Kalanchoe, nenáročné atraktivní pokojovky

Pod českým názvem kolopejka si můžeme pořídit sukulentní rostlinu zdobnou květem či listem rodu Kalanchoe. Nejznámější kolopejku vděčnou snadno přimějeme ke kvetení v kteroukoli roční dobu.

Rod Kalanchoe z čeledi tlusticovitých čítá několik desítek druhů, v současnosti se ještě rozšířil o dříve samostatný rod Bryophyllum, známý pod českým jménem naduť. Vybírat je tedy z čeho, ať už se zaměříme na květy, či zdobné listy. Na originalitě přidávají některým dceřiné rostlinky tvořící se po okrajích listů, díky čemuž vzhledově připomínají masožravky. Všechny jsou rostlinami krátkého dne, což lze využít při rychlení. Postačí jim zkrátit během čtyř až šesti týdnů osvit na osm až deset hodin denně a vykvetou.

Nejznámější kalanchoe

Kolopejky vděčné (Kalanchoe blossfeldiana) lze považovat za popelky mezi pokojovými rostlinami. Do domácnosti se totiž zpravidla dostanou jako dárky za účelem přinést na návštěvu „něco, co kvete“ a po odkvětu mnohdy končí v popelnici jako nepotřebný odpad. Nejenže by tak neměla skončit žádná rostlina, protože jde o živý organismus, ale jak název tohoto původně madagaskarského polokeře naznačuje, máme co do činění s druhem, který se za trochu péče odvděčí záplavou květů a při jednoduchém narychlení i v období, kdy se většina zeleně oddává vegetačnímu klidu. Za přirozených podmínek kvete v únoru až dubnu, barva čtyřčetných květů uspořádaných v chocholičnatém květenství může být kromě typické červené také fialová, růžová, oranžová, žlutá či bílá. Tmavě zelené jednoduché vstřícné holé listy jim poskytují neutrální pozadí.

Další květem zajímavá kolopejka zvonková (Kalanchoe manginii) má polopřevislé načervenalé výhony porostlé drobnými oválnými listy, které na jaře doplní plné zvonky zbarvené červeně, fialově nebo oranžově, případně ozvláštněné kontrastním lemem. Druh je vhodný do závěsných nádob i pro letní květinovou výzdobu balkónů a teras.

Označení měděná lžíce je pro druh Kalanchoe orgyalis skutečně trefný. Foto: Shutterstock

Druhy zdobné listem

Nepřehlédnutelná je už mladá rostlina Kalanchoe thyrsiflora. Lopatkovité listy soustředěné v husté růžici mají šedozelený odstín a zářivě červené okraje. V období stresu nebo při vystavení přímému slunečnímu záření zbarvení ještě zintenzivní. Ze středu vyrůstá mezi dubnem a srpnem dlouhý šedý stonek nesoucí zvonkové květy uspořádané ve stažené latě.

Trefný název měděná lžíce odkazuje na tvar a netypickou barvu horní strany listů druhu Kalanchoe orgyalis. Čím více slunce na listy dopadá, tím je vybarvení sytější. K dokonalému „měděnému“ efektu přispívá porost z jemných chloupků, který povrchu dodává kovový lesk. Na méně světlých stanovištích lépe prospívá kultivar s listy s jen hnědavým nádechem. Žluté kvítky se v bytových podmínkách objevují vzácně. Oproti ostatním kalanchoím jí prospívá v období vegetace pravidelná zálivka a za vysokých letních teplot neustále vlhčí půda.

Pod roztomilým lidovým jménem kočičí ouško se skrývá kolopejka plstnatá (Kalanchoe tomentosa) s tlustými zašpičatělými bíle plstnatými listy s hnědým okrajem. Dužnatý stonek zakončený listovou růžicí dorůstá půlmetrové výšky. Květy objevující se v říjnu až dubnu mají tmavě červenou barvu.

Listy Kalanchoe thyrsiflora zdobí zářivě červené okraje.  Foto: Shutterstock

Živorodky

Některé druhy kolopejek mají schopnost vytvářet miniaturní dceřiné rostlinky (viviparie), které po odpadnutí z mateřské rostliny při alespoň skromných půdních podmínkách zakoření a samostatně se vyvíjejí. Typickou protagonistkou je Kalanchoe pinnata, česky náduť peřená s dužnatou větvenou lodyhou dosahující výšky až 150 cm. Květenstvím je vzpřímená lata nesoucí nadmuté zvonkovité zelenorůžové či zelenočervené květy. Kvete v lednu až v červenci.

Druhá nejpěstovanější svým vzezřením evokuje rostlinu z vědeckofantastických románů. Jmen má tolik, že by se za ně nemusela stydět kdejaká šlechtična, zároveň však laického botanika uvádějí ve zmatek. Pokud se setkáme s označením kolopejka trubkokvětá, Daigremontianova či madagaskarská, s lidovým madagaskarským žen-šen, latinským Kalanchoe tubiflora, Kalanchoe daigremontiana nebo původním Bryophyllum tubiflorum či Bryophyllum delagoense, stále se jedná o ten samý druh, který má ještě výstižné anglické pojmenování „matka milionů“ odkazující na řady nových rostlinek tvořících se na listech. Přímý stonek s řapíkatými, podlouhlými až válcovitými šedými hnědě skvrnitými listy může dosáhnout metrové výšky. Kvete v lednu až červnu zvonkovitými květy.

Dceřiné rostlinky tvořící se na okrajích listů stačí zasadit do substrátu pro množení. Foto: Shutterstock

Co jim prospívá?

Keříkovité druhy upřednostní přiměřeně široké pěstební nádoby, aby se měly kam rozrůstat, druhy s vysokou lodyhou květináče těžší a stabilní, aby se nepřevrátily. Většině kolopejek vyhovuje rozptýlené světlo, pouze ty, jimž se listy vybarvují vlivem slunečního záření, potřebují plné oslunění. Prospívá jim i letnění.

Teplota půdy by v době růstu neměla klesnout pod 10 °C. Přes zimní měsíce je třeba rostliny udržovat na světlém chladném bezmrazém místě a výrazně omezit zálivku, jinak hrozí hnití kořenů i stonku. Zemina musí být propustná, nejlépe hlinitopísčitá s neutrální reakcí. Vhodný je substrát přímo pro sukulenty nebo hrnkové rostliny. Od března do srpna aplikujeme hnojivo pro kaktusy nebo pro pokojovky.

Text: Zuzana Ottová, foto: Shutterstock

Kalanchoe, nenáročné atraktivní pokojovky