U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Kola bryček už tu nehrčí
Kategorie: Návštěva | Autor: Iva Tvrzová, FOTO ANTONÍN VODÁK
V rodném listě má tenhle dům, zasazený v kopcovité krajině Berounska, napsán letopočet 1895. V 80. letech 20. století se zdálo, že už má svá lepší léta definitivně za sebou. Nezaujatý pozorovatel by jej ohodnotil slovy “rozpadající se barabizna zarostlá bodláčím”. Ale díky manželům Daně a Petrovi to už naštěstí není pravda.
Dejme úvodem slovo paní Daně: “Manžel i já jsme Pražáci. Prázdniny na venkově u babiček jsme sice oba zažili, ale jako mladí jsme dávali přednost Praze. Výstavy, divadla, kina, večírky – to všechno nás přitahovalo daleko víc než venkov. Chatařskou vášeň jsme nechápali. Touha po vlastní chalupě a zahradě přišla až někdy po třicítce. Začali jsme s chutí přijímat pozvání kamarádů-chalupářů a někdy v roce 1986 jsme začali shánět vlastní rekreační stavení. Zpočátku nás lákala hlavně Vysočina. Během dvou let jsme viděli spoustu objektů, ale stále ne a ne najít to pravé: někde bylo vlhko, jinde nehezké okolí, někdy prodávající čekal, až zemře babička či dědeček, jednou nás někdo na poslední chvíli přeplatil. Zkušení přátelé nám říkali, ať při výběru nedáme na stav domu, hlavně aby bylo krásné okolí. Přesně tak to nakonec dopadlo.”
Jak přijít k hospodě
“K téhle chalupě, kde jsme zapustili kořeny tak, že ji považujeme za svůj skutečný domov, jsme přišli náhodou. Jedna kolegyně se zmínila, že se chce zbavit chalupy. Domluvily jsme se a s manželem jsme se tam jeli nezávazně podívat. Bylo to v říjnu, mrholilo. Výhled do krajiny, po němž jsme toužili, kvůli mlze veškerý žádný. U rybníka stálo polorozpadlé stavení s oprýskaným nápisem Prodej lahvového piva, rozpadající se střechou a pořádnou trhlinou ve zdi. Kolem zahrada zarostlá dvoumetrovými bodláky, plot tak zničený, že jsme nepoznali, kam až pozemek sahá. Vypadalo to strašně. Nevím, co nás tam tak chytlo – snad ten rybník, poloha domu, stojícího téměř osamoceně uprostřed krásné krajiny, kterou jsme ovšem tehdy jen tušili, ozdoby na oprýskané omítce, připomínající styl venkovského klasicismu. Příští týden jsme tam jeli znovu, už s klíči na podrobnější prohlídku. Tentokrát byl krásný podzimní den a my viděli blízký les, údolí, kolem kopce s loukami, kde se budeme procházet se psem… V domě nás zaujaly velké prostory – dříve to totiž byla hospoda! Rozhodli jsme se velmi rychle a začátkem následujícího roku jsme se stali majiteli téhle ,barabizny’.”
Nejen šikovné ruce, ale i dobré nápady
A nastalo období záchrany a první fáze úprav. “Shodli jsme se na tom, že nechceme žádný okázalý přepych ani takzvaný chalupářský styl. To by se do téhle bývalé hospody nehodilo,” pokračuje paní Dana. “Můj muž je nesmírně šikovný, všechno umí a na co sáhne, to se mu daří,” chválí manžela, “spoustu věcí tu vymyslel a dělal sám.” Nejdřív se chalupa musela stáhnout kovovými táhly, aby zdivo dál nepraskalo. Dům totiž stojí zčásti na skále a zčásti na jílovém podkladu. “Škoda že ho tehdy nepostavili o pár metrů dál, aby byl celý na skále, to bychom měli po starostech,” poznamenává pan Petr. Udělat se také musela nová střecha. Původně tu byla dvojitá bobrovka na laťování. Majitel se rozhodl pro kanadský šindel, ovšem konstrukci vyřešil zajímavě – střecha je dvojitá, odvětrávaná. Zevnitř je na samostatném hliníkovém skeletu připevněn sádrokarton, nad ním je paronepropustná fólie, 14 cm silná tepelná izolace (Izover), paropropustná fólie, pak pěticentimetrová mezera a teprve potom střecha. V létě tu je příjemný chládek, v zimě teplo. Mimochodem – víte, jak se pozná kvalitní izolovaná střecha? Že na ní v zimě zůstává sníh a netaje. Ačkoliv dům stojí blízko rybníka, s vlhkostí tu problémy nebyly. Původní stavitelé totiž použili důmyslný ,fígl’ – ve sklepě jsou v protilehlých stěnách nad zemí vyzděná ,okénka’, mezi nimi je v podlaze žlábek. Voda, která se horním otvorem vsákne do sklepa, proteče žlábkem a druhým otvorem odteče ven.
