Kachlový sporák, dominanta tradiční kuchyně
Vnímáme ho všemi smysly. Je nepřehlédnutelný, dává o sobě vědět vůní linoucí se z jeho útrob, když pořádá smolné poleno, ale i tou, která ohlašuje, co bude dnes dobrého.
Kdysi býval nejdůležitější součástí vybavení kuchyně, ze své schopnosti pomocníka vytvářejícího tu pravou domácí pohodu však neztratil během uběhlých let nic. Jen musel ustoupit a dát mladší generaci možnost, aby se předvedla. Někde ho v kulinářském království ponechali hrát druhé housle, jinde ho poslali na věčnost. V posledních letech prožívá kachlový sporák své znovuzrození, podobně jako kachlová kamna, a je k tomu celkem pádný důvod, při zachování stylovosti nabídne alternativu moderních elektrických či plynových sporáků a ještě něco navíc. Jeho velkým plusem je nezávislost na elektrické energii, což u chalup a chat není zanedbatelné.
Podobně jako v sobě mají současné kuchyňské linky zabudované varné desky a trouby, má je i kachlový sporák. K tomu může disponovat kamnovcem, který ohřívá vodu, chlebovou pecí, takzvaným zápecím, na němž se v teple tak krásně lenoší. Umí samozřejmě i vytápět místnost, v níž je instalován. Akumulační schopnosti a výhřevnost má sice nižší než kachlová kamna, a je tudíž nutné do něj častěji přikládat, ale v kombinaci s výměníkem nebo hypokaustem se ze sporáku stává plnohodnotný topný systém.
______________________________________________________________________
Další články Speciálu Světnice a kachlová kamna:
Tradiční světnice
Textil ve světnici
Vyšperkovaná světnice
Kachlová kamna
________________________________________________________________________
Přenosný nebo stavěný
Pojem přenosný je u sporáku, stejně jako u kamen, poněkud zavádějící. Není tím samozřejmě myšleno, že sporák budeme podle libosti stěhovat z místnosti do místnosti nebo na zahradu. Jde tu o termín poukazující za prvé na nižší hmotnost topidla a za druhé na fakt, že je dodáván v již hotové podobě, kdežto tzv. stavěný sporák je zcela logicky vystavěn až na místě a může být napevno spojen se stěnami nebo podlahou. Takové topidlo je individuální stavbou s vlastním projektem. Další, rychlejší a rovněž levnější variantou je výstavba z prefabrikovaných dílů z katalogové nabídky kamnářské firmy.
Kromě různých rozměrů můžeme ještě při návrhu specifikovat umístění a tvar sporáku, tzn. zda dáme přednost čelnímu, rohovému, lomenému, s velkým nebo malým topným štítem, pecí a zápecím, vyzděným dřevníkem atd.
Přenosný sporák bývá koncipován jako stolový nebo kobkový, kdy vyvýšená kobka ukrývá jednu nebo dvě trouby. Nejčastěji stojí na kovových nohách, ale může rovněž ležet celou plochou na podlaze. Pro napojení na komín se nabízejí dvě možnosti, a to z boční či zadní strany. Přenosný sporák má nižší akumulační schopnosti, ale příznivou cenu a také hmotnost umožňující osazení topidla bez nutnosti zabývat se složitěji nosností podlahy.
Co ukrývá sporák
Hlavní funkcí sporáku je tepelná úprava potravin, proto je důraz kladen na správné řešení topeniště, kdy plameny z ohniště odcházejí přímo pod plotnu. Troubu pak musejí obíhat alespoň ze tří stran, aby pečení v ní bylo rovnoměrné a také, aby se dosáhlo teploty 230 °C, případně vyšší, která je potřebná například pro upečení lístkového těsta, hranolků apod. Za dokonalé hoření odpovídá tahový systém, výkonu kamen musí odpovídat průměr komínu a tlak. Intenzita hoření se reguluje přísunem vzduchu otvory na dvířkách a komínovou klapkou.
Varnou plochou sporáku je plotna, již tvoří jeden či více litinových plátů čili tálů. V plátu bývá vložen malý kruhový tál nebo soustava kroužků, jejichž vyjmutím se zpřístupní topeniště a lze tak přímo nad ohněm opékat nebo grilovat na pánvi. Na rozdíl od elektrického nebo plynového sporáku, kde se teplota pod varnou nádobou nastavuje knoflíkem nebo na dotykovém displeji, na plotně musíme pohybovat nádobou. Čím blíž je ohništi, tím je teplota tálu vyšší a naopak. Chce to trochu cviku. Na čistých, nerezavých tálech můžeme rovnou na sucho péct třeba placky.
Neméně důležitou součástí sporáku je trouba. U starých pevných kachlových sporáků bývala přistavěna ještě pec na chleba, která mohla být přístupná i z chodby nebo černé kuchyně. Zkušený kamnář ji na přání zakomponuje do sestavy i dnes.
Text: Zuzana Ottová
Foto: Vladimír Hájek, Martin Mašín, Zdeněk Roller, Pavel Veselý a archiv firem