U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
KLEMPÍŘSKÉ PRVKY A TRADIČNÍ ARCHITEKTURA
Kategorie: Stavení | Autor: Alfréd Schubert a Jan Pešta
OPRAVUJEME
Střechy venkovských stavení se kdysi obešly bez jakéhokoli oplechování. V místě prostupu komínového tělesa střešní rovinou byla krytina dotažena až ke zdivu a spára shora překryta omítkou. Stejným způsobem byl upraven styk krytiny s nadezdívkou štítu nebo se sousední vyšší budovou. Štítová nadezdívka, vytažená nad střešní rovinu, bývala krytá taškami, cihelnými dlaždicemi “topinkami”, či jen naplocho položenými cihlami, mírně předsazenými před líc fasády.
Lemy úzké i zdobené
U střech přesahujících přes štítovou stěnu (zpravidla na mladších domech z konce 19. a počátku 20. století) byla tašková krytina na okraji lemována latí nebo úzkým prknem, někdy dekorativně zdobeným řezbou. Podokapní žlaby bývaly tradičně dřevěné, přesahující daleko před štítová průčelí domů (dodnes se místy dochovaly). Když se pozorně rozhlédneme, zjistíme, že nejedna historická střecha přečkala všechny dějinné zvraty 20. století v této tradiční podobě. V průběhu druhé poloviny 19. století a první poloviny 20. století přestal být plech těžko dostupným a drahým materiálem. Využívalo se ho pro zhotovení podokapních žlabů, svodů a dále pro úpravu míst nejvíce ohrožených zatékáním – zejména úžlabí. Teprve později se na střechách objevilo plechové lemování komínů a nadstřešního zdiva. Šířka klempířských prvků byla ale vždy minimální, takže se vlastně příliš pohledově neuplatňovaly.
Rozhoduje mistr klempířský
Dnes o rozsahu oplechování zpravidla rozhoduje mistr klempířský. Řemeslníci si již dávno odvykli šetřit materiálem (v tomto případě tabulemi plechu), a tak se počet klempířských prvků, jejich šířka i náklady na opravu zvětšují. Tak zvanými závětrnými plechovými lištami se běžně nahrazují dřívější krycí štítová prkna. Lemují se jimi i zděné štíty, kryté dříve jen předsazenými taškami. Původní malebná zazubená linka přesahující krytiny je nahrazena geometricky přesným, nevzhledným plechovým zakončením štítu. Ještě výraznější, naštěstí zatím méně obvyklou změnou, je oplechování spodní – okapní hrany střechy, často provázené použitím nadokapních, (tzv. nástřešních) žlabů. Velmi necitlivým zásahem do podoby venkovského stavení je překrytí štítových nadezdívek plechem. Také v tomto případě je původní měkký obrys štítu nahrazen strohou plechovou rovinou. Krásu nepřidá ani překrytí hřebene a nároží plechem, používané někdy ve spojení s eternitovými šablonami a samozřejmě také široké plechové lemy kolem střešních oken. Zvlášť nevhodně působí masivní široké oplechování ve spojení se šindelovou krytinou. Někdy je až překvapující, kolik lze na relativně malé střeše venkovského stavení spotřebovat čtverečních metrů plechu. Někteří chalupáři asi mávnou nad podobnými úvahami rukou. Jde přece hlavně o to, aby do stavení nezatékalo. Jiným ale možná záleží na tom, aby se i po opravě střechy malebné venkovské stavení nezměnilo na ze všech stran dobře oplechovanou krabici. Je prospěšné dobře si prohlédnout střechu stavení před opravou, podívat se po okolí a posoudit, jak působí střechy ve starším tradičním provedení a jak se jejich výraz změnil použitím nových klempířských prvků. Každý si pak může rozmyslet, zda budou o vzhledu jeho chalupy rozhodovat pouze příslušní řemeslníci, nebo zda si nad rozsahem prací a tím i nad výsledným výrazem stavby ponechá kontrolu.
Doporučení pro opravu střechy:
* V ideálním případě by měl být rozsah oplechování minimalizován. Lemování přesahující střechy může být vytvořeno z prken, štít zakryt taškami, cihlami či cihelnými dlaždicemi (“topinkami”). Pokud majiteli záleží na tom, aby se střecha chalupy co nejvíce blížila tradiční malebné podobě, je možné vypustit i lemování komínů a nadstřešního zdiva plechem a nahradit je dříve obvyklým maltovým krytem. Musí pak ale počítat s občasnou nutností opravit styky. Podokapní žlaby samozřejmě mohou být dřevěné.
* Za ještě “přípustný” lze považovat větší rozsah klempířských prvků – zejména podokapní žlaby a svody (není nutné jejich dimenze přehánět), dále oplechování úžlabí a lemy komínů a případně dalšího nadstřešního zdiva v nejnutnějším rozsahu.
* Zcela nevhodné je nadměrné použití klempířských prvků, zejména překrytí hřebenů, nároží a spodního okraje střechy, oplechování štítů, použití nadokapních (tzv. nástřešních) žlabů a obecně přílišné zvětšování šířky všech klempířských prvků.
* Pro použití na venkovských domech je nevhodný měděný plech (který je navíc velmi drahý). Vhodný je naopak zcela běžný pozinkovaný plech, povrchově upravený nátěrem. Za určitých okolností (na pohledově méně exponovaných střechách) lze připustit i různé novodobé materiály, jako plechy s povrchovou protikorozní vrstvou a další.
* Barva nátěru plechu by se měla blížit barvě krytiny, tradiční je též jasně červená barva (místně – např. v Krkonoších i jiné odstíny).
