Když se viklá stolek či židle

Rozvrzané a nestabilní židle a stoly často zbytečně skončí na půdě, nebo dokonce v kamnech a přitom by mohly dál dobře sloužit. Oprava není náročná, ale chce to včasný zásah i správné lepidlo.

Rozklížením často trpí subtilnější nábytek, jako jsou například židle thonetky či stolky z ohýbaného dřeva, ale zdaleka nejen ten, časem se rozvrzá skoro každá židle. Vliv na to má nejen opakované namáhání, ale i střídaní sucha a vlhka, změny teplot či zanedbaná údržba v případě nábytku, který drží pohromadě různé šroubované spoje. Chcete-li tedy docílit kvality posezení beze strachu, že se pod vámi židle či křesílko každou chvíli zhroutí a na stůl už se nedá nic postavit bez obav z vylití, zjistěte nejprve, v čem spočívá problém a jakým způsobem jsou u toho či onoho nábytku řešené spoje.

Někdy je nutné rozklížený nábytek komplet rozebrat a očistit od starého lepidla, případně i odstranit vrstvy původního nátěru

Šroubovat a dotahovat

Už několik desítek let se k rychlému spojování nábytkových dílů včetně sedacího nábytku i stolů používají všelijaké nábytkářské šrouby, táhla, excentry (výstředníky) či nejrůznější kombinace šroubů a spojek. Obvykle je lze utahovat či povolovat pomocí vnitřního šestihranu neboli inbusu, případně i běžné drážky. Ve většině případů si tedy vystačíte se sadou imbusových klíčů nebo bitů a s plochými šroubováky či bity v několika základních velikostech. S jejich pomocí čas od času nebo v případě povolení všechny tyto spoje citlivě, ale pevně dotáhněte. Na některých diskusních fórech na internetu narazíte na doporučení k posílení šroubovacích spojů lepidlem, což pravděpodobně může spoje ve dřevě lépe fixovat, ale zase se tím zvýší obtížnost případného rozebírání takto ošetřených spojení.
Celkem rychle můžete „vyléčit“ i stůl, u nějž jsou pro uchycení noh ke konstrukci horní desky použity rohové stolové spojky ze silného ocelového plechu. Výrobci nábytku používají rozmanité systémy, ale při dotažení šroubů si obvykle vystačíte s různými typy bitů, případně s klíčem pro dotažení matic. I když se mohou šrouby či vruty v takových spojích časem mírně vyviklat, jsou obvykle použity alespoň čtyři na jednu nohu, což zajišťuje stabilitu spoje. A někdy je rohová spojka opatřena více otvory, takže lze některé šrouby v případě potřeby převrtat nebo přidat.

Modernější šroubované spoje je třeba průběžně utahovat, dlouhodobé viklání je obvykle nenávratně poničí

Lepit a fixovat

U staršího nábytku obvykle narazíte na spoje vytvořené tradiční technikou lepení klihem bez použití jakýchkoli kovových prvků. Je důležité vědět, že lepené spoje nejsou žádným nouzovým řešením a rozhodně není žádoucí nahrazovat je šrouby nebo dokonce hřebíky: nábytek s lepenými spojem je naopak symbolem trvanlivosti. Je to především proto, že lepený spoj nechává nábytku určitou vůli a pružnost, takže opakované namáhání ho sice postupně rozvolní, ale nehrozí u něj nenávratná devastace jako u šroubovaných spojů, které po letech opakovaného rozviklávání a dotahování už prostě nejdou opravit. Lepený spoj opravíte vždy, ale pokud se nechá míra jeho rozklížení zajít příliš daleko, je to poměrně pracné.

Nejlepší je zasáhnout už ve chvíli, kdy se spoj teprve začíná rozvolňovat. V takovém případě obvykle postačí nanést pomocí příslušného nástavce nebo injekční stříkačky lepidlo do štěrbin uvolněného spoje a pak ho dobře zafixovat pomocí truhlářských svorek, svěráku nebo pevně utaženého provazu. Jestliže je nábytek rozklížený ve více spojích, nebo se dokonce samovolně rozpadá, bude nutné židli či stůl rozebrat, plochy jednotlivých spojů vyčistit a pak je opětovně spojit.

Zvláště u starožitného nábytku původní lepené spoje vždy znovu slepujte, šrouby ani vruty v nich nemají co dělat

Při čištění použijte brusný papír, případně i různé škrabky či dláta, ale snažte se příliš neubírat samotné dřevo, pryč by měla jít jen vrstva starého lepidla. Do vyčištěných spojů poté naneste lepidlo. Můžete použít klasický klíh, jehož příprava je však poměrně pracná. Nebo vyzkoušejte některé z moderních lepidel na dřevo, což bývají nejčastěji lepidla disperzní, ale ještě lépe polyuretanová expanzní lepidla, u nichž by nemělo hrozit postupné vydrolení v extrémně namáhaných spojích.

U každého typu lepidla by měl být k dispozici návod na přesný postup lepení včetně doby nutné k fixaci spoje. K té se nejčastěji používají truhlářské svorky. Některá lepidla vyžadují před spojením lepených dílů nějakou dobu na odvětrání. Předepsaný čas je nutné respektovat, jinak spoje nebudou držet.

Vždy je dobré setřít co nejdříve po zafixování spojů přebytečné lepidlo, které vyteče ze spár. Některá lepidla jsou po vytvrdnutí průhledná, jiná si zachovají mléčné zbarvení. I po vytvrdnutí je sice lze obrousit, ale včasným setřením dosud čerstvého lepidla si ušetříte práci.

Recyklace starého nábytku je v oblibě a schopnost opravit lepené spoje při ní často přijde vhod

Dobré rady

• Pokud jsou původní spoje pouze lepené, opravujte je opět jen pomocí lepidla a nepoužívejte šrouby a vruty.
• Šroubované spoje průběžně dotahujte dřív, než se začnou příliš viklat. Pak už je oprava obtížná. Alespoň dočasně může pomoci převrtání nebo posílení šroubovaných spojů lepidlem.
• K zafixování lepených spojů tvarově složitějšího nábytku je možné použít provaz, kterým lepené místo pevně stáhnete. Pozor, ať se nepřilepí!

Text: Richard Guryča
Foto: Archiv firem a Shutterstock

Když se viklá stolek či židle