U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
KAMNA KROK ZA KROKEM
Kategorie: Kachlová kamna | Autor: MARIE RUBEŠOVÁ
Slávek Parkan umí snad úplně všecko. Je vyučený nástrojář, ale nejradši pracuje se dřevem. Jeho veliký masivní stůl z jilmu je opravdu parádní. Stejně jako kamna, do jejichž stavby se pustil spolu s odborníkem.
Návrh si nakreslil už v roce 1987 a posléze dovezl z Letovic i hnědé kachle. Pak chalupa vzhledem k rodinným problémům osiřela. Chalupář se do ní vrátil až loni v lednu a jeho první starostí bylo postavit vysněná kamna. U Řehulky v Ohrozimi nakoupil kování, u Temra v Brandýse nad Labem výměník a sehnal kamnáře. Do takhle náročné stavby se sám přece jen nepustil. Srdce chalupy vyrostlo uprostřed sednice, aby se teplo neztrácelo ve zdi.
Několik specialitek
Z postupu stavby je na první pohled zřejmé, že tato kachlová kamna nejsou jenom na vaření a pečení. Jsou vybavena výměníkem, z něhož jde teplá voda k expanzní nádobě s pojistným ventilem. Fungují tedy jako kotel ústředního topení. Slávek Parkan se ovšem ještě pojistil. „Mám tu další topení, elektrokotel, který může fungovat nezávisle na kamnech, ale i s nimi zároveň. Expanzní nádrž je opatřena ventily, kterými se dá příslušná větev uzavřít. Když je velká zima, můžu na noční proud topit v jedné části nebo v celé chalupě také elektřinou.“
Má to i další výhody. V koupelně má chalupář termostat, na němž si v zimě nastaví při odjezdu minimální teplotu a temperuje vedení elektrokotlem, aby nezamrzlo. V celém okruhu má navíc nemrznoucí směs Alicoltermo. Loni v zimě ho však doběhli energetici, neboť vypnuli elektřinu. „Když nešel proud, tudíž ani čerpadlo, z výměníku nemohla proudit voda do topení a všechno vyteklo ven. Rozebral jsem zadem kamna a výměník spravil. Aby už víckrát k havárii nedošlo, chci jej ještě vybavit ventilem. Když se vypne proud, ventil se otevře a voda poteče pomalu do jednoho radiátoru v podkroví. Bude tam osmnáctka trubka, půjde to bez čerpadla, samotížně, na základě rozdílu měrné hmotnosti ohřáté a chladné kapaliny.
O kamna je třeba pečovat
Každý, kdo se odhodlá ke stavbě kachlových kamen, by si měl uvědomit, že toto krásné topidlo vyžaduje také odpovídající péči. V létě, v době kdy se netopí, je třeba používaná kamna vyčistit, eventuálně doplnit, dotřít hlínu tam, kde odpadla. „Po první zatěžkávací sezóně se to může stát. Kamnář mi tady nechal ještě trochu namíchané hlíny. Je to směs jílu a říčního písku. V létě taky vyndám pláty a trouby – je tam páčka, kterou se uvolní a lze je obě vyjmout. Pak už se lehko dosáhne do celého prostoru. A na roury mám tyč, na niž jsem si přesně na míru vyrobil dřevěný kroužek. Projedu rourami a shrnu saze do šachty ve stěně, kterou jednoduše vyberu.“
Muž, který sám vyfotil postup stavby kachlových kamen, aby chalupáři věděli, co to „obnáší“, samozřejmě také umí poradit, co použít na pláty, aby nerezavěly. Jako impregnace i vylepšení již postižených plátů je prý vhodná grafitová směs Tuhalesk.
KACHLOVÉ A SELSKÉ SPORÁKY
TIP!
Všechno, co potřebujete vědět o kachlových sporácích najdete v reedici této knížky V. a M. Vlkových (Grada, 2006). Vyzbrojí vás nejen všemi podrobnostmi týkajícími se umístění a péče o tato topidla, ale přináší také informace o jejich údržbě, opravách a stavbě. I ten, kdo není „od fochu“, se může něco nového dozvědět.
STAVÍME KACHLOVÝ SPORÁK
1) Nejdřív jsem udělal zhruba do půlmetrové hloubky základ z kamenů a zalil jsem je betonem. Pak přišla IPA, která je napojena až na izolaci pod větráním kolem stěn. Pak jsem z cihel sestavil základ.
2) Osadili jsme spodní rošt a dvířka popelníku, pak výměník a kamnář začal prostor topeniště postupně zazdívat šamotovými cihlami. V zadní části ponechal prostor, kam jsme vložili skelnou vatu.
3) Už jsou osazena dvoje dvířka a límec, na který se posadí další rošt, fungující jen při letním topení. V zimě topíme na dolním roštu, čímž se ohřívá i litinový výměník a teplá voda jde do radiátorů.
4) První řada kachlů stojí. Je důležité dodržet optimální šířku spár. Když se ohřejí, roztáhnou se a pak se musí zase „vrátit“ do původního tvaru, aby se ve spáře nedělaly škvíry. Kamnář používal spony z měkkého ocelového drátu a opěrky z kousků tašek, jimiž jistil správný úhel.
5)Spáry jsou vymáznuté spárovací hmotou. Čím je jí víc, tím pomaleji se kachle rozehřívají. Zpočátku je ideální přikládat pomalu, aby veškerý materiál bobtnal zvolna. V některých místech jde plamen až ke kachlům, ta se ohřívají rychleji. Tam, kde je větší vrstva hlíny, je déle chlad.
6)Po obvodu topeniště jsme navrstvili hlínu a položili rám, do kterého přesně zapadly čtyři pláty. Topeniště má tak zvaný jízek, výstupek, který zvedá plamen, aby mohl lépe ke troubám a dobře je vyhříval. 7)Hladké kachle jsou pevně vztyčeny, topeniště obloženo, je třeba připravit kachle s reliéfem. Na radu kamnáře jsem je vyskládal na zem a vybíral podle barevného tónu i tvaru, jak budou navazovat. Nebývají totiž zcela stejné.
8) Očísloval jsem kachle podle pořadí v jednotlivých patrech a kamnář se dal do díla. Tvar kobky vymezil nerezovou pásovinkou a do ní začal od rohů stavět. Každý kachel přesně ustavil pomocí vodováhy a vhodných klínků.
9)Stavba je v cíli, na límec z nerezu je nasunuta roura, kterou ještě majitel vylepšil měděným krytem. Kobka je uzavřena a olemována zakončovacími díly. Kamna je třeba vyspárovat a vyčistit.
10) Na závěr pohled na lavičku lemující ze dvou stran sporák. Zezadu za kobkou je pod ní expanzivní nádrž s ventily, jimiž lze otopný systém propojit s elektrokotlem.
Popisy k obrázkům
Autor fotografií: FOTO: FRANTIŠEK VAŇÁSEK A SLÁVEK PARKAN
