Když se profese prolne se zálibou
Zahradě dominuje rozsáhlá sbírka okrasných dřevin od klasických po vzácnější kultivary. Foto: Šárka Brázdová
Pozemek, na němž pradědeček pěstoval užitkové rostliny, proměnila květinářka Jana Hasoňová v nevšední okrasnou zahradu, která je zároveň zdrojem rostlinného materiálu pro její obchod.
Janině rodině patřila v Lipníku nad Bečvou velká část pozemků a její pradědeček vysazoval ještě za dob hraběnky Antoinetty Althanové, rozené princezny z Hatzfeldtu, v zámecké zahradě květiny. V socialismu mu však byly pozemky vyvlastněny. Vyhlédl si proto tuto parcelu na okraji města, na níž stál napůl dům, napůl chata, a přestěhoval se a až do svých 96 let pěstoval zeleninu a letničky. Jana coby dědička začala zahradu přetvářet v roce 2006. Na místě chatky, kterou při povodni v roce 1997 zatopila do výšky dvou metrů voda z nedaleké Bečvy, postavila s pomocí šikovného tatínka a známých rodinný dům.
Zahradní domek je řešen jako multifunkční prostor. Foto: Šárka Brázdová
Ani jedna ředkvička
Majitelka od počátku věděla, že v rodinné tradici pokračovat nebude a její zahrada bude okrasná. „Doma se po vzoru pradědečka pěstovaly jen užitkové rostliny a ovocné stromy a já jsem toho byla přesycena. Ke květinářství máme i prodej ovoce a zeleniny, takže si v bio kvalitě seženu všechno a nepotřebuji nic pěstovat. Na zahradě najdete moruši, maliník, lesní jahody a tím to končí,“ vysvětluje a dodává: „Mojí oblíbenou je japonská zahrada, ale to bych nebyla hotová ještě dnes.“
Obdélníková parcela o rozloze zhruba dva a půl tisíce metrů čtverečních je rozdělená na tři části. Před domem směrem do ulice sestává výsadba ze vzrostlých dřevin a zhruba čtvrtinu plochy zaujímá jezírko. Za domem je travnatá plocha a poslední části oddělené nízkým plůtkem dominuje netradičně kamenný mulč. Ten Jana zvolila ve výběhu plánovaném pro psí slečnu. Pro ni byl určen rovněž kotec, jenž je součástí zděného zahradního domku. Na rozdíl od ní jej však přes den jako zázemí využívají nejnovější rodinné přírůstky, pávi. Ke spaní ale volí bezpečnější místo na nejvyšším stromě. Na straně situované směrem k domu je kryté venkovní sezení, současně tu má Jana i stůl, na němž může tvořit květinová aranžmá.
Olivovník pěstovaný v našich podnebních podmínkách v nádobě dostal sezónní společnost. Foto: Šárka Brázdová
Pro krásu i užitek
Jana se zaměřuje na trvalky, vybírá si ale takové druhy, jež může využít v květinářství, které její rodina provozuje již 35 let. V zahradě proto rostou bobkovišně, buxusy, levandule a spousta dalších květin, stejně tak borovice, které na podzim stříhá a zpracovává do dušičkových vazeb.
„Nádherně mi kvetou hortenzie latnaté, do nichž jsem se zamilovala už před lety. Jsou tady v barvě lemon. Pak mám kultivar ‘Bílý medvěd’, což jsou veliké bílé koule květů. Přitom tu není moc kvalitní půda. Oproti tomu klasické hortenzie nemají moc velké přírůstky, za deset let, co jsem je zasadila, kvetly jen některý rok,“ vyznává se z lásky k všeobecně oblíbeným keřům a přidává tip: „Nestříhám je po odkvětu, na Vánoce uschlé květy vypadají jako baňkové ozdoby.“
Výsadbu doplňují také vzrostlé okrasné traviny. Foto: Šárka Brázdová
V kačírkem zamulčované ploše byla vytvořena tři „oka“ se stromy, která Jana původně vyplnila kůrou, ale ptáci ji neustále rozhrabávali. Nasázela do nich proto hustě trvalky a je klid. Výsadbu oživují svými květy také gaury neboli svíčkovce, růže či ze semínek vypěstované topolovky. Doplňují je okrasné traviny jako ozdobnice s panašovanými žlutozelenými a bílozelenými listy nebo kavyl péřovitý.
