U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Když se potká KÁMEN s pastelkou
Kategorie: Volný čas | Autor: Pavel Veselý, FOTO AUTOR
V rukách paní Soni Čermákové z Březiny u Křtin v Moravském krasu se obyčejné “šutry” z pole proměňují v kouzelné výtvarné objekty. Mohli se o tom přesvědčit letos v červnu i návštěvníci výstavy v kapli sv. Jana Nepomuckého v Praze.
Absolventka brněnské Školy uměleckých řemesel léta pracovala v propagaci několika podniků. Jednou, když byly jejímu třetímu dítěti tři roky, našlo na poli výrazně tvarovaný kámen, vzalo si ho domů a hned ho také pohádkově pojmenovalo. “Jakmile syn večer usnul, vzala jsem pastelky a jemu pro radost na kámen nakreslila jakousi obludku. Protože se mu to líbilo, brzy přibyl další kámen, pak další jako dáreček pro kamarády, až přišla listopadová revoluce a já zkusila některé kousky nabídnout k prodeji v obchůdku s keramikou a malířskými potřebami.” Personifikované kameny se milovníkům výtvarných objektů zalíbily. Ne že by autorka byla jediná, kdo používá ke své tvorbě jako podklad přírodní materiály v podobě kamenů nebo kousků dřeva, ale její práce nesou výrazný autorský rukopis a mají originální náměty, hodně vzdálené kýčovitým krajinkám nebo broučkům a kytičkám, které vídáme v prodejnách se suvenýry. Když bydlela Soňa Čermáková v nedalekých Řícmanicích, její ateliér představoval průchozí pokoj, kterým každou chvíli putoval někdo z početné rodiny. Proto ožíval teprve okolo deváté hodiny večerní a utichal nad ránem. Pak začala rodina renovovat starý domek v Březině, který dává svým obyvatelům přece jen jiné možnosti. Soňa Čermáková v něm má podle vlastních slov ateliéry hned tři: “Ateliér číslo jedna je pod ořechem na zahradě, kde kameny umývám a brousím. Číslo dvě je u ponku na terase, kde je dobrušuji skelným papírem, a ten třetí představuje stolek s pastelkami kdekoliv za domem. Většinu roku jsem na venkovním povětří, jen v zimě se schovám pod střechu. Ale i tehdy často brousím na mrazu, abych bruskou doma neprášila. Letos poprvé si prý budu moct v zimě dopřát velký luxus, neboť manžel pro mě dokončuje dílnu – brusírnu.” Když na červnové výstavě v kostele Panny Marie Sněžné vešlo ve známost, že autorka kreslí na kameny obyčejnými pastelkami, málokdo tomu věřil, nebo alespoň s pochybovačným výrazem ve tváři dával najevo, že v tom určitě bude nějaký háček. “Skutečně kreslím pastelkami, protože mají velmi širokou paletu barev a polotónů. Na kameny z vápence motivy několikrát překresluji a zdůrazňuji, neboť když kresbu přestříkám fixační ochrannou vrstvou, část kresby se vpije do kamene a ztratí výraznost. Překreslovat musím v pravou chvíli, dokud fixační lak nevytvoří neprostupnou vrstvu, po které by pastelka klouzala.” Soňa Čermáková ráda o své výtvarné činnosti vypráví, nicméně je pochopitelné, že si určité technické fajnovosti, získané během uplynulých let, nechává pro sebe. Zvláště když zjistila, že má kopisty, kteří bezostyšně napodobují jak techniku, tak motivy jejích prací. “Na kreslení nebo malování na kameny nemám patent, každý si to může zkusit, ale ať si najde vlastní náměty a výtvarný projev. Přišli za mnou lidé a tahali ze mě rozumy, že prý jejich dcera má talent a chtěla by to taky zkusit. Nakonec mě kopírovala podle fotografií. V Brně jsem dokonce viděla kameny podepsané mým jménem, které jsem nekreslila…” V prvním období domů přinášela spíše nahnědlé a nažloutlé kameny z odpadu v pískovnách, jejichž zabarvení a tvary ji inspirovaly k vytváření světských motivů jako jsou zvířata, ptáci, nebo obličeje poutníků a loupežníků. V okolí Březiny nachází spíše šedobílý žilkovaný vápenec bizarnějších tvarů, který ji svádí k figurálním kompozicím a obličejům s duchovním obsahem. Její pozoruhodné práce můžete vidět v galeriích v Liberci, Ústí nad Labem, Hradci Králové, Olomouci nebo v pražském “Obchodu Žofie Melicharové”. “Jsou to dárky dětem, rodičům, učitelům na závěr školního roku. Mají možná líbivější charakter než objekty z výstav, přesto se snažím vkládat do nich invenci a odpovědnost, abych si i v těchto případech zachovala radost z tvorby.”
FOTO 1 – Autorka často vychází z tvaru kamene, který jí přichystala příroda. Vznikl tak i “superledňáček”
FOTO 2 – Soňa Čermáková se svými dílky
FOTO 3 – Kameny ve společnosti bonsají a svatých – z výstavy v kapli sv. Jana Nepomuckého
FOTO 4 – Bůh ohně a kovářství Héfaistos
FOTO 5 – Kámen vypadá dobře v sousedství dřeva
FOTO 6 – Inspirace středověká, tentokrát na zádumčivé dívčí postavě
FOTO 7 – Světlý kámen vyzařuje vnitřní světlo, proto je z něj svatý muž
FOTO 8 – “Moje starověké inspirace mě vedou ke tvářím, které jako by patřily poutníkům do Země zaslíbené
