Kde vládne dřevo

Dvě lásky majitelů statku na Vysočině jsou při příjezdu patrné hned na první pohled. Totiž dřevo a koně. Prozrazuje to krásně vyvedené průčelí roubenky, na slunci prosychající kuláče a dvojice pasoucích se hnědáků hned vedle chalupy.

Vesničku Rychnov svírá pomyslný trojúhelník, tvořený Hlinskem, Skutčí a Poličkou. Tahle místa jsou Čechům tak nějak důverně známá, přestože tam mnozí nikdy nebyli. Kraj, prostoupený literární tradicí, místo děje románů Terezy Novákové či Jiřího Šotoly, oblast pozvolna se zvedajících kopců, charakteristická pro Železné hory, to vše evokuje v návštěvníkovi pocit velmi typické a tradiční české krajiny, ve které se přirozeně cítíme jako doma.

Petra a Petr Horáčkovi si to místo vybrali po dlouhém hledání, jemuž předcházel sen o bydlení v horách. Ale když se po několika letech, kdy tempo jejich dnů určovalo podnikání, rozhodli radikálně změnit život, ukázalo se, že v horách je splnění jejich snu problematické.

„Měli jsme určitou představu, ale ukázalo se, že v horách je příliš málo místa. Chtěli jsme dům s pozemkem a tady se nám podařilo najít zchátralý statek s pozemky mnohem většími, než bylo původně v plánu,“ popisuje Petr zrod jejich současné reality majitelů statku s pastvinami, kusem lesa, stádem ovcí, kravami a koňmi.

V rozlehlé centrální místnosti voní oběd a mohutný stůl, který obytné kuchyni dominuje, umocní pocit zabydleného domova více, než cokoli jiného. Statek totiž není typickou rekreační chalupou, přestože majitelé přistupovali k rekonstrukci domu s pietou a pečlivostí a novotou zářící místnosti jsou s denním provozem statku zdánlivě v rozporu.

V každém případě se tu žije a hospodaří a i kdyby náhodného návštěvníka zmátly čerstvě opravené prostory a dosud nezabydlené přízemí, bekot ovcí a typická vůně stájí prozradí, jak se věci mají.

Roubenka pod prkny

Manželé koupili zchátralý a nejrůznějšími účelovými dostavbami poznamenaný dům v roce 2006 a o rok později byla už rekonstrukce v plném proudu. A den za dnem se odvíjel onen typický příběh stavebníků, kteří s každým dalším odkrytým kusem zdi či střešní konstrukce objevují další a další „průšvih“ a další původně neplánovanou práci a opravu, kterou bude třeba udělat.

„Původní šindelová střecha byla zatlučená eternitem. Zadní část lepili předchozí majitelé ze všeho možného včetně stropních hurdisek. Krásné roubené průčelí pokrývala bíle natřená prkna. To je tady v okolí taková zvláštní tradice, spousta roubených konstrukcí je pobitá bílými,“ popisuje majitel. Vzpomíná, jak s překvapením zjistil, že skrytá roubená konstrukce je ve výborném stavu a bylo třeba vyměnit jen dva trámy. Průčelí z trámů s krásně probarvenou patinou dává ostatně chalupě patřičnou atmosféru a na první pohled se vskutku nechce věřit, že je dřevo původní, staré více než dvě stě let.

Aby nespadla střecha

Tenhle „dar“ v podobě zachovalé konstrukce roubených stěn byl však vyvážen mnoha nepříjemnými překvapeními na jiných místech domu. „Museli jsme přidat trámy do konstrukce krovů, protože byla zčásti shnilá. Celý dům se svazoval železem. Začali jsme od shora, aby do chalupy nepršelo, ale když se objevily problémy s kvalitou krovů, svazovali jsme střechu, aby nespadla,“ popisuje Petr sled malých dramat, který provázel první měsíce prací na domě.

Oba manželé s dopívajícím synem se ovšem pustili do práce s nezdolnou energií, což bylo bezpochyby dáno i jejich předchozí zkušeností s podnikáním. Na přelomu let 2007 a 2008 tak už byly v ohradách ovce i koně a bylo jasné, že tenhle projekt neskončí jen u víkendového dojíždění.

První bydlení získala rodina díky rekonstrukci podkroví nad stodolou. Krásný otevřený obytný prostor s kuchyňským koutem a přilehlou ložnicí by zřejmě mnoha chalupářům naplnil představu o kompletním bydlení víc než dostatečně. Na statku v Rychnově to však byl jen začátek.

Postupně vznikla velká obytná kuchyně v patře domu a přilehlé prostory v podkroví s citem proměňovali v útulné pokojíčky a ložnice. Vše se odehrává ve znamení dřeva, ať už palubek s ponechaným přírodním odstínem, modřínových fošen či nábytku, sroubeného z oloupané a lakované kulatiny. O srubovém nábytku bude ještě řeč, ale příběh o statku pokračuje i směrem do přízemí, do dvora a ven, na rozsáhlý, zhruba dvacetihektarový pozemek za domem.