Soukromé arboretum
O měnící se barevnou paletu se během střídání ročních období stará rozsáhlá sbírka dřevin, s nimiž nás Jana postupně seznamuje: „Mám okrasné javory, miluju dlanitolisté, které mají buď droboučké, nebo naopak velké listy a jsou hodně tmavě zbarvené. Dále tu rostou jedle, a to jak úplně obyčejné, tak stříbrné či v různých odstínech zelené. Další mojí srdcovkou jsou tisy. Těch je široká škála kultivarů.“ Nepřehlédnutelné jsou nádherné cedry, prý rostou úplně fantasticky. Pomáhá jistě umístění na jižní straně.
Javory dlanitolisté se starají o rozšíření barevné palety. Foto: Šárka Brázdová
Paradoxem je, že se zde nedaří buku, klasickému stromu naší přírody, přitom v zámecké zahradě kousek odtud rostou staleté kolosy. „Miluju tuto dřevinu, její tmavě červenohnědou barvu, strukturu listu. Zkoušela jsem stín, polostín i slunečné stanoviště, nikde nejde. Může to být půdou. Každý rok to zkouším znovu, nechci se vzdát. Stejně tak tu nešly smrky,“ postěžuje si Jana, ale v jejím hlase je slyšet odhodlání.
Zvířecí říše
Jezírko před domem je napájené vodou ze studny, které je vzhledem k blízkosti Bečvy dostatek. „Vodu pouze upravujeme chemií, údajně na bázi bio. Já tomu moc nevěřím, ale ryby žijí, rostou, a dokonce se rozmnožují, což udivuje stavitele jezírka. Ony sice hodně potěru sežerou, ale přesto je jich tolik, že je rozdáváme,“ vypráví o úspěšném chovu Jana a doplňuje: „Jsou tady velcí jeseteři, černý, albín a dvoubarevný, potom koi kapři, těch je nejvíc. Karasy jsme museli odebrat, protože ti se množili tak rychle, že by v jezírku za chvíli jiný druh nebyl. Na léto tam dáváme závojnatky z domácího akvária. Manžel si koupil neopren a bomby a chodí se do jezírka potápět.“
V okrasném jezírku se nebývale daří nejen koi kaprům, ale i jeseterům. Foto: Šárka Brázdová
V kačírku se samovolně rozmnožuje levandule: „Začínala jsem s pár kusy a dnes jich bude jistě stovka. Nechávám je dokvést i z důvodu, že jsou nedaleko včelaři. Mezi kořeny jednoho cedru mají hnízdo čmeláci a neustále se množí. Hmyzu poskytují potravu i motýlí keře, ptáčkům plody hlohyně.“
Cit pro detail
Také v zahradních dekoracích se Janina profese nezapře. Celek dolaďují neobvyklé osázené mísy a nádoby vnášející sem půvab starých časů. „Květinářství mi zabere spoustu času, protože je naše portfolio velmi široké. To hlavní tvoří vazby pro svatby a pohřby, dále květinová výzdoba pro různé firemní akce, dovážková služba, takže jako relax chodím osazovat lidem zahrady. Jdu třeba k nějaké babičce a vidím, že vyhazuje starý lavor, pro ni absolutně nevyužitelný, a já se hned ptám, jestli si ho můžu vzít. Jsem takový vetešník.“
„Když k nám přijdou na návštěvu známí, říkají, že by chtěli taky takovou zahradu. V čem spatřuji chyby? Jejich zahrady jsou jen samá zelená. Neumí plochu rozbít barvami. Někdo chce jen jehličnany a nechce k nim přidat listnaté dřeviny nebo sem tam letničku. Ty se skoro vždy rozmnoží samovýsevem, tudíž se na stejném místě objeví i další rok, proto s nimi není žádná práce,“ přidává závěrem Jana radu a doplňuje: „Přitom když si zahradu člověk vybuduje sám, obětuje jí čas, více si jí cení. Ať jdu v zahradě kamkoliv, jsem spokojená. A když ne, vezmu plotostřih a něco upravím nebo dosadím či odeberu. Je to neustálý proces.“
TEXT: Zuzana Ottová
FOTO: Šárka Brázdová
Když se profese prolne se zálibou
