U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Kleště používáme už tři tisíce let
Kategorie: Dílna | Autor: Karel Štech
Nejpoužívanějšími nástroji v dílnách kutilů jsou kladivo a kleště. Zatímco kladivo je nástroj víceméně jednoúčelový (slouží prakticky jen pro přibíjení hřebíků, nýtování, práci se sekáčem, průbojníkem a při zpracování kovů), kleště se vyrábějí v rozličných provedeních pro nejrůznější činnosti, v mnoha tvarech a velikostech.
Původní kleště používané starověkými kováři byly vlastně jen ohnutou, na koncích zploštělou tyčí, umožňující vytažení rozžhavené podkovy či jiného kovového dílu z výhně, případně vypálené nádoby z keramické pece. Kleště, vyrobené ze dvou vytvarovaných dílů spojených otočným čepem, se začaly používat kolem roku 1000 př. n. l. v Malé Asii a Řecku v souvislosti s výrobou bronzových zbraní a dalších výrobků. Náhrada bronzu odolnějším železem, které vyžaduje mnohem vyšší teploty při zpracovávání než bronzové rudy, si vyžádala i výrobu odpovídajících kleští z ocelových výkovků a vývoj nových kovářských technologií.
Geniální konstrukce kleští
Sám princip kleští se dvěma shodnými rameny je geniálně jednoduchý a přitom účinný – je zde využit rozdíl délek rukojetí a pracovních čelistí. Čím je tento poměr větší, tím větší sílu čelisti vyvinou, takže bez velké námahy lze například přeštípnout ocelovou tyčku či stříhat plechy. Ze tvaru kleští byly odvozeny i další nástroje, složené ze dvojic dvouzvratných pák spojených středovým čepem.
Jaké kleště známe
Jednotlivé typy kleští se od sebe liší především svými čelistmi. Jejich tvar a velikost jsou dány funkcí, které mají sloužit. Podle toho je můžeme rozdělit do několika základních skupin (některé kleště lze zařadit i do dvou či více skupin).
* Uchopovací kleště slouží především k uchopení a přidržení předmětů. Patří sem sikovky (dá se u nich nastavit rozevření čelistí), kombinované kleště neboli kombinačky (pro uchopení slouží ploché čelisti i kulaté vybrání, ale dá se s nimi také materiál štípat) a kleště se špičatými čelistmi (ty mohou být ploché, kulaté nebo zahnuté, kratší i delší).
* Štípací kleště mají tvrdé a ostré čelisti. Štípačky s čelními nebo bočními čelistmi jsou určeny především ke štípání drátů, obyčejnými štípačkami nejčastěji vytahujeme hřebíky.
* Elektrikářské kleště – sem řadíme především speciální kleště na odstraňování izolace vodičů, kleště na lisování kabelových koncovek (izolačních dutinek), kleště na lisování kabelových ok a konektorů (“fastonů”), nůžky na kabely. Při práci s el. vodiči ale využijeme i boční štípačky a kleště se špičatými čelistmi.
* Sanitární kleště (nebo také stavitelné) jsou vlastně sikovkami v různém provedení a různých velikostech. Používají se k utahování šroubů a šroubových spojení trubek. Jako klíč na armatury větších průměrů je určen hasák.
* Kleště na sklo a obkladačky se používají na vylamování otvorů v obkladačkách a na odlamování skla nebo keramiky podle rovné rýhy.
* Různé speciální kleště – jejich výčet by zabral celou stránku. Jsou to například kleště na křídlové šrouby a matice, kleště na vyrážení otvorů do kůže, kleště pro tzv. Segerovy pojistné kroužky, kleště “justovací” (pro nastavování kontaktů), kleště hrnčířské, šperkařské, lisovací, na podkovy, samosvorné, štípací pro plasty, kleště vytrhávací a mnoho dalších jednoúčelových nástrojů, které pro jejich přílišnou specializovanost v běžné dílně prakticky nevyužijeme.
Méně známé, ale užitečné kleště
Kleště na odstraňování izolace vodičů
S elektrikářskými “stahovačkami” se můžeme setkat nejen u profesionálů, ale i v mnoha domácnostech. Mají jednoduchou konstrukci: čelisti kolmé k ose rukojetí, v čelistech vybroušené výřezy tvaru “V”. Jedna z čelistí je opatřena šroubkem, jehož seřízením lze přesně vymezit sevření břitů. Mezi ně se zasune konec drátu, který potřebujeme zbavit izolace. Stisknutím rukojetí se čelisti sevřou, ovšem jen na vzdálenost, nastavenou šroubkem. Pootočením drátu a tahem lze vodič zbavit izolace, aniž dojde k poškození jeho povrchu. Používání těchto “stahovaček” při montáži elektrické instalace velmi zrychluje práci. Nejsou ale určeny pro práci s hliníkovými vodiči – jestliže se při jejich nesprávném seřízení vodič poškodí, může se zlomit. Kromě těchto klasických stahovaček se vyrábějí i tzv. samostahovací, které naříznou izolaci a zároveň ji odstraní.
