U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Jiřinky ozdobí podzim
Kategorie: Zahrada | Autor: Marie Rubešová
Hvězdice těchto krásných hlíznatých rostlin kvetou v široké škále barev i tvarů od vrcholného léta až do prvních podzimních mrazů. Máme tedy po odkvětu letniček a denivek postaráno o ozdobu záhonů i rabátek v trávníku. Mohou se pěstovat ve všech typech půd, pokud jsou dobře drenážované.
Podle velikosti a tvaru květenství se jiřinky dělí do devíti skupin a skupiny dekoračních a kaktusovitých mají ještě podskupiny podle velikosti květenství. Škála barev je díky šlechtitelskému nadšení specialistů nekonečná. K bohatému spektru základních barev od bílé a mnoha tónů růžové a zlaté až k temně vínové tak přibývají hvězdice žíhané v nejrůznějších kombinacích. Skutečně stojí za to navštívit některou z jiřinkových výstav, pro které je v těchto dnech pravý čas.
Kdy a kam vysazovat
Jiřinkám svědčí otevřené chráněné polohy, kde nejsou zastíněné a mohou zazářit. Vyžadují úrodné nezamokřené půdy s mírně alkalickou reakcí (okolo pH 7). Jsou “velcí jedlíci”, proto se vyplatí koncem zimy na dno výsadbové jamky nastlat vrstvu hnoje nebo kompostu. Hlízy mohou jít do země zhruba šest týdnů před posledními (květnovými) mrazy; těsně před výsadbou dobře zapravíme do půdy kostní nebo rybí moučku (125 g na m2). Jamka by měla mít průměr asi 22 cm, hloubku 15 cm, optimální vzdálenost mezi rostlinami je od 60 do 90 cm v závislosti na jejich předpokládané výšce. Hlízu položíme na dno a přihrneme zeminu. Ještě před zahrnutím zatlučeme těsně vedle ní rozštípnutou laťku, abychom hlízu nepoškodili, až bude rostlina potřebovat podpůrný kůl. První výhonky se objeví nad zemí zhruba po 6 týdnech. Rostliny si můžeme také předpěstovat v zimě v květináčích. Před výsadbou, kterou posuneme až do doby, kdy nehrozí nebezpečí mrazu, zakropíme rostliny (výška okolo 30 cm) v květináčích a necháme je odkapat. Pak opatrně vysazujeme do jamek k již připraveným tyčkám a s citem přimáčkneme povrch půdy. Okolo stonku můžeme ponechat mělkou prohlubeň, aby voda dobře stékala k hlíze.
Péče během vegetace
Měsíc až šest týdnů po výsadbě podpoříme vývoj rostlin dávkou hnojiva s vysokým obsahem dusíku a draslíku (buď granulovaným jednorázově nebo v několika dávkách vždy po týdnu tekutým na kořeny nebo na list). Když rostlina dorůstá ke 40 cm, zaštípneme terminální pupen, abychom podpořili vývoj postranních výhonů. Jakmile jich naroste 6 až 8, je třeba jim opět vyštípat pár nejhořejších pupenů a přivázat stonky k podpůrným tyčkám (vytvoříme z nich trojúhelník, který spojíme provázkem). Počet výhonů, kterým umožníme vývoj, záleží na tom, jak velké chceme vypěstovat květy. Pokud mají být velké nebo obří, ponecháme jen 4 – 6 výhonů. Pro střední nebo menší květenství jich lze zachovat 7 – 10. Jakmile se vyvinou první květní pupeny, pomůže jiřinkám přídavek draslíku v podobě tekutého hnojiva vytvořit pevné stonky a dobře vybarvená květenství. Aby vykvetly skutečně kvalitní krásné květy, odstraníme dva páry postranních pupenů pod terminálním; pokud vyštípneme tři páry, narostou květy přímo výstavní. Během pozdního léta a časného podzimu se vyplatí rovnoměrná aplikace síranu draselného a superfosfátu v dávkách doporučených výrobcem. Podpoříme tím vývoj hlíz, na který rovněž působí zkracování dne. Hnojivo se však nesmí dostat do styku s listy nebo stonky, protože by je popálilo.
