozoruhodných památek lidové architektury. Hlavní zásluhu na jejich přežití mají chalupáři. Díky nim se řada staveb i vesnic dochovala v autentické tradiční podobě.
Bílé chalupy
Lidová architektura Orlických hor patří do velké oblasti tzv. východosudetského domu, pokrývající rozsáhlé území na východ od Krkonoš až po Hrubý a Nízký Jeseník. Domy chlévního typu mají nízké roubené světnice se stěnovými kleštinami, tradičně nabílené nebo obložené prkny. Je zajímavé, že v Orlických horách se tradice bílení domů vápnem mezi chalupáři udržela a dosud zde nepřevládla vlna “hnědobíle pruhovaných” roubenek. Na malebnosti chalup i celých vesnic to je znát.
Dům č. e. 81 v Jadrné (dnes součást Orlického Záhoří) s obedněnými stěnami
Zadní části domů bývají většinou již zděné, vesměs s jednoduchými kamennými portálky a někdy i ostěními oken, také často nabílené. Zvlášť typické jsou ale zejména mimořádně vysoké a strmé střechy s charakteristickým zalomením vysoko nasazených námětků. Mladší domy mívají již běžné vaznicové krovy. Štíty (někdy s valbičkou ve vrcholku) bývají prostě bedněné, často jsou ale také obkládané štípaným šindelem. Nad okny ve štítu bývá malá stříška. Také štíty mohly být původně nabílené.
Malebné vesnice
Kam se za lidovou architekturou okolo Divoké Orlice vypravit? Památkovou rezervaci či zónu zde nenajdeme ani jedinou, přesto si většina vesnic uchovala tradiční malebný vzhled. Asi nejvíce roubených domů najdeme v Bartošovicích. Velmi pěkný je také Neratov, známý především díky svému baroknímu poutnímu kostelu, jehož zřícenina byla nedávno moderně zastřešena. Hezké domy najdeme i v Nové Vsi u Neratova. Orlické Záhoří bylo již více poznamenáno novodobým vývojem, avšak i zde se dochovalo mnoho pěkných staveb (zejména v místní části Jadrná).
Typický dům východní části Orlických hor představuje chalupa č. e. 37 v Bartošovicích. Nabílené roubené stěny jsou zpevněny stěnovými kleštinami
A na závěr několik rad případným investorům. Pokud se tady rozhodnou pro novou roubenku, pak by měli dodržovat charakteristickou siluetu vysoké, zalomené střechy. Neškodí dřevěnou stavbu nabílit. Hlavně je ale nutné apelovat na udržování tradiční podoby dochovaných staveb, třeba právě natíráním stěn vápnem!
TEXT A FOTO : ING. ARCH. JAN PEŠTA
Kolem Zemské brány
Kolem Zemské brány
