U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Když má chalupa „děravý kožich“
Kategorie: Stavba | Autor: ing. arch. Jan Pešta
KROK ZA KROKEM (11)
Minule jsme se věnovali opravám vymazávky spár. Snad ještě náročnější je oprava hliněné omazávky či omítky – tzv. „kožichu“ na stěnách roubeného domu. Dnes si proto z Mladoboleslavska odskočíme do nedalekého Polabí, abychom se podrobně seznámili s průběhem její zdařilé obnovy na domě z první poloviny 18. století.
Nejobvyklejším stavebním materiálem v Polabí byly až do 19. století tzv. „trhanice“ – podélně štípané dubové trámce, dosahující výšky i přes 60 cm při šířce 15 – 20 cm. Na povrchu trhanic často vidíme stopy po opracování dřeva – zejména po zarážených klínech. Kromě toho se zde běžně používala jako stavební materiál hlína, a to jak v podobě nepálených cihel, tak na mazaninu a „kožich“ roubených stavení.
Co skrývala omítka
Náš dům byl, stejně jako mnoho jiných polabských stavení, původně roubený bez omazávky, jak dokládají zbytky vápenných nátěrů nalezených pod omítkou přímo na stěnových trámcích. K zajímavým nálezům v průběhu oprav patřilo původní malované číslo popisné, objevené přímo na dřevěných trámech pod omítkou. Stěny byly opatřeny hliněnou omazávkou patrně až v průběhu druhé poloviny 19. století.
Přestože byl dům ve druhé polovině 20. století využíván k rekreaci a podle možností majitelem udržován, plášť stavby chátral. Nejvíce poškozená místa roubené stěny byla vyspravena cihlami a štítové průčelí obloženo heraklitem.
Renesance hlíny
Hlína, ještě v nedávné minulosti opovrhovaný stavební materiál, zažívá v současném alternativním stavebnictví opravdovou renesanci. Zásluhu na tom mají především její vynikající stavebně-technické vlastnosti. Hliněná omítka pomáhá udržovat příznivé vnitřní klima se stabilní vlhkostí, je údajně velmi vhodná také pro alergiky. Stále častěji se můžeme setkat dokonce i s novostavbami hliněných „ekologických“ domů.
Složení hliněné omítky (mazaniny) se nijak neliší od materiálu na vymazávku spár, s nímž jsme se podrobně seznámili v minulém čísle. Pro jistotu zopakujme, že hlína (kopaná nejlépe v jednoletém předstihu) se míchala v poměru asi 1 : 1 s řezanou slámou, eventuálně dalšími příměsemi. Dnes je k dispozici i průmyslově vyráběná hliněná malta či omítka, které ovšem neobsahují požadovanou slámu.
Při opravě je žádoucí veškerou hliněnou mazaninu, vymazávku spár nebo mazaninu z podlahy půdy schovávat k recyklaci (ovšem pozor, bez zbytků vápenné omítky!). Po namočení a změknutí ji lze zpracovat jako maltu. Obsahuje totiž vyvážený poměr všech složek, takže skýtá větší záruku úspěchu, než experimentování s mícháním nové směsi. Soudržné partie mazaniny – i ty, které zní při poklepu dutě – mohou být bez obav ponechány na místě.
Postup obnovy
Obnovu hliněné omítky je možné pochopitelně zahájit až po zajištění statiky domu a dokončení tesařských oprav, spojených s impregnací dřeva. Tesařské opravy byly v našem případě poměrně náročné. Bylo nutné vyměnit zcela shnilý mohutný dubový prahový trám (z vyměňovaného trámu byly odebrány vzorky pro dendrochronologické datování, z nichž se zjistila doba výstavby domu v letech 1728-29).
Po dokončení tesařských oprav můžeme přistoupit k obnově vnějšího pláště domu. Bylo nutné odstranit heraklitový obklad ze štítového průčelí domu a ochránit nalezené malované číslo popisné překližkovou destičkou, aby v případě budoucích oprav nedošlo k jeho poškození.
Po ošetření dřeva vhodným konzervačním prostředkem lze stěny natřít řídkou jílovou kaší (pro lepší přilnutí budoucí hliněné omítky). Nezbytně nutné je doplnit chybějící štípané dřevěné kolíčky, nesoucí mazaninu (podrobněji jsme o nich psali minule). Pomáhat si novodobými prvky, jako je např. drátěné pletivo, je nedůstojné profesionálního řemeslníka i kutila.
Na takto připravenou stěnu se pak ručně nanáší ve dvou vrstvách hliněná mazanina. Spodní vrstva obsahuje vysoký podíl nařezané slámy, sloužící jako armatura k přenesení drobných pohybů stavby. Ošizení omítky o slámu se tak může projevit v jejím praskání či opadávání. Hliněnou směs nahazujeme lžící jako běžnou omítku, nebo ji, zejména při menším rozsahu oprav, nanášíme ručně (gumovými rukavicemi).
Finální vrstva mazaniny, v podstatě odpovídající tenké štukové vrstvě klasické vápenné omítky, musí být řádně utažena jako podklad pro nátěr. V našem případě byl dům po zavadnutí mazaniny plošně opatřen bílým vápenným nátěrem, doplněným proti otěru Sokratem. Nátěr nanášíme výhradně ručně štětkou, a to ve třech vrstvách. Ale povrchovým úpravám se budeme podrobněji věnovat někdy jindy.
Popisy k obrázkům
Detail spodní vrstvy hliněné omítky, obsahující vysoký podíl slámy
Díky ruční práci a použití tradičních přírodních materiálů se podařilo zachovat mimořádně živý, přirozený vzhled domu, včetně veškerých detailů
Zářící obnovené průčelí domu se stalo ozdobou návsi – vesnické památkové rezervace
1) Dvorní stěna před zahájením opravy ukazuje na rozsah poškození vnějšího pláště
2) Pohled na tutéž stěnu po sejmutí nesoudržných vrstev hliněné mazaniny
3) Stěna domu po provedení spodní vrstvy hliněné omítky
4) … a po dokončení opravy, tedy po hliněné omazávce a dvou vrstvách vápenného nátěru
Autor fotografií: FOTO AUTOR
