Jihočeští zedničtí mistři
Jakub Bursa pochopitelně nebyl jediným tvůrcem svérázné zděné lidové architektury jižních Čech, jež se nazývá „selský barok“. Za její půvab můžeme děkovat i dalším zednickým mistrům.
Usedlost čp. 12 z Klečat s poměrně střídmým průčelím je velmi podobná někdejšímu vlastnímu domu zednického mistra Jana Šocha v Zálší. Je tedy také jeho dílem?
Nejznámější oblastí jihočeské zděné lidové architektury jsou asi Soběslavskoveselská blata – nepříliš rozlehlá pánev západně od Soběslavi a Veselí nad Lužnicí. Věneček vesnic okolo střední sníženiny s rašeliništi hostí překrásnou zděnou architekturu vesměs ze druhé poloviny 19. století: Záluží, Vlastiboř, Svinky, Komárov, Klečaty, Zálší, Mažice, Borkovice, z méně známých pak ještě Sedlíkovice, Pelejovice, Hartmanice či Nedvědice. Podle tradice zde působily dva zednické rody – Šochů a Patáků, které měly zdejším vesnicím vtisknout svůj rukopis.
Rody Šochů a Patáků
Předkem zednického rodu Šochů byl Jan Šoch z Nuzic u Bechyně, který přišel na Blata ve 30. letech 19. století. Někdy se spekuluje, že z Bechyňska přinesl některé z charakteristických výtvarných prvků – na Bechyňsku se totiž zděná architektura rozšířila již na počátku 19. století, tedy v době, kdy vesnice na Blatech byly ještě celé postaveny ze dřeva.
Zavěšené věnečky na pilastrech patřily k osvědčeným motivům obou nejznámějších blatských zednických rodů (zde detail sýpky čp. 5 v Komárově)
Známější je jeho syn František Šoch ze Zálší (1828 – 1874). Díla rodu Šochů nalezneme v mnoha vesnicích především v jižnější části Blat – v Komárově, Klečatech či Zálší. Mezi typické prvky patří plošná štuková výzdoba, která je přenosem reálných prvků – věnečků zavěšených na stužkách, květináčů, monstrancí, nebo křesťanských symbolů Božího oka či kružítkové „betlémské“ hvězdy. Na některých starších stavbách na Blatech nacházíme pravoúhle zalamované voluty, snad ohlas lidové architektury sousedního Bechyňska.
Rodina Patáků působila hlavně v severní části Blat. Předkem zednického rodu byl Jan Paták z Nedvědic. Známější je opět jeho syn Martin Paták, usedlý ve Vlastiboři (1820 –1889). Na jeho stavbách se objevují kromě výše zmíněných prvků také články neorománské architektury – lizény s obloučkovým vlysem, dále vlysy z protínajících se kroužků a další články. V otcových stopách pokračoval syn Jan Paták (1859 – 1943), za jehož života se krátká éra „blatského slohu“ značně vyčerpala.
Náves v Malých Chrášťanech s usedlostmi čp. 6, 5 a 4. Ve vsi působil Šebestián Brener, zvaný Šebesta
Na tomto místě je třeba připomenout, že ne vždy dokážeme spolehlivě jednotlivé stavby autorsky zařadit. Někdy jsou si tak podobné, že hádáme z vody. A to nemluvíme ani o možnosti, že řada staveb může být dílem dalších neznámých zednických mistrů, ať už spolupracovníků některých ze Šochů či Patáků, nebo jejich napodobitelů.
Aby to nebylo tak jednoduché, archivní výzkumy ukázaly, že k řadě staveb existují původní stavební plány, které jsou – světe div se – zcela prosté. Z archívních plánů na nás hledí holé trojúhelníkové štíty s výřezy oken, které si ničím nejsou podobné se skutečně realizovanými stavbami, překypujícími nádherou tvarovaných štítů a bohatstvím štukových ozdob.
Mistr plástovické oblasti
Soběslavsko-veselská blata nejsou samozřejmě jedinou oblastí zdobné jihočeské architektury. Kromě sousedního Bechyňska, tzv. Pšeničných blat okolo Bošilce najdeme množství překrásných staveb v širším pásmu mezi Hlubokou a Vodňany, především na tzv. Hlubockých a Zbudovských blatech.
Tvůrce domů na severní straně návsi v Plástovicích (čp. 18 a 19) zůstává prozatím neznámý
Asi nejznámější a nejlépe zachovanou vesnicí na Zbudovských blatech jsou Plástovice, jejichž náves (dnes památková rezervace) zdobí kromě kovárny přízemní a vzácně i patrové domy s bohatými štíty. K výzdobným prvkům patří mimo jiné slepé balustrády. Dalším typickým prvkem jsou zavěšené „voluty“, přesně stáčené a utažené do pevné spirály, jakoby visící na křídle štítu.
Autora zdobených domů v Plástovicích a okolí ovšem neznáme, etnografové ho označují tajuplně jako „neznámého mistra plástovické oblasti“. Badatel Ladislav Štěpánek stavby tohoto okruhu zařadil mezi léta 1818 – 1871, což ovšem znamená, že stěží mohou být dílem jediného mistra. Rozhodně nejde o stavby jednotné – nalezneme mezi nimi objekty s velmi poučeným klasicistním dekorem (Olešník, Plástovice, Zbudov), tak stavby odvozené a zlidovělé. Geografický rozptyl staveb nesoucích podobné rysy je značný – od Podeřiště na západě po Zaliny na jihovýchodě, což je 30 km vzdušnou čarou. Na severu oblast sahá až po Kočín.
Další zedničtí mistři
Sýpka u čp. 28 v Komárově je přehlídkou svérázného „slohu“ blatské architektury. Slepé arkády, obloučkové podřímsí i protínající se kroužky snad ukazují na Martina Patáka z Vlastiboře. Podobné tvarosloví ale používal i František Šoch
Na dílo neznámého mistra navazoval Šebestián Brener, zvaný Šebesta, z Malých Chrášťan, které dnes rovněž patří mezi nejlépe dochované vsi v oblasti a jsou památkovou rezervací. V půvabných Opatovicích ve vltavské nivě pod Hlubokou pracoval Matěj Cívka z Hluboké (1800 – 1880). Opatovické stavby jsou charakteristické díky mohutným, avšak plochým křídlovým štítům nezvyklých tvarů.
I ostatní regiony jižních Čech mají své mistry. V okolí Týna nad Vltavou působil Jan Hospodář z Hroznějovic (1816 – 70). Jeho stavby mají výrazné štíty členěné antikizujícími pilastry i s kanelurou a bohatě tvarovaným obrysem, štítové volutky bývají jen drobné. Jeho stavby nalezneme např. v Purkarci, Líšnici nebo Třitimi.
Na Písecku působil Jan Panovec (1841 – 1918), kterého stejně jako další zednické mistry uvedl v polovině minulého století ve známost etnograf a architekt Ladislav Štěpánek. A tak bychom mohli postupovat dále. Přesto zůstane většina skvělých zednických mistrů, tvůrců krás jihočeského venkova, zakryta rouškou anonymity.
TEXT A FOTO: ING. ARCH. JAN PEŠTA
Jihočeští zedničtí mistři