Život v lokále
Původní výletní restaurace měla dispozici ve tvaru L. Za první republiky tu bývalo hodně živo – hospoda byla totiž známá tím, že se tu hrály karty. A tak sedláci, kteří chtěli být při holdování své vášni z bezpečného dosahu svých manželek, se sem sjížděli z širokého okolí. Bryčky tu prý stávaly kolem celého rybníka. Při úpravách podkroví dnešní majitelé dokonce objevili za trámem úpis na jednu jalovici! Později nevyužívaná hospoda chátrala a jeden z předchozích majitelů dal část zbourat. Zůstal tedy jen obytný dům s lokálem. Jeho dispozici nemuseli současní chalupáři měnit. Byla tu veliká místnost zhruba o 36 m2 – bývalý lokál (jak mu říkají i dnes), přes chodbu pak původní kuchyně, ze které už předchozí chalupáři zřídili koupelnu s WC, a ložnice. V lokále teď vznikla hlavní místnost s velkou kuchyní, rozkládacím jídelním stolem až pro 15 lidí, s krbovými kamny a s odpočinkovou částí. Tady se odehrává veškerý společenský život. “Chtěla jsem pořádnou kuchyni, protože ráda vařím a tady se můžu opravdu realizovat,” říká paní Dana. “Klasická linka by se sem nehodila, neladila by s ostatním nábytkem – starou kredencí a dalšími kousky, které jsme zdědili po babičce. Líbila se mi kuchyň ve francouzském venkovském stylu – zděná, obložená kachlíky. Otevřené úložné prostory jsme doplnili drátěnými zásuvkami a vozíky. Mám tu hodně místa, přitom je všechno po ruce. Je to estetické i praktické,” pochvaluje si paní domu dílo, které provedl její manžel s řemeslníkem-obkladačem. “Využili jsme tak aspoň cihly, které nám zbyly po předchozích opravách,” doplňuje pan Petr. Stejně prakticky dokázal vyřešit problém s prohýbajícím se stropem ve velké místnosti. Přes celou šířku ho podložil příčným trámem a dalším ho podepřel. Oba trámy mají správnou patinu, jsou ze starého barokního statku, kde se jich majitel při rekonstrukci jako nepotřebných zbavil.
Vzhůru do podkroví
V 90. letech se majitelé domu pustili do další etapy úprav. Donutily je k tomu okolnosti
– náš hostitel totiž přišel o svůj pražský ateliér. Rozhodli se proto zrekonstruovat podkroví chalupy a pracovní zázemí si vytvořit tady. Protože jsou oba ,na volné noze’ a rekreační objekt není od jejich pražského bydliště daleko, mohou tu pobývat a pracovat i přes týden. Na osmdesáti metrech čtverečních tak vznikla nová ložnice a dvě pracovny, jen náznakově od sebe oddělené nábytkem. (V původní přízemní ložnici je dnes pokoj pro hosty a dílna.) Než ale tenhle velký příjemný prostor vznikl, dalo to dost vymýšlení a ještě víc práce. Nejdříve bylo potřeba vyřešit schodiště; to původní bylo velmi příkré, s přístupem z venku. “Dostali jsme tip na starého mistra tesařského, pana Jankovského. Ten nám navrhl i vyrobil naprosto dokonalé schodiště, vedoucí do podkroví z centrální místnosti. Má příjemnou křivku, dvakrát zalomenou, je k němu snadný přístup a v přízemí vytváří přirozený předěl mezi kuchyňskou a odpočinkovou částí,” vysvětluje náš chalupář a jeho paní dodává: “A naši přátelé, když se u nás sejdou ve větším počtu, na něm rádi posedávají,” což hned dokládá fotografiemi. Schodiště je z borovicového dřeva a hlavně kvůli pejskovi dostalo na každý schod nášlapné ,koberečky’. Když bylo podkroví vyklizeno a odkryta podlaha, objevily se částečně ztrouchnivělé trámy. Neměla je naštěstí na svědomí dřevomorka, ale ,jen’ tesařík. Po důkladném očištění a impregnaci mohly trámy sloužit dál. Aby se na ně dala položit rovná podlaha, uplatnil pan Petr další chytrý nápad: ,ohlodané’ trámy z boků i shora obložil 3 cm silnými dřevo-třískovými deskami. Vzniklo tak jakési bednění, které vyrovnalo i výškové rozdíly starých trámů. Na to už se mohly položit desky z dřevotřísky a laminátová plovoucí podlaha. Podobné to bylo se stropem. Střešní konstrukce byla zpevněna kleštinami z dvojic fošen. Také fošny byly obloženy prkny, vytvořily tak dojem stropních trámů. Protože ale prkna nebyla dostatečně dlouhá (a delší by byla podstatně dražší), byly konce fošen obloženy kratšími prkny. Vznikl tak zajímavý a plasticky působící prvek interiéru. Střešní okna nebylo třeba dělat – ta tu již byla od rekonstrukce střechy. Předvídaví majitelé už tehdy uvažovali dopředu. Podkroví je vybaveno částečně novým nábytkem, částečně truhlářem vyrobeným na míru. “Tady trávíme při práci hodně času. Okny při tom vidíme do údolí a na louky, kde se občas pasou srny.”
