Kapusta
Poněkud opomíjená zelenina má na svém kontě hned dvě prvenství. Je nejen nejotužilejší, pro čerstvou si můžeme chodit na záhon ještě počátkem nového roku, ale také pro lidský organismus nejzdravější.
Kapusta listová, hlávková, růžičková a kadeřavá čili kadeřávek se liší vzhledem a množstvím prospěšných látek. Hlávkovou kapustu asi není třeba představovat, hlávku tvoří bublinkovitě zkadeřené listy vyrůstající spirálovitě z košťálu.
Listová kapusta je blízkou příbuznou kadeřávku. Dlouhé tmavé listy s voskovým povlakem netvoří hlávku, ale rostou na vysokém košťálu ve volné růžici. Vzhledově tak připomíná původní dovezené druhy. Chuť je pikantnější.
U kapusty kadeřavé neboli kadeřávku jsou listy štíhlejší s dlouhými stonky, silně zkadeřené a nepřisedají pevně k sobě, ale rovněž vytvářejí volnou růžici. Můžeme je otrhávat postupně odspodu, a tak získáme vždy čerstvou surovinu.
Růžičková kapusta byla vyšlechtěna z hlávkové. Košťál připomínající silný stonek dorůstá do výšky 40 až 100 cm, po jeho obvodu jsou v paždí listů miniaturní hlávky – růžičky. Výhodou je postupná sklizeň, kdy si můžeme z košťálu odříznout růžičky k okamžité spotřebě. U zimní sklizně se ale doporučuje odříznutí rovnou celého košťálu.
Okrasnou kapustu nemusíme vyhazovat, v kuchyni se uplatní stejně jako ostatní odrůdy
Odolná parta
Všechny odrůdy jsou mrazuvzdorné, pod sněhovou pokrývkou či krytem ze slámy snášejí teploty do –12 °C, po přejití mrazem dokonce získávají na křehkosti. Hrozí-li holomrazy, je jistější sklízet již v prosinci nebo je přesadit do hlubokého pařeniště. Růžičková kapusta odolává i ‒15 °C a na záhonu vydrží až do února. Nemá však ráda teplotní šoky.
Ve výčtu nesmíme zapomenout na kapustu okrasnou. Ta sice není primárně určena ke konzumaci, protože má tužší listy, ale jinak disponuje obdobnými vlastnostmi jako ostatní odrůdy. I ona potřebuje chladnější počasí, konkrétně pod 10 °C, aby se vybarvila do krásy.
Po přejití mrazem je i listová kapusta křehčí
Pod sněhovou pokrývkou mohou zůstat kapusty na záhonech
Nároky na pěstování
Kapustám nejlépe svědčí středně těžká hlinitá půda s dostatkem humusu a vláhy, nejlépe povápněná na podzim předchozího roku. Pro pěstování můžeme volit mezi sadbou nebo výsevem na konci února do skleníku, v dubnu pak přímo na záhon. Vegetační doba se u raných odrůd pohybuje od 50 do 70 dní, u poloraných trvá 100 až 120 dnů, u podzimních 102 až 160 dnů a u ozimých dokonce mezi 240 až 250 dny. Na růžičkovou kapustu si počkáme 170 až 240 dnů. Aby vysoké rostliny nepolámal vítr, volíme chráněné místo, případně ještě zapíchneme k rostoucí zelenině opory.
Odstraněním bočních listů pustíme k růžičkám slunce
Jak nám mohou prospět
Látky obsažené v kapustě pomáhají odbourávat stres, stimulují obranyschopnost, snižují cholesterol, působí proti rakovině trávicího traktu. Vláknina pomáhá upravovat trávení. Vitamín A a betakaroten prospívá zraku a pokožce. Obklady z listů se používají k léčbě ischiasu a kožních problémů.
Kapusty jsou bohaté na vitamíny skupiny B, vitamín C, E, K, dále vápník, hořčík, selen, fosfor, draslík, železo, sodík a síru, kvůli níž se ale nedoporučuje jejich nadměrná konzumace. Ze svého jídelníčku by měli kapustu škrtnout těhotné a kojící ženy, lidé trpící srdečními chorobami, trombózou a všichni, kteří užívají léky na ředění krve nebo jsou po operaci. Není vhodná ani při potížích se zažíváním.
Drobné hlávky růžičkové kapusty vyrůstají v paždí listů
Kadeřávek vytváří volnou listovou růžici
Víte, že…
- Problém s nadýmáním lze do jisté míry odbourat vařením kapusty bez pokličky a přidáním vhodného koření, například kmínu, fenyklu, anýzu, saturejky či koriandru.
- Tepelnou úpravou rovněž zbavíme kapustu hořkosti až štiplavosti.
Text: Zuzana Ottová
Foto: Pixabay a Shutterstock
Kapusta