Kleště s převodem
Ani sebedelší rukojeti nemohou zaručit snadné přeštípnutí extrémně tvrdých materiálů (například ocelových strun hudebních nástrojů) nebo tyček větších průměrů. Aby nebylo nutné používat velké kleště s dlouhými rameny, vyrábějí se kleště s převodem, u nichž jsou mezi rukojeti a břity zařazeny další páky. Poměr ramen se v tomto případě násobí, takže síla, kterou břity vyvinou, stačí i na nejtvrdší materiály.
Peán
Speciálním typem drobných kleští, velice výhodných pro kutily všeho druhu, jsou peány. Pod toto označení patří nejen ty, které jsou vyrobeny z kvalitních nerezových ocelí a pod názvem “Svorka na cévy rovná” se za částku kolem 900 Kč prodáva-jí ve zdravotnických potřebách. Ve všech činnostech je zastoupí peán prakticky shodné konstrukce, který se dá koupit v rybářských potřebách nebo v prodejnách pro kaktusáře (cena od 50 do 250 Kč). Peánem lze nejen “vylovit” zapadlé matičky a drobný materiál z nepřístupných škvír, ale například matičky při šroubování přidržovat, držet menší předměty, které potřebujeme nastříkat barvou, případně přidržovat drobnou součástku při pájení. Peány totiž bývají vybaveny několikastupňovou aretací, takže při upnutí jejich rukojetí do svěráku na ponku mohou sloužit jako “třetí ruka”.
Hasák
Hasák patří stejně jako sikovky do kategorie kleští s nesymetrickými rameny. Vzhledem k tomu, že jsou samosvorné, mají tendenci se při obrácení příslušným směrem do svíraného předmětu “zakousnout”. Tímto způsobem lze bez velké síly šroubovat zejména trubky a různé “mufny” a kolena, u kterých by se klasický stranový klíč neměl čeho chytit. Sevření čelistí můžeme přizpůsobit síle (průměru) přidržovaného materiálu s možností nastavení do několika poloh.
Jaké kleště pro domácí dílnu
Kutilové zpravidla vystačí s kombinačkami, obyčejnými a bočními štípačkami, s kleštěmi se špičatými plochými čelistmi a se sikovkami, případně je doplní peánem s aretací. K elektrikářským pracím se hodí kleště se špičatými kulatými čelistmi (pro vytváření oček na vodičích) a “stahovačky”. Pro práci s jemnou mechanikou a elektronikou se neobejdeme bez různých lisovacích a dalších typů kleští.
Používané materiály a údržba
Starší typy kleští byly vyráběny z uhlíkaté oceli, která má nízkou odolnost vůči rezivění, ukládáme je proto na suchá místa a po práci, zejména při “zazimování”, je opatříme konzervačním olejem. Současné levnější kleště zas bývají z materiálu méně tvarově stálého, jejich zuby a ostří se rychle otupí. Kvalitní nářadí se vyrábí z chromvanadové oceli, která se vyznačuje tvrdostí a nekoroduje. Části takového nářadí nejsou odlévané, ale kované. Rukojeti kleští mohou být pouze kovové, potažené plastem či měkkou pryží (“softgrip”) nebo opatřené vrstvou nevodivého materiálu, izolujícího až do napětí 1000 V. Rukojeti potažené plastem a pryží umožňují dobré uchopení a práci bez mozolů, některé z nich však nejsou odolné vůči ředidlům a jiným tekutinám, které je mohou poškodit.
1) Kleště vhodné pro práci s elektrickými vodiči – boční štípačky, kleště na odstraňování izolace vodičů a kleště se špičatými čelistmi
2) Nejčastěji používaný typ štípacích kleští – boční štípačky
3) Kombinované kleště se vyrábějí v několika velikostech; vždy by nám měly dobře “padnout do ruky”
4) Sikovky s jednoručním nastavením a obzvlášť širokým rozevřením čelistí
5) Speciální kleště pro nalisování kabelových oček a konektorů na konce elektrických vodičů
6) V dílnách najdeme i tyto typy štípaček, vhodné především na vytahování hřebíků, uprostřed jsou kleště s převodem
7) Peán s aretací je vynikajícím pomocníkem pro přidržení drobných součástek, zejména při jejich pájení
8) Většina kombinaček umožňuje nejen přeštípnutí drátu čelistmi, ale i jeho přestřihnutí ve výřezech na bocích čelistí
Popisy k obrázkům
Autor fotografií: IVAN POLTAVEC, AUTOR A ARCHIV FIREM
