Klejichy neobvyklé krásky
Proč nezkusit pěstovat na zahradě neobvyklou květinu? Třeba klejichu – latinsky Asclepias podle římského boha lékařství, zobrazovaného s holí ovinutou hadem.
Rodklejich je bohatý, patří do něj až dvě stě druhů vytrvalých bylin a keřů, jež všechny pocházejí ze severní Ameriky nebo ze střední a jižní Afriky. Samozřejmě všechny druhy se u nás nemohou pěstovat, protože naše podnebí jim nesvědčí – je příliš chladné. Jen několika druhům se v našich zahradách daří.
Vysoká a pestrá
Především je to klejicha hlíznatá (Asclepias tuberosa) – kráska ze severní Ameriky a severního Mexika, kde se spokojí se stanovištěm na suchých svazích. Není to vůbec žádný drobeček, její lodyhy jsou vysoké 70 i 100 centimetrů, slabě rozvětvené a kořeny hlízovitě ztloustlé (odtud její jméno). Listy jsou střídavé, kopinaté, na bázi často srdčitě přisedlé nebo krátce řapíkaté.
Drobné květy vynikají výraznou barvou – žlutou nebo oranžovou, někdy i červenou, a jsou uspořádány v nápadném okolíku. RozkLEjiChy kvétají v červnu až srpnu. Na jaře nesmíme na tuto klejichu pospíchat – vyznačuje se totiž pozdním rašením.
Kam ji v zahradě vysadíme? Vyžaduje slunné, sušší stanoviště a propustnou půdu s dobrou drenáží. Na zimu nesmíme zapomenout rostlinu dobře přikrýt. Tato klejicha se snadno množí semeny i kořenovými řízky. Na zahradě jistě každého upoutá neobyčejným vzhledem i barvou květů. Také uříznuté okolíky květů dělají ve váze velkou parádu. V Nizozemí se řezané květy dodávají na trh v období od druhého do čtvrtého čtvrtletí a také se během léta prodávají kvetoucí rostliny v nádobách.
Obr mezi trvalkami
Blízkou příbuznou je klejicha mléčicí (Asclepias syriaca), jejímž domovem je také severní Amerika. Najdeme ji však i naturalizovanou v Evropě. Je skutečným obrem mezi suchomilnými trvalkami – stonky dosahují výšky 150 až 200 cm!
Rostlina se vyznačuje plazivými oddenky, velkými, vejčitě podlouhlými listy, které jsou na rubu bělavě pýřité. Květy jsou většinou masově růžové, ale mohou být i červenofialové. Nápadná velká květenství jsou umístěna na konci lodyhy nebo v paždí horních listů. Objevují se od června do srpna. Plody jsou drobné měchýřky, obsahující semena s lesklými bílými chloupky. Pro zajímavost: na mladých výhoncích si pochutnávají indiáni a nepohrdnou ani květy amladými plody.
Tuto klejichu vysadíme na zahradě raději na odlehlé místo, aby měla pro svůj bujný růst dostatek prostoru. Stanoviště musí být na slunci a půda dostatečně propustná.
Vlhkomilná klejicha
Další pěstovanou klejichou je Asclepias incarnata, původem rovněž ze severní Ameriky. Na rozdíl od předchozích dvou druhů není vůbec suchomilná, ale vyžaduje stále dostatečně vlhkou půdu, bohatou na živiny. Je nižší, dorůstá do výšky asi 60 cm. Zajímavé jsou šedozelené masité listy, které dodávají rostlině neobvyklý vzhled. Květy jsou růžové, červené i bílé, sestavené do polokulovitých okolíků.
Dnes jsou u nás nabízeny sazenice například odrůdy ‘Cinderella’ s růžovými květy a odrůdy ‘Ice Ballet’ s bílými květy. Kvetou v červenci až srpnu.
Květina pro skalky
V severní Americe roste na slunečných, suchých místech i nízký druh klejichy, a sice Asclepias pumila. Je vysoká jen 8 až 20 cm. Listy jsou malé, čárkovité a dlouhé 3 až 5 cm. Květy zelenavě bílé barvy se objevují v červnu až srpnu. Tato klejicha je zvláště vhodná pro pěstování na skalkách.
Pěstováním všech jmenovaných klejich zkrášlíme svou zahradu, a protože rostliny jsou medonosné, současně dáme vydatnou pastvu včelám. A to je přece záslužné! *
www.garten.cz, www.bakker-cz.com
TEXT: ING. EVA SKALSKÁ
FOTO: SHUTTERSTOCK, PROFIMEDIA.CZ A ISIFA