U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Jižní Čechy s vůní levandule
Kategorie: Návštěva | Autor: Martina Lžičařová a Pavel Zeman
Bílý domek s modře lemovanými okénky, travnatý dvůr, záplava květin a zeleně, pnoucí se po trelážích a zídkách až na střechu, a na zahradě rybník. To všechno se podařilo během pár let vymodelovat architektovi a stavařce na jednom kopečku nedaleko Tábora. Jejich chalupa je voňavá nejen levandulí a dalšími bylinami. Ona “voní” už napohled.
ekli nám o ní naši dlouholetí kamarádi,” začíná chalupářka své vyprávění. “Sami mají nedaleko domek po babičce a opravují ho. O tom našem, tehdy prázdném domečku se dozvěděli od místních lidí. O chátrající a přitom rozestavěné stavení už nějaký čas nikdo nejevil zájem. Nejprve jsme se rozmýšleli. Je to poměrně daleko od Prahy, kde bydlíme. Nakonec ale rozhodlo umístění domu a zdejší malebný kraj.”
Domek stojí na dlouhém táhlém kopci, z něhož je široký mnohakilometrový výhled na okolní lesy a údolí. Oba majitelé se shodují, že oni i mnozí přátelé, kteří sem přijíždějí na návštěvu, si pohledem do klidné zelené krajiny dobíjejí energii po náročném pracovním týdnu. A že jí bylo zapotřebí požehnaně, než se domek vyloupnul do krásy, jakou vám představujeme na obrázcích!
Kouzla nejen s příčkami
Zamýšlená rekonstrukce měla směřovat k vybudování obyčejné sezonní chalupy, aby rodina měla kam jezdit od jara do podzimu. Čím víc podléhali kouzlu zdejšího kraje, tím víc v nich rostlo přesvědčení, že úpravy domu bude nutné provést tak, aby si jej mohli jednou užívat celoročně.
Domeček byl značně zdevastovaný. Předešlý majitel se pokoušel o modernizaci, ale nepříliš citlivě. Stihnul všechno rozkopat a málo dokončit. “Museli jsme začít od podlahy, respektive od střechy, protože v nejhorším stavu bylo právě podkroví. Krytina musela celá dolů. Při té příležitosti jsme vyměnili některé poškozené trámy krovu a střešní latě všechny. Teprve když byl v pořádku krov a položena nová střešní krytina, mohli jsme se pustit do vnitřků.”
V přízemí zbourali a posunuli několik příček. Výsledkem jsou dvě velké obytné místnosti, působící vzdušně. V první jsou část kuchyňského zákoutí s kachlovými kamny a jídelna, jíž vévodí krb a velký dřevěný stůl, částečně odděleny přepážkou. Hlavně v létě, když se sejde celá rodina, bývá kolem stolu plno. Druhá světnice slouží jako obývací pokoj. U nízkého stolku je pohodlné sezení na dřevěných lavicích, doplněných pestrobarevnými polštáři. Klavírní křídlo v opačném rohu dává tušit, že prostor pod klenutými stropy bývá naplněn hudbou. Prázdná půda se proměnila v ložnici rodičů, pokoje dospělých dětí a místo si tu našla i koupelna.
Potom přišla na řadu veranda v přízemí. Díky dobře těsnicím oknům a izolaci je tu celoročně příjemné klima. O tom, že se stala oblíbeným koutem obyvatel chalupy, svědčí i proutěná křesílka a stolek ze starého šicího stroje.
“Dnes, když už je dům podle našeho gusta, je v něm dost místa i pro syna s rodinou nebo naše přátele. Všichni oceňují zdejší ticho a klid. Kdo k nám chce na návštěvu, musí ovšem po malé boční silnici, která je stranou od větších cest. Vznikla asi před dvaceti lety vyasfaltováním polní cesty. Jezdí tudy jenom místní a ti, co to znají. Jinak nikdo.
Nejdřív rybník, potom zahrada
Získání většího pozemku probudilo v našich hostitelích naplno vášeň k zahradě a všemu, co k ní patří. Nejdřív ale bylo nutné rozhodnout, co provést s mokřinou ve svahu před chalupou. Na známého, který radil “ať to vyhrábnou a udělají si rybník, jenž jim vlhkost z louky a spodní vodu svede,” se nejdřív dívali jako na blázna. Pak ho poslechli a v žádném případě nelitují. Vybudovali si vlastní přírodní koupání s písečnou pláží. Dnes svorně tvrdí, že přes léto je u jejich rybníčku líp než u moře v daleké cizině, kde je hlava na hlavě. A když na to přijde, dobrou noc jim nepřejí lišky, ale žáby, které dokazují, že voda v jejich “moři” je opravdu čistá.
Donedávna neměli zahradu ani oplocenou. To až poslední dva roky vede kolem nízký plot z pletiva. Nebylo nutné stavět ho kvůli zlodějům, ale kvůli srnčí zvěři. Zabránit jí v hodování. Srnky se chodily večer do zahrady napást a okusovaly mladé, nedávno vysazené stromky.
Zahradničení se stalo láskou a způsobem odpočinku paní domu. Je ráda na čerstvém vzduchu a na zahradě je to znát – jenom kvete! “Chtěla jsem zachovat přírodní charakter a volbu vysazovaných dřevin a květin jsem tomu přizpůsobila,” vysvětluje. A tak vedle sebe nacházíme jeřabiny, mochny, trnky, šípky, smrky, břízky a borovice, sem tam jablůňky, trsy kopretin, chrp, vlčích máků. A také popínavé růže, klematisy, keře modrých hortenzií a pod okny široké pásy voňavé levandule… Všechno v dokonalé harmonii barev a vůní.
Člověk by hádal, že je někde v pohádce. Za tou krásou však lze tušit hodiny a hodiny nepohádkové práce. Naše hostitelka se tomu jen směje: “Je to ta nejlepší očista těla i duše, jakou znám!”
FOTO PAVEL ZEMAN
Bílá fasáda se světle modrou linkou kolem oken a štít s výklenkem pro keramickou kočku jsou nápadem paní domu. Kočky a modrou barvu má velmi ráda
Vstup do dvora bývá v létě otevřen dokořán
Také pro hrnkové květiny se našlo důstojné místo
Skutečnost, že se stavení topí v moři kvetoucí zeleně má na svědomí paní domu
O slunce tu není nouze; o tom svědčí trsy voňavé levandule
Kuchyňské části dominuje kachlový sporák. Je plně funkční a dokáže celou místnost krásně vyhřát
Krb a sporák jsou napojeny do stejného komína. Zatímco v létě je krb zkrášlen kyticí suchých květů, v zimě nezahálí
Většina zařízení v chalupě pochází z bazarů, které naše hostitelka čas od času prochází
Dřevěná veranda je příjemným vstupem do domu
Středem jídelny je stůl pro osm lidí
Podlahy jsou z větší části pokryty režnými osenickými dlažbami. Vyrábějí se ručně, proto jejich povrch není jednolitě hladký
Stavbou rybníka se vyřešil problém s mokřinou pod chalupou
Popínavé růže zdobí dveře do venkovní zahrady
Pod střechou stodoly si chalupáři vytvořili sezení, kde se dá i v těch největších vedrech skrýt před sluníčkem
Hustý zelený pažit na dvoře je důkazem příkladné péče
