Kočka na chalupě
Jaro je tady a s ním i pravidelné cesty na chalupu. Pokud se chystáte brát s sebou i svoji městskou kočku, je vhodné ji na cestování připravovat
Potíže mohou nastat už při přesunu na chalupu, protože kočky snášejí cestování o dost hůře než psi. Proto je před plánovanou cestou raději ani nekrmíme, ani nenapájíme, a pokud ano, tak jen lehkým drůbežím masem. Kočky nesmějí být ve vozidle přepravované volně, ale jen v transportce.
Trénink zvířete
Každé zvíře na cestování reaguje individuálně, reakcemi na cestu se liší i kočičky z jednoho vrhu. Zatímco jedna bez problémů celou cestu prospí, druhá nepřetržitě mňouká a běduje. Pokud máme zkušenost, že ani zakrytá přepravka neutlumí ve zvířeti strach a následné žaludeční či střevní obtíže, poradíme se s veterinářem. Ten může zvířeti na cestu předepsat sedativum, mohou to být i homeopatika, existují léky i na kinetózu (cestovní nevolnost).
Mnohá zvířata je však špatně snášejí, zvrací a jsou ještě dlouho po jejich užití omámená. Někteří veterináři proto doporučují zvíře zklidnit Bachovou květovou terapií, která je jednou z metod alternativní medicíny. Pokud kočička nebude léky snášet a každou cestu s ní protrpíte, nevzdávejte to: časem nejspíš zjistí, že je jí na chalupě dobře a zklidní se.
Nejlepší je však cestovním potížím předcházet a zvíře na změny místa zvykat odmalička. Zkušení chovatelé radí nejprve kočku zvyknout na kratší pobyt v přenosce umístěné v garáži a posléze i v uzavřeném autě, pak ji berte na kratší výlety.
Výbava na cestu
„Zvířeti je třeba v autě zajistit přiměřenou teplotu, výměnu vzduchu a dostatek tekutin,“ vypočítává MVDr. M. Riedlová z veterinární ordinace v Praze 6.
Kočku přepravujeme v přepravce, na menší vzdálenosti v transportním sáčku či v kšírkách a na vodítku. Přepravka musí být pevná, nejlépe omyvatelná, pro kočku bezpečná, spolehlivě uzavíratelná a větrající. A podle nového silničního zákona musí být také zajištěná proti pohybu.
„Pozor na umístění přepravky: nesmí stát v průvanu ani na slunci. V zimě je třeba vzít zřetel na to, že menší prostor omezuje kočku v pohybu a ta může prochladnout. Proto je vhodné dát kočce do transportky teplou deku, případně ji celou zakrýt přikrývkou nebo povlakem. Při opravdu dlouhých cestách je vhodné do přepravky umístit i kálecí misku.“
Přepravku před cestou vybavíme vyměnitelnou podložkou, další si raději připravíme do zásoby. Pokud to jde, umožníme kočce během cesty alespoň krátké protažení: buď uvnitř stojícího uzavřeného auta, nebo na postroji i mimo vůz.“
Voliéra pro kočku
Nejbezpečnějším způsobem, jak kočka může být venku, je vybudování klecového výběhu na způsob voliéry. Voliéru stavte tak, aby sousedila s domem a kočka do ní mohla vcházet dveřmi nebo pootevřeným oknem. V kleci postavené mimo dům vytvořte místo, kam se zvíře bude moci schovat při nepřízni počasí. Voliéru v žádném případě nepoužívejte jako trvalé obydlí zvířete, mohl by se tak narušit vzájemný vztah.
„I bázlivý domácí mazlíček, který žije v městském bytě, si na chalupě zvykne. Nemůžete ji však vypustit hned,“ varuje veterinářka. Na nové prostředí by si kočka měla zvykat pomalu a postupně.
„Mladší zvířata se adaptují lépe nežli ta, která už mají svůj věk a ustálené zvyky. Nezáleží při tom ani tak na plemeni jako spíš na povaze konkrétní kočky – zda je flegmatičtější anebo živější.“ Pokud se rozhodnete kočku domácí na chalupě pouštět ven, mějte také na paměti, že toto rozhodnutí děláte na delší dobu. Když už okusí venkovní prostředí, bude se procházek dožadovat a jejich odepření by mohla považovat za trest. Kočka poznává svět
Základem bezpečného objevování přírody je, aby zvíře bylo zvyklé na obojek. Jeho výhodou je i to, že na něj lze upevnit schránku s telefonním číslem pro případ, že by se zvíře zaběhlo. Někteří chovatelé zavěšují na obojek ještě drobnou rolničku, která prozradí, kde se kočka v terénu právě pohybuje.
Některou kočku lze naučit chodit na vodítku (a v postroji) tak dobře jako psa, ale musíme ji na to navykat odmala. I tak většinou nebudete kočku vodit vy, ale ona vás. Však jste na procházce hlavně od toho, abyste zasáhli, když potkáte zvědavého psa, případně abyste vymotali vodítko z křoví.
Dobře konstruovaný kočičí obojek musí mít pružnou část, která se dá poměrně snadno přetrhnout, aby si zvíře neublížilo v situaci, že se obojek o něco zachytí a kočka uvízne.
Existují samonavíjecí, zhruba pětimetrová kočičí vodítka, která lze na obojek připnout. Mnohem vhodnější je však zakoupit kočičí postroj, z něhož se zvíře nevyvlékne.
Před první kočičí vycházkou obejděte okolí domu, opravte plot a zamezte kočce přístup na místa, kam by mohla zalézt. Dejte pozor na stromy či kůlny, přes které by mohla utéci na sousední zahradu. Pak už můžete připnout kočku na postroj, otevřít dveře a čekat, zda a kdy dospěje k rozhodnutí vykročit. Může se stát, že z počátku bude sedět jen na prahu a při prvním neobvyklém zvuku se stáhne do bezpečí.
Při častějším opakování však bude stále smělejší: vyjde na dvorek, pak obejde dům a nakonec se začne pohybovat po celé zahradě. Rada zkušených chovatelů zní: nikdy svojí kočce neukazujte prostředí mimo váš pozemek, pokud nechcete, aby tam později chodila. Když zamíří mimo zahradu, řekněte jí důrazně „ne“ a odveďte ji zpět. Pokud se nakonec rozhodnete kočku z vodítka vypustit, pak pouze na dobře oplocené zahradě. I přes všechna zabezpečení nikdy zvíře nepouštějte na zahradu bez dozoru.
Volání přírody
Nezapomeňte, že ven by měla chodit jen kastrovaná kočka. „Kočka má na rozdíl od feny říji několikrát do roka a ne vždycky je to na ní patrné,“ vysvětluje MVDr. M. Riedlová. „Při výjezdu na chalupu a případném zdařilém útěku, inspirovaném voláním pudu, může nekastrovaná kočka zabřeznout, přičemž není jisté, zdali ji majitel vůbec ještě nejde.“
S domácími kocoury je to samozřejmě o dost snazší, s výjimkou chovných samců obvykle bývají kastrovaní.
TEXT: RADKA BOROVIČKOVÁ
FOTO: SHUTTERSTOCK A VNT ELECTRONICS