Jedna kamna stačí
V každém domě je důležité vyřešit vodu, odpad a vytápění. Kvalitní voda je do domu zavedena ze studánky, pro odpad byl zbudován septik. S topením to bylo složitější, ale šikovný chalupář i tohle vyřešil geniálně. V prostorném domě byl jediný komín – mezi původní kuchyní a ložnicí (dnes koupelnou a pokojem pro hosty). V lokále kamna byla (dokonce krásná secesní), ale kouřovod vedl skrz zeď a přes celou vedlejší místnost teprve do komína. Majitelé toto řešení zachovali. Dům navíc vybavili v 90. letech přímotopy, ale pak zjistili, že pro běžné vytápění nejsou ideální. Dnes je používají především na temperování domu, když tu nejsou. Špatně hřející secesní kamna z lokálu se nynější obyvatelé rozhodli vyměnit za krbová, která by vytápěla celý dům, včetně podkroví. A je tu další z mnoha chytrých realizací našeho hostitele. “Krbová kamna stojí na vyzděném výstupku, do kterého je přístup vzduchu ze sklepa. Kamna jsme obložili kachlemi, odvod kouře je veden vrchem, kus pod stropem jde kouřovod skrz zeď a vedlejší koupelnu, kterou tak vytápí, do komína.” To ale není vše. Kouřovod je nad kamny obložen až ke stropu sádrokartonem (zevnitř je ještě hliníkový plech a mezi nimi čedičová vata). Připomíná tak klasický krb. V sádrokartonu jsou dvě mřížky, kterými přichází do místnosti vzduch ohřátý kouřovodem. Přímo nad obloženým kouřovodem je ve stropě otvor, překrytý v podlaze podkroví mřížkou. Když není shora zakrytá, stoupá jí do horního podlaží teplý vzduch a tak je velmi jednoduše zajištěno jeho vytápění. Věřte nevěřte, ale za jednu hodinu tu už naměříte teplotu 22 °C. Kvůli bezpečnosti je průchod stropem ještě obložen kovovými pláty. Dostatečnou cirkulaci vzduchu zajišťuje schodiště. Pokud je ale potřeba, spodní a horní podlaží lze oddělit (třeba když se vaří) – jednoduše se sklopí část proskleného zábradlí. Ovládá se snadno, je zavěšeno na lanku. Při sklopeném zábradlí varuje pověšená rolnička zapomnětlivce nebo nezasvěceného hosta, aby při stoupání po schodech nenarazil hlavou do skla.
Plány do budoucna
V plánu je ještě nová koupelna (původní, se sprchovým koutem, zatím slouží dobře, ale prostornou místnost s oknem čeká proměna), nevyužitý je zatím sklípek na zahradě, proto se i tady dají čekat nějaké změny. A na závěr naší návštěvy zavítáme na zahradu. Je poměrně rozlehlá, má kolem 1000 m2, užije se tu proto sekačka. Obavy majitelů při první obhlídce, jestli je pozemek dostatečně velký, byly zbytečné. Zahrada slouží především odpočinku. Záhony se zeleninou tu nenajdete, jen nějaké květiny. Zato u poměrně nového zahradního grilu je příjemné posezení, navíc s krásným výhledem do krajiny. “Tohle místo se pro nás stalo skutečným domovem,” uzavírá naše povídání hostitelka.
FOTO 1 – Dnes už by nikdo nepoznal, že tu kdysi bývala výletní restaurace
FOTO 2 – Centrální obytnou místnost, bývalý lokál, dnes spojuje s podkrovím nové schodiště.
FOTO 3 – Poloha domu blízko rybníka chalupářům učarovala hned na “druhý pohled”
FOTO 4 – Schodiště člení přízemí na část kuchyňskou a odpočinkovou. Trám a sloup podpírající strop tu původně nebyly.
FOTO 5 – Rozlehlé podkroví je jen náznakově rozděleno nábytkem na jednotlivé zóny – vzadu je ložnice, před komínovým sloupem uprostřed příjemné sezení, v popředí vpravo pracovna paní Dany. Dobře je vidět ,nastavené’ obložení kleštin na stropě
FOTO 6 – Útulná ložnice je zařízena novým i starším nábytkem
FOTO 7 – Zděná kuchyně dobře ladí se zděděným nábytkem; vlevo krbová kamna, která vytápějí celý dům
FOTO 8 – Část proskleného zábradlí v podkroví se dá sklopit a oddělit tak přízemí. V pozadí mužova pracovna