Přezimování hlíz
Když na podzim zčerná listí prvními mrazy, zkrátíme výhony jiřin na délku asi 15 cm a vyzvedneme hlízy ze země. Zbavíme je půdy, odřežeme všechny jemné kořínky a ošetříme je fungicidem. Na několik týdnů je uložíme v poloze “vzhůru nohama”, aby na listech a stoncích nezůstala vlhkost. Pak hlízy označíme jmenovkami a uložíme je do bedniček s rozdrcenou kůrou nebo podobným materiálem. Uskladníme je na suchém místě chráněném před mrazem. V zimě hlízy pravidelně prohlížíme a jakmile se na nich objeví jakákoli plíseň nebo hniloba, vyřízněte ji čistým ostrým nožem a povrch ranek zasypte sírou.
Množení jiřinek
Dobře vyvinuté hlízy lze na jaře množit dělením. Nejdříve je probudíme k růstu ve studeném pařeništi nebo ve skleníku. Přitiskneme je na povrch substrátu v bedničce nebo misce, pokropíme vodou z rozprašovače a udržujeme je stále v teple a vlhku. Jakmile se vytvoří výhony, rozdělíme hlízu ostrým nožem na části tak, aby na každém kousku byl minimálně jeden rostoucí výhon. Zasadíme je vždy samostatně do květináčů s univerzálním substrátem. O jejich předjarní přípravě na sázení jsme se již zmínili. Další možnost množení těchto zajímavých rostlin se nabízí při jejich rychlení. Zhruba v druhé půli zimy umístíme hlízy do prostředí o teplotě 15 – 18 °C. Když jsou výhony 7 až 8 cm dlouhé, odebereme řízky i s tenkou částí matečné rostliny. Zkrátíme řízek v kolénku a dáme zakořenit do množárny se spodním vytápěním nebo například na parapet nad topením. Po posledních mrazících je vysadíme na záhon. Třetí způsob množení využívá listových řízků, je tedy třeba pracovat s ještě olistěnou rostlinou, nejlépe koncem léta. Oddělíme je ostrým nožem od mateční rostliny (podle její velikosti jen 3 – 4 z jedné), odstraníme spodní listy, aby se zabránilo nadměrnému odpařování, a pak je zasadíme do květináče se substrátem pro množení. Není na závadu, umístíme-li jich více pohromadě. Všechny nezdřevnatělé zelené řízky potřebují pro zakořenění mnoho tepla a vysokou vlhkost vzduchu. Proto je nejvhodnější množárna se spodním vytápěním, kde lze udržovat teplotu na 50 °C, anebo můžeme květináč vsunout do PE sáčku, nahoře zavázat a postavit na teplé místo. Jakmile teplota klesne a začneme topit, líbí se jim nejvíce na podokenních parapetech nad topením.
__________________________
Typy květenství jiřinek
Dekorační: květy mají plné široké, na koncích zaokrouhlené korunní lístky; jsou mírně zkroucené dovnitř
Kulovité: mají kulovité květy se spirálovitě uspořádanými korunními plátky, stočenými více než polovinou délky
Leknínovité: jejich květy jsou, jak už název naznačuje, podobné leknínům; mají korunní lístky široké a ploché
Pomponky: jsou podobné kulovitým jiřinkám, ale mnohem menší a okrouhlejší; korunní plátky jsou celé trubkovité stočené
Kaktusovité: mají korunní plátky úzké a špičaté, zakřivené směrem do středu, nebo brčkovité, buď prohnuté nebo rovné
Polokaktusovité: jsou rovněž plné s paprskovitými okvětními plátky a rovnými nebo zakřivenými korunními cípy se širokou základnou
Jednoduché: mají květy jednoduché, s pouhými osmi až deseti korunními plátky, které obklopují otevřený střední terč
Anemonkovité: jsou zajímavé plným květem s jedním nebo i více druhy zploštělých paprskovitých plátků obklopujících skupinu trubkovitých
Náhrdelníkovité: žlutý trubkovitý terč je obklopen okružím malých korunních plátků a okraj tvoří jednoduché velké vnější plátky
__________________________
Zopakujme si:
* Pro jiřinky připravme slunné dobře vyhnojené záhony s propustnou půdou
* Hlízy sázíme 6 týdnů před posledními mrazy, předpěstované rostliny až po nich; jednoduché typy můžeme vysévat podobně jako letničky přímo na záhon
* Zhruba 1m dlouhou podpůrnou tyčku můžeme zatlouct již při výsadbě ke hlíze
* Čím více bočních výhonů a postranních pupenů ponecháme, tím menší budou květy
* Draslík v tekutém hnojivu posiluje stonky a přispívá k lepšímu zbarvení květů
* Hlízy vyzvedneme po prvních mrazících a uskladníme na suchém místě chráněném před mrazem
* Jiřiny množíme dělením hlíz a bazálními řízky ve druhé třetině zimy, listovými řízky na podzim
