U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Kávu si osladím!
Kategorie: Inspirace | Autor: MI, FOTO ARCHIV
Dnešní svět si už bez kávy nedovedeme představit. Pravda, kolik zemí, tolik způsobů její přípravy, podstata ovšem zůstává stejná. Lahodný mok, který je věrným průvodcem našeho soukromí, bez něhož se neobejde snad žádná návštěva, přátelské popovídání v kavárně, žádná kancelář, schůze… Kde se vzala? Odkud k nám přišla a jak to, že si podmanila doslova celou zeměkouli?
My Češi v tom přirozeně máme jasno. Poučeni šansonem Ljuby Hermannové víme, že za všechno může “Turek od okurek”, který se před nějakým tím stoletím zakoukal do jedné pražské panenky a rozhodl se usadit se tu navždy. A když se ho ptali, za co že hodlá se svou znejmilejší v Praze žít, “sáhl do truhlice, nalil vodu do konvice – a stal se tím okamžikem prvním pražským kavárníkem…” Jenomže – jak to bylo doopravdy?Původ kávy je samozřejmě zahalen rouškou tajemství. Nejznámější legenda připisuje její objev arabskému pastýři, jenž si všiml, že jeho kozy, které jsou celou noc mimořádně čilé, okusují plody kávovníkového keře. Přinesl jeho zrnka do místního kláštera, jeden mnich je svařil s vodou a díky tomuto nápoji bez problémů absolvoval všechny noční modlitby. Podle jiné legendy zase objevil účinek kávy jistý derviš, který její zrnka pojídal, aby se zachránil před smrtí hladem.Kolébkou kávovníku má podle některých zdrojů být východní Afrika. V Súdánu a Etiopii jej měli znát odedávna. Za důkaz je považován jeden verš Starého zákona, v němž se mezi dary, kladenými k nohám králi Davidovi, zmiňují i “pečená zrnka”. V 10. století o ní mluví arabský lékař a filozof Avicenna, který její původ situuje do Jemenu.Než bylo objeveno pražení, konzumovala se kávová zrnka na nejrůznější způsoby. Jeden z nich se dodnes udržel v částech Afriky a Asie. Zrnka se rozdrtí na prášek, smíchají se zvířecím tukem, z něj se uhnětou kuličky a ty se žvýkají. Pražení prý bylo objeveno náhodou, když se jistý mnich pokoušel zavlhlá kávová zrnka vysušit a nechal je příliš dlouho nad plamenem. Dnes trvá pražení zhruba dvacet minut, káva při něm dosahuje teploty 220 °C a mění barvu i velikost – zmenší se přibližně na 60 % původního objemu.První kavárnu otevřeli v roce 1555 dva Syřané v Istanbulu. Její úspěch byl tak ohromný, že o pouhých několik měsíců později bylo ve městě kaváren už více než 500! První evropská kavárna vznikla r. 1640 v Benátkách, a pak už následoval Londýn, Marseille, Vídeň… Zprvu ovšem znali jediný způsob přípravy kávy – svařovali ji společně s vodou. Teprve jeden Polák, usazený v Rakousku, přišel na nápad tuto vařenou směs přecedit a oddělit tak od nápoje kávovou sedlinu. V roce 1710 se pak – v podobě látkového sáčku – zrodil předchůdce dnešního filtru. A odtud byl už krůček k vymýšlení všemožných přístrojů k přípravě nejrůznějších druhů kávy tak, jak je známe dnes.Koncem 18. století Francouz de Belloy umístil nad kávovar nádobku s filtrem, na něj dal kávu a tu po kapkách zaléval vařící vodou. Což je princip, na němž fungují všechny dnešní kávovary na překapávanou kávu. 19. století přineslo několik set patentů na nejrůznější kávovary. V r. 1819 např. vymyslel Francouz Morize kávovar otočný, téhož roku přišel jeho krajan s přístrojem na espreso. Vypadal samozřejmě jinak než ty dnešní, ale princip – voda přeměněná v páru, která zvlhčuje kávovou směs – byl na světě. V roce 1855 způsobil tento – o něco vylepšený – přístroj senzaci na pařížské výstavě, když dokázal naplnit kávou dva tisíce šálků za hodinu! Okamžitě se ho zmocnila armáda a přizpůsobila si jej obrazu a režimu svému: deset gramů kávy na šálek!V roce 1908 sestrojili tři Američané pod značkou Universal první espreso elektrické. Úspěch byl mimořádný a od dvacátých let se jeho užití rozšířilo i do Evropy. Od té doby se ještě různě vylepšil – lze si “nastavit” sílu i aroma nápoje, používat kávu mletou nebo ji v kávovaru čerstvě umlít, současnou novinkou je kávovar používající kapsle s porcemi kávy. Součástí některých přístrojů je i zařízení na přípravu cappuccina.Dostaneme-li dnes chuť na šálek dobré kávy, máme na výběr podstatně více možností než kdysi arabští mniši. Dát si můžeme kávu tureckou, v džezvě připravovanou kávu arabskou, překapávanou kávu, espreso, cappuccino nebo kávu různě ochucenou kořením či alkoholem.
Podle časopisu Art&Décoration
FOTO 1 – Francouzský kávovar se sifonem. Voda se zahřívala v porcelánové nádobce, vařící přetékala sifonem do skleněné, která obsahovala kávovou směs. Když se pak zhasl hořáček, putovala stejnou cestou nazpátek již hotová káva
FOTO 2 – Přístroj Veritas na espreso, asi 1930
FOTO 3 – Otočný kávovar se skládal ze dvou částí, mezi nimiž byla na filtru káva. Spodní částí s vodou se umístila na tepelný zdroj (v tomto případě nad hořáček), a když začala voda vřít, vajíčko se otočilo a káva protékala do nádobky s hubičkou
FOTO 4 – Elektrický přístroj, typický pro
40. a 50. léta, korpus z lakovaného hliníku, skleněné víčko
FOTO 5 – Italský přístroj na přípravu espresa a cappuccina X1 Francis! Francis! s nápaditým a vtipným vzhledem, konec 90. let
FOTO 6 – Německý elegantní kovový kávovar na 4 nebo 6 šálků, 90. léta
FOTO 7 – Exkluzivní elektrický kávovar Crystal Arome Prestiže má kryt z kořenového dřeva, Moulinex, 90. léta
FOTO 8 – Současný automatický kávovar umí připravit překapávanou kávu, espreso, cappuccino i čaj; kávu si umele na požadovanou jemnost, předehřeje šálky, obsluhuje se pomocí ovládacího panelu s dialogovým displejem. Siemens, konec 90. let
FOTO 9 – Termo-kávovar s luxusním designem od F. A. Porsche, Siemens, konec 90. let
FOTO 10 – Nespresso kávovar švýcarské firmy Turmix je určen pouze na speciální kávové kapsle, s nimiž je velmi jednoduchá manipulace. Vyrábí se jich osm různých druhů (včetně kávy bez kofeinu). Současná novinka
