Kachlová kamna
Vytápění kachlovými kamny je považováno za nejpříjemnější a nejzdravější. Platí to ovšem jen při splnění určitých podmínek, které je třeba zohlednit i při volbě topidla.
Díky sálavému teplu, které je podobné a pro nás stejně příjemné jako tepelné záření slunce, má vytápění klasickými kachlovými kamny mnoho zdravotních plusů. Sálavé teplo se šíří všemi směry, nejprve je předáváno stavebním konstrukcím, předmětům i živým tvorům a od nich se následně ohřívá vzduch, čímž získáme téměř rovnoměrně vyhřátý prostor. Tepelný poměr mezi tělem a vzduchem je díky tomu vyrovnaný, tudíž nám není ani příliš horko, ani zima, vzduch si udržuje optimální vzdušnou vlhkost mezi 40 až 60 %. Na rozdíl od konvenčního vytápění nedochází v tomto případě k víření prachu, což nejvíc ocení alergici a astmatici.
Všechny tyto plusy samozřejmě platí pouze tehdy, když kamna fungují, jak mají, a jsou správně dimenzovaná, což znamená, že jiný výkon kamen bude potřeba k vytopení kamenné chalupy a jiný pro nízkoenergetickou stavbu.
______________________________________________________________________
Další články Speciálu Světnice a kachlová kamna:
Kachlový sporák, dominanta tradiční kuchyně
Tradiční světnice
Textil ve světnici
Vyšperkovaná světnice
________________________________________________________________________
Čím se bude topit
Volbu vhodných kachlových kamen lze začít výběrem topného systému nebo topiva. I když si pod kachlovými kamny představíme téměř bezvýhradně taková, v nichž se topí dřevem, není to jediná možnost. Existují i typy vytápěné elektřinou (staré známé akumulačky), zemním plynem, případně lehkými topnými oleji (LTO). Patří sem i kamna bez ohniště a odtahového systému, která jsou vytápěná kotlem přes teplovodní výměník umístěný v jejich nitru. Sice se v nich netopí klasickým způsobem, přesto systém předávání sálavého tepla z keramických ploch je stejný jako u klasických kachlových kamen. Vytápění je tak ještě čistší, do vzduchu v místnosti se nedostávají žádné částečky popela, kouř atd.
Co se týče čistoty vzduchu, ale i absence nepořádku vznikajícího při obsluze topeniště, je možné toto vyřešit také a mít přístupová dvířka třeba na chodbě.
Nejsou kamna jako kamna
Za klasická kachlová kamna lze považovat taková, kde topné médium ohřívá plášť z keramických kachlů nebo bloků do teploty 60 °C, které následně předávají sálavé teplo do prostoru přes předměty, lidi, zvířata a rostliny. V tomto případě mluvíme o akumulačních kamnech. I ta dnes stavěná vycházejí z původního způsobu vytápění, jen v menší či větší míře využívají k dosažení kýženého tepelného výkonu moderní technologie a materiály, například keramické tahy pro vedení topných plynů jsou vyzděné šamotovými cihlami nebo deskami či nověji deskami z expandovaného vermikulitu a anorganického pojiva.
Sálavé plochy akumulují velké množství tepla, tím se prodlužuje interval mezi přikládáním na 12 či dokonce 24 hodin. Podle schopnosti akumulace se kamna dále dělí na lehká, středně těžká a těžká.
Lehká kachlová kamna produkují teplo téměř okamžitě po zatopení, zároveň však vychládají ve chvíli, kdy přestávají topit, resp. kdy spotřebují dodané palivo. Vzhledem k rychlému startu jsou vhodná pro víkendové objekty, případně hostinské pokoje.
Stejně tak polotěžká kachlová kamna budou dobře sloužit v rekreačních chatách a chalupách a dalších prostorech, které není třeba vytápět průběžně. Teplo začnou vydávat za několik desítek minut po zatopení, díky akumulační vyzdívce ho budou předávat ještě několik hodin po ukončení topení.
Pro trvale obývané stavby se hodí těžká kachlová kamna, u nichž se sice doba „zahřátí“ počítá na hodiny, ale po ukončení topení předávají teplo 12 i více hodin, což znamená, že je do nich třeba přiložit pouze jednou nebo dvakrát denně. Prostě na začátku topné sezóny se kamna roztopí a vychladnout se nechají až na jejím konci.
Kachlová kamna se také vyrábějí nebo staví v teplovzdušné verzi, u níž je prioritou rychlý zisk teplého vzduchu a jeho předání do obytného prostoru. Studený vzduch nasávaný z místnosti je zahříván na povrchu vestavěné topné vložky, která může být doplněna teplovzdušným výměníkem, a přes průduchy je vracen zpět do místnosti, případně do dalších prostor. Z popisu systému nám ovšem vyplývá, že se jedná o konvekční způsob, tudíž se zde nejedná primárně o vytápění sálavým teplem. Kachle pouze zlepšují topné vlastnosti předáváním tepelné energie sáláním, kdy se teplo částečně akumuluje do keramického pláště. Především mají za úkol dodat topidlu estetický vzhled.
Třetím typem je kombinace teplovzdušných a akumulační kamen. Pod kachlovým pláštěm kamen je instalována topná vložka s vestavěným systémem tahů ze šamotu. Horké kovové plochy vložky zahřívají vzduch v prostoru konvekčním způsobem, zatímco kouřové plyny vedené systémem tahů zahřívají keramický plášť tak, jako u akumulačních kamen. Zájem o kamna s topnou vložkou s prosklenými dvířky se zvyšuje, protože umožňuje pozorovat hru ohně, a má efektivnější spalování díky rozdělení spalovacího prostoru na spalovací komoru a zplynovací zónu.
Něco navíc
K co nejlepší tepelné pohodě, ale i ekonomickému provozu kamen přispívá automatická regulace spalování či možnost elektronické regulace i přes mobilní aplikace nebo internet.
Kachlovými kamny lze vytápět celý dům. Na výběr je tzv. hypokaustní vytápění, kde se jedná o soustavu uzavřených kanálů, jimiž proudí horký vzduch, anebo teplovodní výměník, kdy je teplo získané spalováním předáváno do vody, která je z výměníku prostřednictvím topné soustavy distribuována do radiátorů či podlahového topení.
Volně stojící kachlová kamna Sara s topnou vložkou fungují na konvekčním způsobu předávání tepla, kachlový obklad ovšem vyzařuje sálavé teplo ještě určitý čas po vyhoření topiva (Mountfield)
Text: Zuzana Ottová
Foto: Vladimír Hájek, Jaroslav Hejzlar, Zdeněk Roller, Pavel Veselý, Robert Žákovič a archiv firem
Kachlová kamna