U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Jizerka už není na konci svžta
Kategorie: Návštěva | Autor:
Když jsem poprvé došel na Jizerku, hovořili zde skláři a dřevorubci nesrozumitelným dialektem. Hospoda Pyramida byla zavřená a vesnice s polovinou opuštěných domů dělala dojem konce světa.
Větrná smršť v roce 1966 vyvrátila ohromné plochy smrkových porostů. Vyprázdněné chalupy ožily vícero jazyky narychlo sehnaných drvoštěpů. Díky této kalamitě se ve zdejším drsném podnebí všechny nerozpadly. Katastrofy mohou paradoxně přinášet i užitek.
Hledači drahých kamenů a pytláci
Nejvýše položená obec v Jizerských horách, Jizerka (850 m), leží na návětrné planině, obklopena hlubokými lesy. Existovala již v polovině 15. století. Zápis o kontrolní obchůzce hraničních kamenů z roku 1539 dokládá, že zdejší uhlíři mluvili česky. Zároveň přicházeli Vlaši, kteří na Safírovém potoce, přítoku říčky Jizerky, rýžovali safíry, izerity (odtud pravděpodobně název obce), ametysty, rubíny, topasy a jiné drahé kameny. Z té doby se na některých balvanech zachovala tajná znamení, označující blízkost nalezišť hledaných nerostů. Od 16. století se ve velkém těžilo dřevo pro rejdickou sklárnu, obyvatelé Jizerky se ale většinou živili prodejem dřeva po okolí. Až do založení sklárny byla Jizerka malinkou dřevorubeckou vesničkou pouze s několika domky, zcela odlehlou od okolního světa. A v zimě, kdy ležel sníh šest až sedm měsíců, byla většinou nepřístupná. V těžkých dobách protireformace po roce 1620 sem přicházeli pronásledovaní evangelíci.
Les, obklopující chalupy, sváděl k pytlačení zvěře a Jizera k rybaření bez povolení vrchnosti. Pytlácká puška byla v každé chalupě, lovecká vášeň přecházela z táty na syna. V okolních lesích se odehrálo mnoho dramatických střetů mezi hajnými a pytláky.
Blízká hranice sváděla k pašování. Výdělek – vzhledem k cestám necestám a k riziku zabavení kontrabandu – byl tvrdě zasloužený. Zborcený můstek přes Jizeru u starého hraničního kamene a trosky pašerácké hospody Hojer u hranic by mohly vyprávět.
Konjunktura skla
V roce 1828 postavil sklář Riedl na Jizerce velkou sklárnu, kde se využívalo dřevo z polomů. Tehdy vyrostla u hostince téhož jména pyramida na paměť uzavření kupní smlouvy mezi Clam Gallasy a Riedlem a na památku úmrtí hraběte Viléma. Z chudé osady se náhle stala prosperující obec. Stavěly se další domy. V roce 1866 Riedlové postavili novou sklárnu a tak zvaný Panský dům. V jejích prostorách je dnes restaurace a víceúčelové sportoviště. Sklárna produkovala duté sklo a známé jizerskohorské flakony. V té době tu bylo 42 obytných stavení, škola, pila i pekárna. Zástavba na Jizerce měla vždy roztroušený charakter, domy většinou nesousedily.
Ale podobně jako u jiných skláren konjunktura pominula a v roce 1911 se sklárna uzavřela. Opět se muselo prodávat dřevo a víc pytlačit. Domorodci nadále hledali drahé kameny. Díky tomu tato vesnička s drsným podnebím nikdy nezanikla. Dnes Jizerkou procházejí v létě pěší turisté a prohánějí se tu cyklisti, v zimě je vyhlášeným rájem běžkařů. Ticho, které tu kdysi bylo, tu vládne hlavně s podzimem.
Černé chalupy v louce
Dřevěné, černě natřené chalupy roztroušené v lukách, se zdobenými štíty a bíle natřenými okenicemi a vyřezávanými ornamenty měly vše pod jednou střechou: větší světnici, komoru, studánku a zděný chlév. Všude, kde to bylo možné, bylo naskládáno naštípané dříví. Ke stavení kolmo situovaný přístavek míval v patře většinou světničku.
Dřevěné štíty s malými větracími okénky u některých chalup nahradily na návětrné straně štíty břidlicové, poskládané do jednoduchých několikabarevných ornamentů. Seník, situovaný ke svahu, míval pod vrátky dřevěnou rampu, umožňující jednodušší vjezd s trakařem nebo vozíkem. Styl a půdorys domů se zmíněným přístavkem byl v mnohém podobný se sousedními obcemi Polubným, Kořenovem či Příchovicemi.
Dnes je na Jizerce černě natřena jen část chalup, například v meandru Jizerky pod hostincem Pešákovna. Naštěstí tu nikde nestraší velkokravín se silážní věží a úpravy chalup příliš nenarušují původní vzhled ani půdorys. To zhruba platí i o obnoveném Panském domě, kdysi sídle huťmistra, před několika lety přestavěném na hotel. Tak jako v mnoha odlehlých obcích i zde slouží většina domů k rekreaci.
Na západním okraji obce stojí donedávna populární dům Gustava Ginzela, spíše známý jako „hnojový dům“. Hnojový proto, že si velký šprýmař Gustav vymyslel, že do domu, jehož předchozími obyvatelkami byly krávy, musí odklonit potok, aby vyplavil starou špínu. Pro podobné historky se tu dveře netrhly, většině dívek ani nevadila umývárna pod širým nebem. Němečtí návštěvníci sbírkou přispěli na obnovu „hnojového domu“ do stylové podoby po požáru v roce 1995.
O minulosti obce, sklárny, rašeliništi, vrchu Bukovci a úpolínové louce poučují tabule při okružní naučné stezce a expozice v malém muzeu v bývalé škole za Panským domem, připomínajícím dřívější tvrdý život horalů. Muzeum je otevřeno o víkendech od května do září, po domluvě s místní Horskou službou i mimo tuto dobu. Dr. Vladimír Kaňka
Popisy k obrázkům
Obnovený Panský dům již neslouží potřebám sklářské hutě
Dům s typickým kolmým přístavkem
Chalupa v Polubném – Černé Říčce si zachovala původní vzhled
Jizerka – jedna z nejkrásnějších obcí u nás je centrem letní i zimní rekreace a turistiky
Autor fotografií: FOTO AUTOR
