Když koňský hřbet léčí
Rekreační jízda na koni, ať už na vlastním, nebo na koni patřícím nějaké stáji či sportovnímu klubu, je vyhledávaná především zdravými jedinci jako forma zábavy, uvolnění nebo sportovního vyžití. Stejně tak ale může mít terapeutické účinky.
Přínosem jízdy na koni je jak fyzická aktivita, tedy zapojování různých svalů, zlepšování koordinace pohybu a trénink rovnováhy, tak pohyb s koněm v přírodě a relaxace. Ze zdravotního hlediska stojí při vyjmenovávání přínosů jízdy na koni za zmínku několik základních skutečností – díky pohybu v sedle pracují svaly zádové, břišní i svaly pánevního dna. Nemalou část práce odvedou také vnitřní stehenní a hýžďové svaly. Zapojuje se tedy skutečně celé tělo, navíc bez stability a propojení všech pohybů by to na koni nešlo, proto se dá tato činnost považovat za velmi všestranný pohyb.
Projížďka na koni má ale příznivé dopady také na psychiku – nutnost vnímat pohyb koně, reagovat na jeho chování a různé situace či nezbytnost soustředit se čistě na jízdu představují vítanou změnu ve srovnání s jinými sportovními aktivitami, při kterých se mnoho rekreačních sportovců nechává rozptylovat řadou rušivých jevů. Při jízdě na koni se dá odpoutat od každodenních starostí, posiluje se vnímavost vůči další živé bytosti a je nutná i značná dávka ohleduplnosti vůči zvířeti či jeho okolí. Pokud je tento koníček provozován čistě jako rekreační a relaxační záležitost, jeho přínosy jsou logicky vzato v rovině odpočinkové, zábavní a kondiční. Zásadnějším tématem, co se týče jízdy na koni a jejího vlivu na zdraví, je ovšem hipoterapie a hiporehabilitace.
Pomáhá tělu i duši
Hiporehabilitací myslíme činnost s koňmi v oblasti sociální a pedagogické. Naopak hipoterapie je považována za metodu využívanou ve fyzioterapii a ergoterapii nebo psychiatrii a psychologii. Všechny činnosti, které s koňmi v této sféře probíhají, jsou velmi úzce vázány na odborný personál a speciálně vycvičené koně.
U laiků často panuje zjednodušená a nesprávná představa, že prosté svezení na koni pomáhá řešit mnoho handicapů, ale lidé už si neuvědomí, že skutečný zdravotní přínos koňského hřbetu spočívá v odborném přístupu správně školeného personálu. Nevhodný přístup zastávají mnohdy i jezdecké stáje, které se domnívají, že stačí mít hodného koně a lze začít vozit děti s handicapem. V takovém případě ale nelze hovořit o hipoterapii a neodborný postup může naopak uškodit.
Co může hipoterapie přinést našemu tělu?
Možnosti využití hipoterapie jsou velmi široké. Tato aktivita je zdraví prospěšná při řadě diagnóz z různých lékařských oborů. Obecně lze konstatovat, že hipoterapie pomáhá při symetrizaci těla při hemiparézách (jednostranném ochrnutí), při úpravě svalového napětí, obnově hybnosti končetin či posilování hlubokého stabilizačního systému. Pozitivní vliv má také na podporu správného dýchání, peristaltiky (pohybu střev), rozvoj řeči a mnoho dalšího.
Hipoterapie může postavit na nohy i jedince, u kterých lékaři nepředpokládali, že ještě budou chodit. Nutností je ale pravidelná docházka na terapie a zapojení dalších terapeutických aktivit, které jsou u dané diagnózy nebo handicapu nezbytné. U dlouhodobé hipoterapie je nutná docházka například jednou až dvakrát týdně, při intenzivní terapii klienti docházejí i dvakrát denně. Když se správně propojí všechny složky terapie, zlepšení fyzického i psychického zdraví může být skutečně markantní.
Jak si představit hipoterapeutickou lekci
Podívejme se ještě, jak může hipoterapeutická lekce vypadat v praxi. Kůň je při ní veden odborně vyškoleným plnoletým vodičem, který ho vede podle požadavků terapeuta a potřeb klienta v daném tempu. Terapeut (případně i asistent) zajišťuje polohu klienta na koni, korekci sedu a pohybu klienta a samozřejmě jeho bezpečnost. Polohy při hipoterapii se mohou velmi lišit a využívá se jak sed po směru či v protisměru chůze koně, tak leh na břiše, na zádech, boční sed, či poloha na čtyřech – vždy podle potřeb a cílů klienta. Nedílnou součástí lekce může být také přímý kontakt s koněm, pod který spadá například relaxační pozice, hlazení koně apod.
Hipoterapeutická lekce většinou trvá 10 až 30 minut – čím menší dítě, tím kratší čas. Příliš dlouho trvající aktivita může být kontraproduktivní a pro klienta-pacienta nadměrně zatěžující. Neplatí tedy, že čím delší čas na koni, tím lépe – právě naopak. Hipoterapii lze využívat již u dětí v kojeneckém věku, horní věková hranice není striktně stanovena. Případné omezení se u dospělých týká spíš tělesné hmotnosti. Hipoterapii v ČR nehradí zdravotní pojišťovny.
Kde všude hipoterapie pomáhá
Neurologie
- Stavy po dětské mozkové obrně
- Poruchy svalového napětí
- Poruchy rovnováhy
- Psychomotorická retardace
- Stavy po poranění páteře a míchy
- Roztroušená skleróza
- Nervosvalová onemocnění
Ortopedie
- Skolióza
- Vadné držení těla
- Poúrazové stavy včetně amputací
Psychiatrie
- Poruchy autistického spektra
- Depresivní poruchy
- Neurózy
Urogynekologie
- Poruchy menstruačního cyklu
- Diagnózy postihující pánevní dno
- Funkční sterilita
Interní lékařství
- Kardiovaskulární onemocnění
- Respirační nemoci
- Astma
Text: Gabriela Zelinková
Foto: Shutterstock