Prozatím tu nenajdete žádnou udržovanou a pečlivě vysekávanou zahradu. Stačí totiž jen několik kroků z domu a ocitnete se na pastvině, uprostřed ohrad v nichž postávají koně a kráva s telátkem. Venkovní úpravy jsou však v plánu právě letos, takže na podzim či na jaře příštího roku bude vše vypadat jinak.

Jak se uživit na statku

Na dohled od domu staví třiadvacetiletý syn se dvěma pomocníky roubenou stáj pro koně. „Dřevostavby ostatně budou jeho profesí, studuje ten to obor na vysoké škole v Brně,“ říká jeho maminka Petra, původně zdravotní sestra, která se během let proměnila v podnikatelku a nyní v začínající farmářku, specializovanou na výrobů sýrů. A na stole vonící čerstvý kozí sýr s pažitkou z její produkce dokládá, že to byla proměna více než úspěšná.

„Snažíme se vymyslet způsoby, jak se z provozu statku uživit. Sýry chválí místní i spousta našich známých z Hradce Králové, kde jsme dřív žili,“ popisuje Petra. A její muž dodává, že z někdejšího nábytkářského podnikání mu zůstal plán živit se i výrobou srubového nábytku. Zázemí dobře vybavené dílny v někdejší stodole mu dává možnost tvořit z odkůrované kulatiny velmi specifické masivní srubové židle, stoly, křesla či postele, jejichž vzhled a tvar po všech stránkách určuje právě opracovaná kulatina. A kromě obvyklých typů nábytku tvoří Petr i speciality, ať už jde o v domě všudypřítomné stojany na kytary, barové stoličky či originální podstavec pod jezdecké sedlo.

Penzion v podkroví

A jak přibývají dokončené místnosti, mění se i plány. Teď to vypadá tak, že Horáčkovi opustí dosud obývanou horní část domu a přestěhují se do přízemí. Tam čeká nedávno dokončená obytná kuchyně, umístěná do oné původní roubené části domu. Atmosféru jí dodávají dřevěné trámy i mohutná kachlová kamna. Původně obývané podkroví by se pak mělo proměnit v penzion, jehož provoz bude k ziskům ze statku rovněž přispívat.

„K nám už teď jezdí spousta známých a přátel a v podstatě už dávno obývají ložnice příštího penzionu. Ale za pobyt neplatí, spíš nám pomohou například se senem nebo s některou s dalších sezónních prací. To je nám milejší, než si brát peníze,“ vysvětluje Petr .

Skuteční rekreanti jsou ovšem už teď vítáni rovněž a kromě možnosti sledovat provoz fungujícího hospodářství na statku a možnosti okusit jeho produkty na ně čeká i nabídka projížďky na koních či přímo jezdeckého výcviku.

„Máme pět koní, ale dodnes si pamatuju, jak jsme přivezli první klisnu, vzpomíná s úsměvem Petr. Dnes si život bez koní neumíme představit.

Podle něj je kraj kolem Rychnova na agroturistiku, projížďky na koních či cykloturistiku jako stvořený. Připomíná také, že kousek za statkem býval v minulosti pionýrský tábor, který sice zanikl, ale zůstalo po něm koupaliště. O to se starají místní hasiči, takže možnost koupání je rovněž snadno dostupná.

Zima jako v horách

Proměna v penzion, orientovaný především na turisty, však statek pod kopcem na okraji Rychnova zřejmě nečeká. Horáčkovi ale podle všeho úspěšně vymysleli způsob, jak se při naplňování svého snu o životě v přírodě nemuset zabývat kompromisy v podobě dojíždění do práce a jak si užít zdejší malebnou a někdy i drsnou krajinu se vším všudy. Zda se jim to opravdu podaří, ukáže už brzká budoucnost.

„Původně jsme sice snili o životě ve skutečných horách, ale tenhle kraj dokáže být také pěkná divočina. V zimě tu například napadne přes metr sněhu. A nejbližší civilizace v Hlinsku, Poličce či Litomyšli je v tu chvíli pěkně daleko,“ říká Petr. Jeho idelání představa o životě na statku spočívá v tom, že lidé přicházejí za nimi. A že nebude třeba investovat energii a peníze například do obchodu s nábytkem, protože právě na statku je možné předvést zmíněné postele či křesla z kulatiny přesně v tom prostředí, pro jaké jsou určeny.

Když paní domu svolává z verandy k obědu a klade na stůl talíře s kouřící polévkou, přichází do kuchyně i syn a muž, který pomáhá s hospodářstvím a dokončováním stavebních prací. Vše je tak, jak má na správném statku být.

www.farmapodkopcem.cz, www.srubovynabytek.cz

Text a foto: Richard Guryča