Jmelí
Přináší štěstí a věrnou lásku
Větvičky jmelí provázejí Vánoce již velmi dlouho. Podle jedné křesťanské legendy bylo jmelí kdysi stromem, z jehož dřeva Josef vyřezal o Vánocích kolébku pro Ježíška. Legenda dále praví, že po třiatřiceti letech tento strom porazili Římané a z kmene vyrobili kříž, na kterém Ježíše ukřižovali. Strom prý hanbou seschl a přeměnil se v rostlinu, která zahrnuje dobrem všechny, kteří pod ní projdou. Jmelí prý nosí štěstí tomu, kdo je jím obdarován, a nikoliv tomu, kdo si jej koupí sám.
Jmelí však hrálo důležitou roli již v mytologii starogermánských a keltských kmenů. Keltskými druidy bylo jmelí považováno za posvátné, protože si drželo svou zelenou barvu po celou zimu. Keltové věřili, že vyléčí každou chorobu a funguje i jako protijed. Na Nový rok bylo zvykem, že druidi odřezávali jeho větvičky s pomocí zlatého srpu. Lidé věřili, že takto sebrané jmelí jim pak po celý rok bude nosit štěstí a někteří je nosili zavěšené na krku na ochranu před zlými silami. Dodnes určité odvozené zvyky spojené se jmelím přetrvávají jak v Evropě, tak v Severní Americe. Populární jsou zejména polibky pod jmelím na Nový rok, které mají dotyčným přinést štěstí a věrnou lásku po celý nadcházející rok. I v českých domácnostech patří zelené či pozlacené jmelí k tradiční vánoční výzdobě.
Jmelí
